Moon

Tahle série měsíčních procházek je chytrá, chvílemi snad i překvapivě rafinovaná, ale až na posledních dvacet minut jí strašně chybí emoce. Děj sice nabírá nečekaný vývoj, ale myšlenkové pochody jsou dávkovány stroze a strojovým tempem. Co mi pak vadí nejvíc, to je přetaženost hlavního nápadu. Jakkoli je sympatický a originální, stejně by Samu Bellovi daleko více slušel krátkometrážní formát. Příjemný pocit po zhlédnutí tak pramení hlavně ze samotného měsíčního prostředí. Hypnotická a pohlcující atmosféra mi jako jediná opravdu nejde z hlavy. (22.05.2010)

Další z minima kousků, které zdánlivě vyčerpané schéma podchycují svěžím a zaručeným postupem. Pomalé tempo, minimum slov, zdržování se doslovnosti a otázek/odpovědí na obvyklých místech v obvyklé podobě, působivá atmosféra, založená na divákově neskonalé zvídavosti, logický a přitom překvapivý scénář, herecký koncert famózního Sama Rockwella, skromná Jonesova režie, skvostný vizuál (triky, pořízené za babku i kamera) a jako vždy spolehlivě padnoucí hudba Clinta Mansella dohromady utvářejí takřka výtečný celek, při kterém se vám nejednou zatají dech. (17.11.2009)

Jedinej problém bych viděl snad v příběhu. Byl moc složitej, pak se to pokusil vysvětlit, a pak přišel otevřený konec. Víc mě to rozčílit ani nemohlo. Přitom je Moon tak suprovej film, že mě to až mrzí. Co vy víte, třeba se v těch ateliérech, kde se Moon točil, natáčelo přistání lidí na Měsíci. Je to dost možný, jelikož ty ateliéry jako takový byly neskutečně úžasný a úžasnější záběry z Měsíce jsem snad ještě neviděl. Ono i celkově veškeré záběry z vesmíru byly naprosto fantasticky nasnímané a hrozně pěkně se na to koukalo. K tomu všemu figuroval naprosto geniální hudební doprovod od skladatele, který pracoval třeba na Fontáně nebo Rekviemu za Sen. Clint Mansell přišel s naprosto geniálním hudebním doprovodem, který se drží lehčího piánkovýho podtónu, ale občas to dokáže nádherně vybuchnout. Ten film podle toho taky tak vypadal. Mrzel mě ten příběh. Že jsem v tom měl bordel, a když jsem to začal chápat, tak přišel konec s tím, že to tak skončit prostě muselo. Ale možná že dobře...Mohl by ten příběh jít pak ještě do větších sraček. Každopádně jsem dlouho neviděl tak vyvedený sci-fi jako právě tohle. (14.03.2010)

Když já zabrousím do sci-fi žánru, tak je to většinou kvůli někomu a tady to byl Kevin Spacey. Toho jsem sice neviděla, ale aspoň jsem zjistila, že už bych ho poznala i poslepu podle hlasu. Kdo mě ale maximálně překvapil svým hereckým umem, byl Sam Rockwell, který se nehnul z obrazu po celou dobu a ještě si to střihnul klonovaně. Smutné, depresivní, klaustrofobické, ale byla to paráda a obrovská emotivní masáž. Nečekala jsem, že mě něco takového může nadchnout, ale stalo se. A jen tak mimochodem, taky jste si všimli hned na začátku, jak má u svého lůžka ty parádní bačkůrky? Tak mně to silně připomnělo Billyho (taky Sam Rockewll) ze Sedmi psychopatů a tu jeho kouzelnou čepičku. (07.07.2013)

Podmanivý a velmi pozvolný průlet osamělostí a ztracenou identitou. Měkká kamera, citlivá režie, snivá hudba a Sam Rockwell, v jehož podání ten schizofrenní "mind-fucking" (jak to sám nazval), vypadá jako vzdušný balet. Moon možná neexhibuje s filozofickou hloubkou / kulervoucí spektakulárností, ale při vší nedokonalosti a indie šmouhám od kolomazi se jedná o film, který si lze snadno zamilovat. (17.01.2010)