Detachment
Detachment
Režie:
Tony KayeScénář:
Carl LundKamera:
Tony KayeHudba:
The Newton BrothersHrají:
Adrien Brody, Marcia Gay Harden, James Caan, Christina Hendricks, Lucy Liu, Blythe Danner, Tim Blake Nelson, Louis Zorich, William Petersen, Bryan Cranston (více)Obsahy(2)
Děj tohoto filmu vypráví o jedné obyčejné škole, učitelích, žácích a ostatních zaměstnancích školy. Vše však sledujeme pohledem suplujícího kantora Henryho Barthese (Adrien Brody), který jako nováček vstupuje do světa dobře skrývaných tajemství, lží a lidských tragédií. (FFilipCZ)
Recenze (420)
Hehe, tohle by měli pouštět v prvním ročníku na pedáku, aby si všichni včas a rychle rozmysleli, chtějí-li vůbec zkoušet povolání učitele vykonávat. Děti jsou parchanti a jejich rodiče kolikrát ještě větší (jak vím z vyprávění, holt učitelská rodina no :-D). Jakkoli je film dobře zahraný a má co říct, hlavní hrdina v podání Adriena Brodyho mi k srdci nepřirostl. ()
Jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem za poslední dobu viděl. Opravdu jsem nečekal takový umělecký zážitek. Režisér totiž všechno pojal dost depresivně, mnohdy zase neuvěřitelně abstraktně. Každopádně u tohodle filmu je skvělý to, že když už nevíte, kam s depkou, tak v tu chvíli se objeví nějaká ta spása. To ale jenom proto, aby následovala ještě větší depka. Adrien Brody předvádí skvělý výkon. Být ale na jeho místě, prostřelím si z fleku hlavu. Oddělen ale za to vidět rozhodně stál. Tu školu bych ale radši klidně vynechal. Opět se ale potvrdilo pravidlo, že veškerý problém pramenil z komunikace. Komunikace je hrozná mrcha. ()
║Rozpočet $miliónov║Tržby USA $72,689║Tržby Celosvetovo $1,607,000▐ slušná psycho depka, Tony Kaye v tom vie plávať, vie dobre naložiť čo sa týka komornosti až do špiku kosti / 75%/ ()
dlho som premyslala nad tym, co napisem do komentara. citala som prispevky ostatnych a poviem vam, ze mnohi to napisali ovela lepsie, ako by sa kedy mne podarilo, takze za mna iba par slov. takyto emotivny film, plny takmer az fyzickej bolesti som nevidela velmi davno. Raz za cas sa objavia, vojdu vam uplne pod kozu, narobia tam poriadnu sarapatu a vam na konci zostane len ta bolest, oci pre plac a v hlave bordel. Po tomto filme sa moze zdat, ze svet je priserne miesto na zivot, ved co si budeme klamat, aj je, ale vacsina z nas si zije krasny pohodlny zivot. Kazda jedna postava v tomto filme nejako trpela. Moze sa to zdat az prehnane, ale ako Adrien povedal: "We all have problems, we all have things that we're dealing with." pre mna dokonaly a silny film, s Adrienom, ktoreho som po Pianistovi videla konecne naplno vyuzit svoj herecky potencial. ()
Coby učitel s více než desetiletou praxí mohu očitě potvrdit, že režisér Tony Kaye natočil naprosto přesnou zprávu o stavu západního školství a o pocitech vnitřně vyhořelého člověka - učitele, byť tu řada komentujících vytýká filmu právě tento aspekt. Ano, tohle je zcela reálná sonda do učitelské řehole, do všednodennosti tohoto stavu, do profesního života bez zpětných vazeb a se silným generačním odcizením. Člověk, který tuto řeholi neokusí, zpravidla ani netuší, jak moc je celý školský systém v krizi, své vědí leda příbuzné obory, v nichž je interakce s lidmi také profesním gró, a tak nezbývá než nezasvěcenému člověku reflektovat tuto smutnou zkušenost třeba prostřednictvím umění, literatury anebo právě filmu. A ať už je reflexí těžké povolání učitele (jako kupříkladu ve vynikajícím francouzském snímku Mezi zdmi), nebo třeba podobně vysávající profese záchranáře (Scorseseho sugestivní Počítání mrtvých) či další podobná zaměstnání, vždy jde o filmy hluboce depresivní, navýsost bezvýchodné a pro vnímavého diváka skličující. Detachment se však netýká jen školství, je to film mnohovrstevnatý, skrývající v sobě další roviny a nuance mnohých závažnějších sdělení - vše, co v člověku je, je z rodiny, dysfunkce je dána dysfunkční výchovou, škola je jen lakmusovým papírkem stavu společnosti, jejímž vývojovým stadiem je aktuálně dezintegrace, rozpad, tápání. Západní civilizace je v krizi a není to krize ekonomická, ale zjevně krize hlubší, krize mravní, krize hodnot, krize systémová, jež ohrožuje celé další její směřování a hrozí kolapsem celého systému. Problém naší současné civilizace je vyprázdnění obsahu, ztráta smyslu, hloubky, kořenů, rozmělnění ideí (kupříkladu ve výkladu hlavního hrdiny zajímavě použitý termín ,,marketinkový holocaust") a zrelativizování hodnot, hypertrofovaný individualismus i univerzální liberálnost, což je primárně detekováno v oborech, kde se především pracuje s lidmi, jako je třeba právě povolání učitele. Tam také nejčastěji hrozí burning-out syndrom, tedy vyhoření. Zajímavý je nápad propojit symbolickou rovinu krize systému a společnosti s krizí ryze soukromou, exponovat hlavní postavu s velice nešťastným životním osudem. Režisér Tony Kaye svůj film ozvláštnil i po formální stránce - použil konceptu vypravěče, glosátora, který uvádí v kontext svůj příběh a komentuje (interpretuje) ho, často je použito flashbacků, snímek je navíc rámován animovanými předěly, které umocňují umělecké vyznění filmu, vynikající je kamera, výtvarná stránka (úžasné černobílé fotografie), naprosto excelentní Adrien Brody... Detachment je jeden z nejsilnějších snímků, které jsem za poslední dekádu viděl...zoufalé volání o pomoc ve světě, který na volání o pomoc nereaguje... ()
VŠICHNI JSME STEJNÍ, VŠICHNI CÍTÍME BOLEST A VŠICHNI MÁME VE SVÝCH ŽIVOTECH ZMATEK..... /// PROČ TAHLE ŠKOLA NENÍ MEZI NEJLEPŠÍMI? (protože jsou to zmrdi a na každý hodině bych jednoho pro výstrahu ,,říznul“a nechal vykrvácet…) Jo, takový jsou první pocity, ale v hlavní roli je tu Adrien Brody. Zatvrzelej, rozjímající, zlomenej a ukázkovej příklad Watersova chlápka ,,za zdí“. ON by mohl změnit svět (k lepšímu, vole!…). ALE CHTĚJ LIDI VŮBEC DRUHOU ŠANCI? (nebo je to jen havěť, která musí trpět!…) Film, ze kterýho cejtím touhu po disciplíně, o očistu společnosti, vzpouru proti marketingovýmu holocaustu. A i když je to točený jinak, je mi ,,TO“ sympatický, protože ,,tomu“ rozumím. To, že Brody dokáže po Predátorovi zkrotit i černýho studenta totiž není až tak podstatný. Důležitá je formulace ideí slušnýho člověka. Zajímavej film, plnej lidskejch problémů, praktický přehlídky bolestí společnosti a několik verzí osamělosti nevýznamných mezi bezvýznamnými (a hovno potom, že jsou to tady (hlavně) učitelé). Hledáte myšlenku? Tady je! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád zjišťuju, že je všechno na hovno. 2.) Myslím, že TO můžu změnit 3.) Thx za titule ,,Bonolennes“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Když Henry začne smutně koukat z autobusu a bez sebemenších emocí si vyslechne snůšku vulgarit od nejdrzejšího studenta, měl bych tendenci uvěřit, že sleduji nějakou paradokumentární verzi Nebezpečných myšlenek nebo absolutní art jejich nejrůznějších klonů. Jenže tam, kde se snaživí učitelé dostávají zatvrzelým žákům konečně pod kůži a slaví finální úspěch, tam Detachment teprve začíná. A pokračuje ve světě nalomených lidí, kde pro smutnou emocionální katarzi nemusíme chodit daleko. Na Kayeho dílku je nejchvályhodnější fakt, že nevezme depresivní premisu a nesveze se na ní rovnou čarou do tragického závěru. Některé linky si projdou skrz duševní dno, jiné v sobě schovají symbolickou naději. Díky téhle vyváženosti (a zásluhou několika dějových záměrně nezodpovězených otazníků) tak určitá neutěšená témata zůstanou v hlavě pěkných pár dní. ()
Detachment možná není úplně dokonalý film, ale mně osobně neuvěřitelně padl do noty způsob, jakým je odvypráven. V centru máme podivně ztrápeného učitele, napůl vyhořelého a napůl s tepajícím srdcem zachránce. Film nás častuje velmi působivými scénami, jejichž šokující vyznění ještě podporuje neklidná kamera. V žádné scéně se však nezůstává přehnaně dlouho, jejich pointa bývá často dokreslena až hloubavým proslovem, či nesmírně inteligentním komentářem hlavní postavy a to se mi velice líbí. Film skvěle vykresluje jak těžké je pracovat s problémovými lidmi a snažit se napravit to, co bylo zanedbáno v jejich výchově - většinou to ani nejde... 9/10 ()
Stručné, úderné, bezchybné, se skvělými hereckými výkony a režijními nápady. Škoda, že Tony Kaye žádný jiný celovečerní hraný film nenatočil (nebo aspoň "nedokončil"). ()
Myslel jsem si, že to zase bude jeden z těch filmů, jak novej učitel začne učit na nějaký příšerný škole, naučí tam ty asociály z ghetta číst a psát a probudí v nich nějakej zájem o vzdělání. Tenhle film je spíš tak nějak obecně o životech, který stojej za hovno, o nějakym tom syndromu vyhoření a tak podobně. Je to celkem depresivní podívaná, ale postrádá to nějakej příběh. Jsou to jenom takový střípky poslepovaný nějakejma monologama hlavní postavy. Čekal jsem aspoň nějakou pointu, ale ta nepřišla. Jako má to něco do sebe a za vidění to určitě stojí, ale zároveň to taky neni takovej zázrak, jak by se podle hodnocení a nadšenejch komentářů mohlo zdát. ()
V souvislosti s Detachment je opakovaně zmiňován francouzský film Mezi zdmi, který je rovněž deziluzivní sondou do hlubin současných školních poměrů. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Cantetův film brilantně využívá stylu cinema verité, a působí proto dojmem nezprostředkovaného "okna do reality" - jde ale pochopitelně o pečlivý konstrukt, pokoušející se pokrýt všechny problematické aspekty školského systému formou případové studie jedné třídy a posléze jednoho žáka. Detachment je hlavně z formálního hlediska opakem - synkretickým dílem, které vystavuje na odiv svoji umělost a stylizovanost. Setkáváme se tu se zcela jednoznačnými dokumentárními prvky (opakované prostřihy na "interview" s Barthesem/Brodym, zrnité záběry z ruční kamery, jakoby intuitivní přerámování kamery atd.), ale také s postupy uměleckého vyprávění (vysoce stylizované subjektivní flashbacky, střídání formátů, animované vsuvky apod.), což jsou dvě zdánlivě neslučitelné oblasti filmařského spektra. Detachment se dá nejlépe charakterizovat jako frustrovaný výkřik se snahou apelovat na diváka prostřednictvím emocí - ty jsou tu vytvářeny rychlým střídání vyhrocených situací, které by se v tak krátkém časovém období na jednom místě (jedné škole) v reálu nikdy nemohly stát, ale tady jsou nám strkány pod nos v jejich nejvypjatější podobě. Film navíc hojně využívá rychle stříhaných (v jedné scéně chytře matoucích) detailních záběrů, které ještě více zvyšují působivost odehrávající se situace či dialogu. Je to svým způsobem frontální útok na divákovy smysly, který ovšem nachází ospravedlnění v bezvýchodnosti, o níž pojednává. Snímek je odrazem chaosu jedné, nebo snad kolektivní mysli, která neví, jak napravit systém, ale zároveň bohužel ví, že je ten systém naprosto zkurvený a nefunkční. Jde se tady za hranici vzdělávacích institucí a například v linii s Henryho nemocným dědečkem se film obouvá i do zdravotnictví. "Překvapivě" vyjevuje řadu podobností: pro obě prostředí je typická byrokratická odosobněnost spočívající v papírování vznášejícím se nad čerstvě zemřelými, případně v komerčně zaměřených marketingových prezentacích nahlížejících na školství jako na korporaci mající za úkol plnit finanční a jiné plány a vytvářet profit. Hodně dokumentů si dnes hraje s prvky fikce, a stává se tak jakýmsi hybridem, který přiznává svoji manipulativnost nebo stylizovanost - Detachment je postmoderně roztěkanou fikcí s prvky dokumentu a jednoznačně apelativním vyzněním, které nachází jistou ideovou podobnost s agitačními filmy Michaela Moorea. A kinematografie se tak dále propadá do ještě více fragmentarizovaného prostoru, v němž rozdíly mezi uměním a kýčem, popkulturou a avantgardou, dokumentem a fikcí, skoro přestávají existovat. ()
Konstantní deprese. Takřka bez špetky něčeho pozitivního. Někdo by se možná mohl ptát, proč někdo takový film natočil, co jím chtěl říct, že je všechno v háji? Ano, chtěl. Oddělen prezentuje stav jedné školy, jejích žáků, učitelů, zároveň ho vztahuje na celé školství, všechny studenty, pedagogy a pak na celou společnost. Nutí diváka k přemýšlení, východisko mu však nedá. Jen malý záblesk naděje. Já osobně mám podobný typ filmů rád, tenhle se může kromě již zmíněného hlubšího významu opřít o výrazného hlavního hrdinu, kterému divák někdy rozumí více, jindy méně a také zajímavou vizuální stránku. Film volí demonstrativní přístup, takže o opravdové realitě tu snad ani nemůže být řeč, ale já osobně s tím problém nemám. Režisér se od Kultu hákového kříže posunul někam jinam, ale s jeho novinkou jsem celkově spokojený, takže to vidím na slušné 4*. ()
Jeho srdce je loutna zavěšená, sotva se ho dotkneš, zní.. Překonávající se kantor Brody ví, že my všichni, naše bytí, je domem Usherů. Pravda je krutá, byť jsou tu jiskřičky naděje v podobě zájmu a snahy zachránit; třeba jen jednoho ze sta, i to by dávalo smysl. Proč ale ta forma horečnatého snu a přehnaná vyhrocenost? To sebemrskačské tlení v bažině deprese chvílemi odtrhávalo od reality.. „One of the hardest jobs I have is throwing cold water on young children's dreams. Ralph, you're not a kangaroo.” (Seymour Skinner) ()
Tony Kaye je i po letech v parádní formě a prostřednictvím Detachment přivedl do filmového světa svůj další depresivní kousek poctivé a strhující filmařiny. Fenomenální scénář, výborné obsazení, od "leading man", Adriena Brodyho, přes úchvatnou neznámou Sami Gayle až po dcerku pana Kaye, Betty Kaye. Velmi silná a emotivní sonda do duše a života (ne)jednoho člověka. Oddělen vypráví o melancholii a smutku jedince. O tom, jaké to je žít v dnešním, materialisticky a konzumně založeném světě, kde se osobnost a duše jedince velmi lehce ztrácí a zaniká. O společnosti, v níž každá nastupující mladá generace vyrůstá v prostředí, kde záleží jen na věcech a skutečné hodnoty zanikají. Mladiství si jen užívají, aniž by si byli vědomi následků. Jsou znudění, agresivní, bezcitní, neznají, co to je respekt vůči druhému člověku. O křehkosti lidské bytosti a o tom, co je schopna vydržet. O poutech, která se mezi lidmi vytváří a proč je někdy sami zničíme, anož bychom vlastně chtěli. O osamělosti člověka a jeho vlastních bolestech a útrapách, které se snad ani nedají vyslovit. Několik scén na mě velmi silně zapůsobilo, mrazilo mě při nich a měla jsem slzy v očích. Detachment byl snad ve všem lepší a mnohem silnější, než jsem čekala. Podmanivá hudba vytváří v, už tak dost depresivním snímku ještě větší propast, do které divák spadne spolu s postavami. ()
Vezměte si prostředí filmů Mezi řádky a Half Nelson, přidejte k tomu atmosféru a kameru totožnou s American History X a psí kukuč Adriena Brodyho, který je tady ještě smutnější než jinde a vyjde vám Detachment. Frustrující a depresivní snímek o pomoci druhým, učení a dalších věcech. "Všechno je na hovno", jak řekl Adrien Brody a to se vám tady snaží víceméně ukázat. Pravděpodobně nejlepší "učitelský" snímek, co jsem za dlouhou dobu viděla a navíc s dramatickým zakončením (ne tak dramatickým jako u AHX,ale..), což jen potvrzuje Kayův rukopis. Podobnost s AHX je skutečně znát, přestože je Detachment stále o několik úrovní níž. Brody hrál skvěle, ale jeho promluvy do kamery mě moc nebraly. A poprosila bych pana režiséra, aby to trochu rozjel a natočil toho víc:) ()
Drsná, těkavá (výtečná kamera a práce se zrnitým obrazem) a místy lehce surrealistická, leč výpovědní hodnotou velmi osobní a působivá sonda do západního školského systému s jeho pozitivy (minimálně) a negativy (primárně). Postava Adriena Brodyho už je v celém tomto kolotoči jen jako třešnička na dortu a pomyslné závaží na misce vah, které jeden den jde spíše k jedné straně, načež druhý den opačně. Vypravěčsky podané, filmařsky úsporné, opírající se o bravurní herce a vyšponované osobní scény. Kaye toho moc nenatočil, ale v ruce to má stále slušně a ví co chce sdělit publiku především co se kontroverzních témat týče. ()
Vzpieranie sa jednoznačnému hodnoteniu filmu, spôsobil konflikt medzi tým, že na jednej strane ide o typizovaný produkt, no na druhej strane sa typizácii vzpiera, pričom obsahuje obe tieto polohy v jednom. Typizovaná je schéma klasického školského filmu: 1. nový učiteľ prichádza. 2. žiaci sú zlí ani čerti, nováčikovi situáciu neuľahčujú. 3. učiteľ im ukáže cestu a dokáže sa vyrovnať s diabolskou svorkou. 4. učiteľ vyhráva a... 5. ...a odchádza. K tejto schéme sa našrauboval v posledných rokoch typický obraz hrdinu, ktoré má nejaké dosť vážne bebí/ bobo/ bó z detstva a prenáša sa mu to do dospelosti. Svoju minulosť aj súkromie si úzkostlivo stráži, no v práci dôsledne až intímne pitve vnútro svojich klientov. Vždy je takýto hrdina profesijne niekým, kto sa z podstaty povolanie často stretáva s druhými - lekár, policajt, psychológ alebo učiteľ. Snaží sa vyliečiť telo a nezriedka aj dušu. Ako aj tu. Sympatickými sú kreslené prestrihy, zobrazujúce temné stránky myslí ako aj momenty, kedy sa vysvetľuje, proti čomu treba bojovať. Proti neustále prítomnému marketingovému holokaustu, nazývaného inými autormi aj ako vymývanie mozgov či menticída alebo shit for brains. V tomto zmysle pokladám Oddeleného, napriek všetkým jeho protirečeniam za pozitívnu výzvu - neutíchať v osvetovom boji: nenásilným vzdelávaním proti cielenému ohlupovaniu! Napriek všetkej tej agresivite do školských osnov spútaných otrokov, pre ktorých rodičov je pomaly každý zdvihnutý hlas učiteľa dôvodom na súdny spor tyranizujúci malého chudáčika, atakovaného všetkými možnými syndrómami. Od ADHD cez autizmus, hyperkinetiku až po rôzne neurózy. ()
Tony Kaye už podruhé (kdo neviděl American History X, okamžitě napravit!) vypravuje a už podruhé to není příjemné vypravování. Nicméně vy zůstanete u něj tak dlouho, dokud neskončí, protože jeho vypravěčský styl se jen tak nevidí. A když si k tomu přizve opravdu zvučná jména, která evidentně nezapomínají, jaký byl jeho předchozí film, (Brody, Liu, Harden, Petersen, Hendricks) tak víte, že i když to vyprávění je depresivní a od filmu pravděpodobně odejdete ve špatné náladě, stejně je na tom něco, co vás láká si to zopakovat. Detachment je příklad dokonalého dramatu. Vyždímá vás a pak ještě ke konci uzemní. Je to příklad toho, že i v absolutní temnotě se dá najít jiskřička naděje. A hlavně je to film, z kterého si každý vezme něco jiného. A takovéhle filmy mám rád. Opravdu silný zážitek, po jehož skončení jsem o hodnocení neměl sebemenších pochyb. 100 %. ()
Musím uznat, že jsem nejprve tak úplně nepochopil, co chtěl touhle story Tony Kaye říct. Jeho rozhodně nejuznávanější ostře sociálně kritický Kult hákového kříže (ostatně nic jiného od něj k nám nikdy ani nedoputovalo) přesně věděl, jakou cestou se chce vydat, lákal na mnohé (herci, scénář, kamera, hudba), tady uhrane hlavně výkon Adriena Brodyho. Chtějí lidé druhou šanci? Stojí o pomoc? Zaslouží si uznání skutečně každý? Neotřelý vypravěčský styl ale skrz naskrz kritickému tvůrci rozhodně zůstal. Obouvá se prostřednictvím zastupujícího učitele Henryho do moderního systému školství, nicméně nejen z toho bude mít divák slušný splín. Detachment si nebere servírky u řady společenských problémů, nakonec se soustředí a předkládá hlavně hodně intimní zpověď prázdného kantora, kterého stíhají existenční i rodinné problémy. S dokonale soustředěným Brodym, rudými flashbacky, netradičními úhly kamery a nezodpovězenými otázkami se řítíme do záhuby, tu a tam přesto nějaká naděje vysvitne. Navíc má zmiňovaný původem Newyorčan pořádné herecké štěstí – po Pianistovi totiž chytil druhou životní roli. Nutno podotknout, že zcela zaslouženě!! ()
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
V záplavě blockbusterů valících se z programu multikin je vždy malým zázrakem narazit na film jako Oddělen. Od většiny filmů po letmém pohledu na jejich anotaci vesměs víme, co očekávat – strach, smích, napětí, slzy, to ale není tento případ. Použijte atmosféru školského prostředí z filmů jako Mezi zdmi, kde se učitel snažil zkrotit třídu složenou z dětí imigrantů z nejproblematických pařížských čtvrtí nebo Half Nelson s Ryanem Goslingem, okořeňte existenciální beznadějí a znechuceních ze Scorseseho Taxikáře, do hlavní role obsaďte Adriena Brodyho, herce, který dokázal ztvárnit stejně úchvatně člověka procházejícího válečným peklem (Pianista) nebo očistcem psychofarmacie (Svěrací kazajka), a máte zde dokonalý protipól Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Zatímco Weirův snímek přetékal pedagogickým entuziasmem, Oddělen divákovi plnými hrstmi podává frustraci a beznaděj. Režisér Tony Kaye filmu si vysloužil celosvětové uznání od kritiky i veřejnosti hned svým celovečerním debutem Kult hákového kříže. Edvard Norton v něm exceloval jako aktivní stoupenec neonacismu, toužící pomstít smrt svého otce. Nyní si opět sociálně kritický Kaye bere na paškál vedle školského systému, konzumní společnosti, povrchních mezilidských vztahů, především neúprosnost lidského života. Citát od Alberta Camuse poskytuje divákovi v samotném úvodu pomocné vodítko pro filosofické sdělení filmu i jeho hlavního protagonistu. Henry Barthes (Adrien Brody) je zaskakující učitel. Navzdory tomu, že je soucitný a oddaný, usiluje o to, zůstat oddělený od svého okolí. To nezahrnují pouze studenti na školách, kde krátkodobě zaskakuje, ale patří sem umírající dědeček umístěný v sociálním zařízení, Erika (Samy Gaile), patnáctiletá prostitutka uprchlá z dětského domova, jeho nejnadanější studentka Meredith (Betty Kaye) nebo vyhořelí kolegové z učitelského sboru (James Caan – pozn. Sonny Corleone z Kmotra, Christina Hendricks, Lucy Liu). Henryho obrana spočívá v odstupu od všeho a všech, co by jej mohlo zranit. Usiluje o odstup od svých žáků, nemá stálou partnerku, i když možnost má. Henry paradoxně tvrdí, že žádné city nemá, děsí se citových pout, která by mu mohla způsobit bolest. Někdo výstižně označil Henryho jako zatvrzelýho, rozjímajícího, zlomenýho člověka a jakýsi ukázkový případ Watersova člověka “za zdí”, který by mohl k lepšímu změnit svět. Přesně takový je Henry. Henry se nachází v existenciální krizi padlého idealisty, jehož osobní problémy Kaye umně snoubí s drtivou kritikou moderního školského systému, což diváka nejednou během sledování filmu uvrhne do deprese. Prakticky každá vedlejší postava vyhořelých “obyčejných lidí” z učitelského sboru dokresluje a podtruhuje Henryho pesimismus. Marketingový holocaust (cz titulky) Obdobnou kritiku jsme již na filmovém plátně mohli spatřit díky adaptaci Palahniukova Klubu rváčů. Ovšem je tu jistá diferenciace. Když se v Klubu rváčů do půli těla svlečení chlapi prali mezi sebou ve sklepech, byla to katarze násilí způsobená uvědoměním si toho, že nedošlo na naplnění očekávání, protože byli “televizí vychováni ve víře, že se z nich jednou stanou milionáři, filmoví bozi nebo rockový hvězdy”. Tento scénář se samozřejmě nekonal. Henry si to uvědomuje a hovoří o marketingovém holocaustu, který v dospívajících adolescentech vyvolává jejich falešné přesvědčení o zářné bezpracné budoucnosti. To vychází ze zdegenerovaného hypertrofovaného individualismu, který je vydatně živen reklamou. V Oddělen žáci žijí v domnění, že jim celý svět klekne k nohám a jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že na každého z nich čeká dráha rockových hvězd nebo modelek. Proto kašlou na školu. Ještě si neuvědomují to, že žádné rockové hvězdy a ani modelky se z nich nestanou a bez vzdělání budou patřit k 80% amerických dělníků, kteří pracují za minimální mzdu. Je mnohem pravděpodobnější, že spíše než by jako hvězdy světa showbusinessu sjížděly lajny koksu v apartmánech luxusních hotelů, budou na ulici kouřit crack a pokud se nevydají na dráhu pouličních prostitutek, jejich pasáků nebo dealerů, budou při troše štěstí vykonávat nekvalifikovanou práci, dokud je nenahradí počítače. Nadanější a uvědomělejší studenti pochopili, že jejich budoucnost se podobá velké černé díře. Oddělen není pouze filmem o vzdělávacím systému, je jakousi perverzní přehlídkou aktuálních bolestí společnosti, jejich nedokonalostí a nepříjemnosti lidského života a problémech s ním neoddělitelně souvisejících. Život není perfektní, není plný neutuchajícího potěšení a štěstí, jak se nám snaží reklamy i filmy namluvit nebo znáte někoho, kdo by o svém životě prohlašoval, že ten jeho je nádherný, má dokonalou manželku, perfektní děti, práci snů a vysněný dům…? Oddělen je voláním o pomoc obyčejných lidí v lhostejném absurdním světě. Absurdním v Camusovském slova smyslu. Absurdno dle něj vzniká, když se chce člověk ve svém životě a světě orientovat, chce ho poznat a rozumět mu, chce vědět, nikoli tušit. Absurdno je uvědomění člověka nad pomíjivostí i konečností života, také bychom absurdno mohli označit jako roztržku“, „propast“, „konfrontaci“, „rozpor“, „muka“, „rozchod“ mezi světem a člověkem.Člověk se ptá na smysl své existence, uvědomuje si svoji smrtelnost, ale od života se dožaduje jakési trvalosti, která by jej uspokojila. Svět mu však vždy na otázky odpovídá věčným mlčením. Henry se velmi podobá Mersaultovi z Camusova románu Cizinec. Oba sdílí totožné pocity oddělenosti, cizosti, neporozumění… Život není dokonalý možná právě proto, že nám záleží na ostatních a snažíme se jim pomoci stejně jako Henry, i když si okolo sebe vytváříme bariéry, aby nám ti, kteřím pomáháme mohli ublížit co nejméně. Někteří teoretici filmu zastávají názor, že se film dnes stal pro mnohé útěkem od neradostné reality všedního dne, protože lidé místo svých vlastních životů mohou každý večer žít život svého seriálového nebo filmového hrdiny, který je o tolik víc vzrušující a šťastnější než jejich vlastní život. Pokud si přes hromady filmového odpadu a kýče proklestíte cestu k tomuto filmu, budete plni frustrace, zhnusení a pesimismu, ale na druhou stranu se sami sebe zeptejte, kdy vás film donutil přemýšlet o svém poselství dlouho poté, co doběhly závěrečné titulky? PS. Nezapomeňte, abyste po zhlédnutí filmu měli po ruce něco tvrdšího k pití. 90% http://filmosophy.cz/2016/02/17/oddelen-aneb-pedagogova-existencialni-tryzen/ () (méně) (více)