Teď a tady

Nechal jsem se v hodnocení ovlivnit silným přívěhem, protože na 4* to tak úplně neni; pár práznějších a melodramatičtějších momentů má. Co vůbec přináší? Karty jsou předem rozdány a vy se vžíváte to pocitů dívky, co umírá na rakovinu a chce ještě stihnout spoustu věcí. Drama odlehčené teenagerovskou rozjuchaností, které víceméně stojí na Dakotě. Ucházející hudba. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 7 | hudba 7 | humor 1 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 5 (12.01.2013)

Každý rok se objeví alespoň jeden film s tímto tématem. Now is Good mi docela připomněl loňský Restless, akorát ten působil velmi přirozeně, nenuceně a obsahoval dialogy, které byly balzámem pro uši a pohlazením pro duši. V Now is Good zoufale nefunguje romantická linie, je strašně nudná a bez energie, svůj podíl na tom má i Jeremy Irvine, který skutečně neumí hrát. Ale na jedno podívání to nebylo úplně špatné, znovu to však vidět nemusím, film spíše pro ženské publikum, u kterého určitě jedno oko nezůstane suché. (28.12.2012)

Film, který má už z podstaty děsně silný příběh. Krutý, ale pravdivý. Nebylo mi z toho dobře, ale pozitivně naladěná Dakota Fanning mi to lehce vynahrazovala. Říkám lehce, protože to, co jsem tady četl, je údajně pořád nic oproti samotné knize, která je totální depka. Tady jsem z toho filmu zase takový pocit neměl. Na druhou stranu mi nejlépe bylo v momentě, kdy se objektiv stočil na překrásné záběry britských skalisek u moře. V tu chvíli jsem si přišel svobodnej jak ten pták a myslím si, že Dakota to neměla jinak. Čtyři naprosto poctivé hvězdy příběhu tak reálnému, že nic reálnějšího už asi neexistuje. (11.05.2014)

Ďalší srdcervúci film :( Až mi z toho smutno zostalo... Ale aj takéto filmy treba, lebo aj takýto je občas život - mozaika momentov, ktoré sa jedného dňa skončia. Presne aj takýto bol príbeh sympatickej Tessy, ktorá to po zdĺhavej liečbe vzdala a namiesto strastiplného umelého predlžovania života sa rozhodla prežiť svoj život až do konca bez obmedzení. K tomu všetkému si spravila zoznam toho, čo chce ešte stihnúť a k tomu jej následne pomáhala jej kamoška Zoey a následne jej "anjel" Adam. To všetko mi však až príliš pripomenulo scény z filmu A Walk to Remember - a hlavne z tohto dôvodu nemôžem film ohodnotiť ako ojedinelý a výnimočný zjav, takže práve toto najviac ublížilo inak zaujímavému príbehu. Nebyť toho, bolo by to oveľa hodnotnejšie... A popravde, aj samotná tematika rakoviny a umierania už je trochu klišé (aj keď za každým vytvoria v človeku nové dojmy a donútia ho zamyslieť sa nad krehkosťou života). Ale odhliadnuc od toho celého, zaujali ma hlavne tie medziľudské vzťahy a ako sa k Tesse správala jej rodina, jej priatelia a ostatní. (19.06.2013)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)