Teď a tady

I kdyz pozapomenu, ze tohle tema uz jsem videla zfilmovene nekolikrat a bohuzel v o dost lepsim podani, tak tenhle kousek trpi prilisnou snahou o dojimani, ktere se miji ucinkem, klišoidními zabery, na ktere uz mam alergii... Dakota je jeste uveritelna, ale Jeremy Irvine je jen hezka tvaricka. Doporucuju spis film My Sisters Keeper, na ktery stale nemuzu zapomenout a i Neklid byl lepsi, i kdyz jsem ho mela trochu problem pochopit. (17.05.2013)

Ken a Barbie s rakem. Rakovinotvorné. Doslova! Rok poté, co mi nabroušené ostří vrazila do zad NEKLIDná Mia Wasikovská, se prakticky totožná věc povedla, téměř nachlup stejně sestřihané další mé oblíbené mladé herečce Dakotě Fanning. A já se ptám: "Holky proč??" Scénář na přestlamu.. Retardovaní si popláčou. (23.01.2013)

Ano, i můj život je jen série okamžiků plynoucích ke konci, a jen proto, že neznám jeho přibližné datum, nemusím strávit každý rok dvě hodiny u romance s přízrakem smrti, pokud mně ovšem nedá něco navíc. "Now Is Good" se odlišuje jen v přístupu rodiny k nemoci, která za několik let své přítomnosti zaujala pozici jejího člena a především Tessa a její malý bratr o ní mluví bez jakýchkoliv zábran - Až Tessa umře, pojedeme na dovolenou? - Nevrátím se do školy, smrtelné choroby musí mít nějaké výhody - vše další, včetně seznamu CO VŠECHNO MUSÍM STIHNOUT, NEŽ ZEMŘU je jen nepřekvapující vata. S vyjmutím zajímavě podaného otce Paddym Considinem nejsem nadšená ani z obsazení, Dakota Fanning se pro tuto roli rozhodně nenarodila, spojení s Jeremy Irvinem fungovalo leda tak na sousedské úrovni a ke vcítění nenábadal ani fakt popření sebezáchovného pudu, když léčba nemusí být nutně neúspěšná, zřejmě se opět nechtěl nikdo obtěžovat zjišťováním prognóz, jakož i příznaků, neboť Tessino téměř bezbolestné plnění bodů na seznamu, při bezmedikamentózních měsících s akutní formou leukemie, může dostat jen někoho, kdo neměl tu smůlu se s nemocí blíže seznámit. Ze mě nedostali ani slzičku a tím pádem snímek řadím jen k dalším, lehce zapomenutelným příběhům, s předčasnou smrtí v hlavní roli. (23.04.2013)

Další z mnoha filmů o těžké nemoci a seznamu věcí, které ještě člověk chce stihnout. Tentokrát snímek v komornějším provedení, upřímný, bez přehnaně dramatických scén a gest, s důrazem na romantickou linii. Dakota Fanning si zaslouží uznání za střízlivý a nenucený výkon, Jeremy Irvine si od Válečného koně trochu polepšil, ale stále mě nepřesvědčil, že je herec. Co ty lidi vede k tomu vybrat si ho do filmu? Tím spíš, že zrovna do tohoto snímku by se hodil daleko víc někdo „obyčejnější“. (31.08.2013)

Režie a scénář Ol Parker, kterému tytéž pozice tak sedly u Svatby ve třech, neuvěřitelně pohodové romantiky z Anglie. Historie se opakuje, akorát, že místo romantické komedie přehodil laťku na romantické drama a překážku v podobě sexuální orientace vyměnil za překážku v podobě nevyléčitelné rakoviny. No jo, divák realista ví od prvních minut, že hrdince moc času nezbývá a zázraky se nedějí, takže následuje očekávané srdceryvné drama, u nějž bych byla kroutila panenkama, nebýt toho, že je opět tak svěže a pohodově natočené, jak Ol evidentně umí. Ke všemu je v hlavní roli Dakota Fanning, můj druhý důvod shlédnutí. Jsem u ní zvyklá na standard a ani tentokrát nezklamala, ba ne, dokonce byla tak bravurní, že ze mě i přes mou skepsi vyloudila ve finále dost slz pro jeden papírák. Třetí důvod, a ten se taky vyplatil, pro mě byla Kaya Scodelaro aka Effy ze Skins, musím uznat, že je milé vidět jí ve větší roli, než jsou štěky v Shank, Titánech apod. Dokonce i ten týpek, co hrál ve Skins Luka a děsně mi tam pil krev, potěšil, když se tu objevil. Na ten film jsem prostě čekala zhruba rok, těšila jsem se, tušila jsem, co od něj zhruba můžu dostat a všechno, co jsem čekala, jsem nakonec i dostala, což se mi u očekávaných filmů moc často nepoštěstí. 70% (28.12.2012)