Teď a tady

Šablonovitá story která se ani na moment neodchýlí od předem očekávaného (a důsledně avizovaného) vývoje, kterou ale táhne zajímavé obsazení a výborná kamera. Hudba je sice fajn, ale občas se dost nehodí k obsahu a některé scény by byly silnější bez ní. Konec je jen takovým potvrzením, že Ol Parker si proti proudu (nebo předloze?) jít nedovolí a pro všechny ve kterých zbývá nějaký ten kousek naděje se i v závěru jistě něco najde. A Jeremy Irvine byl místy o dost věrohodnější a přesvědčivější, když mu chyběl kůň. (17.04.2013)

Každý rok se objeví alespoň jeden film s tímto tématem. Now is Good mi docela připomněl loňský Restless, akorát ten působil velmi přirozeně, nenuceně a obsahoval dialogy, které byly balzámem pro uši a pohlazením pro duši. V Now is Good zoufale nefunguje romantická linie, je strašně nudná a bez energie, svůj podíl na tom má i Jeremy Irvine, který skutečně neumí hrát. Ale na jedno podívání to nebylo úplně špatné, znovu to však vidět nemusím, film spíše pro ženské publikum, u kterého určitě jedno oko nezůstane suché. (28.12.2012)

Film, který ve mě vzbudil tisíce pocitů a emocí, dokonce mě vytryskly i slzy, což se mě skoro vůbec nestává. Má oblíbená dětská herečka Dakota Fanning trošičku zestárla, ale stále hraje skvěle. Od první do poslední minuty mě film ani trochu nenudil, skvělé působivé záběry Brightonu a křídových útesů, kde jsem strávil rok života mě vrátily ve vzpomínkách zpět. Velmi nádherný smutný příběh, škoda jen, že jsem si prvně nepřečetl knihu. (02.10.2014)

Díky silnému závěru (poslední asi 1/3 filmu) z počátečních 3 hvězd hodnotím ještě o něco výše. Silné téma holt asi vždy bude působit, že útočí na city, ale nevim moc, jak jinak jej divákovi podat. Sympatická představitelka, hezká hudba, emoce. 'Náš život je sled událostí, nenechte je odejít. Všechny směřují k tomu jednomu...' 70 % (30.01.2014)

Když každej den neprožíváš jako by byl poslední, nežiješ, jen přežíváš. A taky platí, že život není tehdy ani jednou, žiješ teď a tady (!!!) Now Is Good je zkouška naší všední slepoty, nebo možná taky zaslepená romance, každopádně Dakota Fanning pěkně vyrostla (i herecky) a ten krátkej sestřih ji taky sekne. Jasně, nemůžou u toho chybět Lana Del Ray ani Ellie Goulding, natož O'Halloranův klavír a smyčce. Bojíme se, máme strach z věcí, který lze zvrátit natož pak z těch, kterým se vyhnout nejde. Bojíme se bolest cítit i prožít, i když je naší součástí, i když bez ní by radost a štěstí byly jen prázdný slova. Ol Parker je jak na pomezí dvou světů, na jedný straně všechen ten patos, andělé ve sněhu, s motorkou na pobřeží a uvědomělým manekýnem, kterýho jí sešle zatracenej osud, až doposud. A proti tomu, žádný hrdinský řeči, nebo aspoň ne tolik, jen cynickej slalom mezi vzdorem a nevyhnutelností, mezi touhou a strachem. Tess. Mám jí to věřit? Já nevím, co když to vlastně ani nečeká, nespoléhá na to? Jak je to dál? Někdo musí zemřít aby se jiný naučil žít? K čertu s tím, pořád se učíme. Tohle není dokonalej film, takový klony Aleca Baldwina mezi rodičema často nenajdete, přesto jsem se naučil dávat šanci lidskosti, bez ohledu na uměleckou formu. Jenže tohle pro mě i tu formu má, lidských [final rate: 80%] (25.02.2014)