MINDHUNTER: Lovci myšlenek

David Fincher a thrillerový seriál z 80. let o dvojici agentů FBI a jejich objevných metodách při vyšetřování brutálních vražd. To je kombinace, která nemůže dopadnout špatně. Mindhunter je vynikající seriál, který je však úplně jiný, než by se dalo očekávat. Není zde pevný příběh, kdy jdou hrdinové z bodu A do bodu B, jako tomu u jiných seriálů bývá. Není zde ani klasické napětí při vyšetřování vražd a seriál je spíše psychologickou studií myslí sériových vrahů. Pokud ale přistoupíte ne neobvyklý přístup k celému seriálu, užijete si precizní a výborně napsanou i zrežírovanou podívanou, které ještě dopomáhají výborné herecké výkony. Škoda jen kolísajícího tempa některých epizod. (02.08.2020)

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)

Kvalitka. Ten Fincher z toho sala jako nuklearni radiace. Rozjezd je sice pomalejsi, ale je to cim dal lepsi a jak u serialu obecne nesnasim kdyz se umele roztahuji na vice serii, tak tady mam naopak pocit, ze prvni serie byla teprve intro k jeste lepsim zitrkum na ktere se tesim vsema deseti. 8/10 (26.10.2017)

Případ dočasně odložen. Tento filmový psychologický rozbor je zábavný jako - jakýkoli jiný psychologický rozbor. Možná proto jsem studoval archeologii. Prozatím nejsem s to seriál ocenit. Vadí mi režie. Děj se třepetá na místě, jen tu a tam pošťouchnut kriminálním vanutím. Postavy stěží životné. Dialogy velmi nedialogické. A aby snad seriál nesklouznul na roveň akademických dokumentů, vloží filmaři nějakou postelovou scénu jako prvek normálního života. Proč jen se bez toho žádný novodobý počin neobejde? No tak to zkusím za pár let..... (10.10.2018)

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)