Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

Vlastne by bolo veľmi jednoduché zhodiť prvú časť poslednej kapitoly boja o Panem a odsúdiť ju ako najslabší diel. Predošlé diely boli totiž v mnohom úplné iné, čo však čitateľov predlohy nemôže prekvapiť. Ale aj pri rozdelení Drozdajky na dva filmy je vlastne všetko na svojom mieste a pri krátení by sa strácali motivácie postáv. Motív labilnejšieho jedinca zneužívaného spoločnosťou je cítiť, vítané sú aj zmeny oproti predlohe, ktoré sa dotýkajú vybraných postáv. I vrcholné momenty sú točené vrcholne a s patričnou intenzitou hodnou revolúcie. Lenže aréna a istý náboj predsa trochu chýba. Miesto nej je tu na žánrové pomery inteligentne spracovaná mediálna satira a boj na mediálnom fronte, ktorý rozohrávajú dve kľúčové figúrky na šachovnici. Nie je to vôbec málo, ale skutočná revolúcia príde až nabudúce. (24.11.2014)

Jsem docela zvědav, kam tento zajisté tisícidílný literární patogen na plátně povede, až slečna Lórencová, která pomalu ale jistě vykvétá ze svého pedofilního šarmu oplácané tlustostehenné patnáctky do škaredého otylého chlapa s mastnými vlasy, začne mutovat a naroste jí ohryzek. A ihned si i sám svou zvědavost ukojím: „Inu kam by, jen hlouběji tam, kde se už nyní nachází. Do prdele!“. Parazitická grafomanka Zuzana peče dál podle osvědčeného receptu na Pottratovsko – Stmívací buchtu: „Vykraďte z postapo žánru, co se dá, promíchejte, přidejte uvědomělou a náležitě rozpolcenou náctiletou krávu s lukem a ambicemi zachránit svět, pár nagelovaných homosexuálů, ukrutnou porci osudové lásky, kýčovitě existenciální dialogy, mohutný komparz v podobě hodných a zlých soudruhů, naházejte do Wordu a přizpůsobte tak, aby se u toho daly bez traumatu vymačkávat jebáky a našla se v tom každá ta pubertálně snící, školou povinná šereda ještě před první menstruací. A voilà, z rychlotrouby pro trouby vytahujeme pokračování mega(s)hitu, tentokráte navíc s kůl příznačným názvem Hangrhejs: Mokrýgej - Část první.“ Když už jsme u toho vykrádání, opět mi to nedá, abych se zase trošku nezaopičil po svém největším vzoru, věhlasném bulvárním bodohoniči, mulťákovi, nejhustším borečkovi Mléčné dráhy a naprosto „originálním“ přemísťovači duševního vlastnictví z internetových blogů, který všechny blahoslavené tak hřejivě a s lehkostí zásobuje svými kůl třeskutě ftipnými kritikami neviděných filmů a jehož již léta tak křečovitě a urputně kopíruji. Proto i já musím hned obnažit a vystavit na odiv své básnické střevo, cit pro rytmus a dokonalý rým a také obšťastnit čtenáře dávkou ukrutně humorné a stejně vyspělé poezie. Takže, ehm, ehm: „Byl první máj, kunda!, byl lásky čas, kurvy!, a já si šel koupit kabanos, vole! Kaďáku… Kaďáku… Kaďáku, ty jsi ale trapný pičus! Pičus. Pičus.“ (24.02.2015)

Hangrygejs: Mocinkygej - první číslo se v rámci celé té pošahané série nevychyluje ni vzhůru, ni dolů. Katniss stále vyhlíží namalovaná a trošku zpovzdálí hezky, nenaklaunovaná a z podhledu jako basetí štěně po obrně. Její noční úborek však dává tušit, že se definitivně zakulatila v oblasti vaků, proč tedy snižovat obligátní trojhvězdu, že? Protože Pýta je odpudivý nedonošenec? A co. To tam je kdekdo. Nebo že Můrová hraje dost nepřesvědčivě? Také ji asi scénář kapánek znechutil. Možná je ve svém babičkovském věku skeptická ku příběhu o harantech, co za pomoci lukostřelby a jakéhosi zmutovaného kosa zachrání svět tím, že všechny přesvědčí, ať se nechají tupě pozabíjet. Jenže - také jsme bývali mladí, Julino, tak nechme uhříkatým jejich fantasie! Já kupříkladu uchcával z Vinnetouovo Rybárny. Chtěl jsem si ji zachránit, odnést do Fort Knoxu a tam si s ní na zlatých cihličkách hrát na doktora Bolítojenchvilku. (10.03.2015)

Síla vzdoru byla to jediné, co mě udrželo v sedačce až do konce, jinak bych se už po první půlhodince místo filmu bavil rozhazováním toaleťáku po eskalátorech. Holt ale dochodit to musím, že jo, když už jsem kdysi vlezl na jedničku. Jen by mě zajímalo, jestli za to pak dostanu taky nějaký diplom, protože bych si ho zasloužil rozhodně víc za trpělivost u sledování ženské verze příběhu o Robinu Hoodovi, než za svoje studia na fakultě. P.S: Já taky moc rád dělím. Takže jestli bude stát druhá část posledního dílu za starou belu, rozdělím na oplátku já svoje tři hvězdy. (14.12.2014)

„Order shall be restored.“ Předposlední díl Hunger Games možná nepředstavuje nejelegantnější ukázku hollywoodského vyprávění – celý film je nakonec nenaplněným příslibem něčeho ohromného –, ale v rovině mediální sebereflexe nabízí dost podnětů, abyste měli nad čím přemýšlet ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Nočními můrami stíhaná Katniss nezískává vnitřní klid nalezením spřízněné duše a aktivním převzetím kontroly nad situací, ale akceptováním mediální role, která pro ni byla vytvořena. Pomocí šatů, počítačových efektů a bojovných replik se mění v účinný nástroj revoluce, v aktérku uměle zkonstruované reality, kterou sama postupně přestává vnímat jako něco cizorodého, oddělného od skutečného světa. Postupně se svou rolí přijímá i slovník svých stvořitelů a své chování uzpůsobuje (všudy)přítomné kameře a zájmům revoluce („Tady netoč. Nemůžu jim pomoct“). Ze situací, v nichž se trpně ocitá a z toho, jak se k ní vztahují ostatní postavy (i za její přítomnosti o ní mluví ve třetí osobě, starají se primárně o to, aby dobře působila na propagačních videích), je zřejmá její pozice pouhého symbolického objektu. Na city hrající příběh je uzpůsobován jejím spontánním rozhodnutím, což ji v podstatě znemožňuje vystoupit z příběhu. Neuvědomuje si přitom, že její osud zrcadlí osud Peety, že se sama stala kočkou tupě nahánějící světlo (možná zbytečně nápadná metafora, ale zároveň dost jasná indicie, že je chybou přistupovat k filmu jako ke klasické žánrovce). Vyrábění rebelky a prodávání revoluce se přitom děje paralelně na dvou úrovních (vnětextové a mimotextové) a film nám „jakože“ dává nahlédnout do zákulisí vlastního vzniku. Po strhující akční scéně v jinak nezvykle nespektakulárním, pomalém a znepokojivě ztišeném filmu jsou tytéž záběry útoku na rebelskou nemocnici přesazeny do kontextu propagandistického „týdeníků“, který by měl manipulovat davy, stejně jako jsme se před chvíli nechali zmanipulovat (strhnout spektáklem) my. Kamera Katniss „reportážně“ pronásleduje i ve scénách, kdy v diegetickém prostoru nikým natáčena není. Splývání stylu snímání vede k dalšímu setření hranice mezi propagandou pro obyvatele Panemu a pro nás. Zakončení filmu varujícího před zaměňováním autentického a uměle vyrobeného televizním přenosem, který má zakrýt, k čemu mezitím dochází ve skutečnosti, pak můžete vnímat jako vrcholný akt neupřímnosti průmyslu postaveného právě na podobném překrývání reality, nebo jej přijmout jako důmyslnou rebelii v mezích možností velkostudiového hollywoodského vyprávění. Žádnou rebelii by si tvůrci ovšem nemohli dovolit, kdyby nešlo o adaptaci bestselleru těžícího právě z poptávky po příbězích vzdoru proti starému řádu, jehož mnohasetmilionové tržby jsou dopředu zaručené. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Morien, Messiአ(27.11.2015)