Vymítač ďábla

Nejlepší horor všech dob? Ani omylem. Nejlepší horor 70. let? Neřekl bych. Největším mínusem je asi délka a značný počet hluchých míst. Čtyři hvězdičky si ovšem film zaslouží, protože v některých momentech dokáže vyvolat skvělé napětí. Atmosféra je přímo pekelná a mladá Linda Blair zaslouží obdiv. Naprosto chápu, že lidé v 70. letech u toho umírali hrůzou. 75% (16.08.2010)

V 70. letech musel Vymítač ďábla opravdu šokovat a být přelomovým hororem. Na dnešní poměry a měřítka již zdaleka není tak děsivý a strašidelný, tudíž v tomto ohledu ztratil své veliké kouzlo, avšak preciznost v jeho ztvárnění mu stále upřít nelze a z tohoto hlediska natrhává zadky i řadě novým, děsivějším hororům. Pochválit musím nejen herecké výkony, ale také prostředí, propojení příběhů postav a hudbu, jež mi místy velmi připomínala Mika Oldfielda. Na plný počet to nevidím, avšak na sympatické 4 hvězdičky určitě ano. (16.09.2016)

Tak váhám, váhám. Bohužel ale ne mezi čtyřmi a pěti, jak jsem před filmem čekal a doufal, ale o celé dvě kategorie níž. Všichni říkali, jak je to zasáhlo, že to sice není lepší než Omen, ale že je to skvělý horor. A já se těšil. Začátek byl slušný, pomalý a byl zaplněn především čekáním, kdy se to teda rozjede. Dokázal jsem ocenit některé přirozené, ze skutečného světa známé, reálné pohledy postav, někdy naopak byly zcela mimo a já raději zavíral oči. Pravý problém nastal na začátku "démonizace". Ne, skutečně, to jsem tedy nevzal. V tento okamžik se naopak před chvílí pochválené reakce zvrtly v naprostou šaškárnu. Když bych já uviděl takto se kymácející postel, takto mluvící malou holku s takovým obličejem a s takovými schopnostmi, naskytlo by se mnoho alternativ, jak bych se asi zachoval. Buď bych co nejrychleji utekl, nebo bych začal nepříčetně řvát, případně bych si sedl na kolena a ve vteřině uctíval Ježíše Krista i Satana dohromady. To, co bych ale určitě nedělal, by bylo klidné konstatování, že se v podstatě nemusí jednat o nic vážného a že by bylo dobré zajít za cvokařem. Tento fakt mi degradoval prakticky celý film i díky tomu, že se takovýto rozhovor opakoval několikrát. Samotné vymítání bylo místy působivé, někdy ale značně trapné a často doslova iritující. I když se má jednat o horor, o strach bohužel nešlo. Také jsem se těšil na hudbu, jelikož ve snímku tohoto typu se případný skladatel může vyřádit (slyš Jerry Goldsmith). Škoda ale, že kromě známé nepůvodní melodie, která se ale vyskytovala snad jen v klidných pasážích, jsem toho nezaslechl moc...Kladem tak je pro mě alespoň Max von Sydow a místy roztomilá Linda Blair, ale to je trochu málo... (14.06.2006)

Klasický a právem legendární horor. V době natočení vyvolal silné rozhořčení mezi kritikou i diváky, díky nechutným a tvrdým scénám. A přátelé, ty scény jsou účinné i dnes. Začátek sice vypadá úplně jinak, než z hororového filmu a horor jako takový nastupuje až zhruba v polovině filmu. Ale ten začátek je takový rozjezd a rozdýchávání na zbytek filmu. William Friedkin ho natočil jako svůj druhý a vlastně svůj poslední velký film. Ellen Burstyn výtečně zahrála vyděšenou matku, démonický Max Von Sydow zkušeného vymítače a Jason Miller excelentně ztvárnil otce Karase, tvrdého muže, který asistuje při vymítání. "Vymítač ďábla" je nezapomenutelný film, stejně tak i finální záběr na venkovní schodiště, záběr legendární a tolik napodobovaný. (19.08.2006)

„What an excellent day for an exorcism.“ Nejblyštivější korálek z "Nesvaté trojice" (dále The Omen a Rosemary´s Baby) popisující střet racionálna a mystiky, ztrátu dětské nevinnosti a hlavně potlačení zla odmítnutím pochybnosti v Boha. Osobně si myslím, že církev měla přimhouřit oči nad oplzlostmi, kontroverzí a zvracením hrachové kaše a Friedkina spíše blahořečit.. Jeho film má navíc něco, o čem si drtivá většina současných hororů, či dramat může nechat jenom zdát - ATMOSFÉRU. A já se bez mučení přiznávám, že při některých scénách v prostřední části filmu jsem si musel připomenout kreaci Jamese Woodse ze Scary Movie 2, abych trochu odlehčil svému kardiovaskulárnímu systému, s nímž neměl Pazuzu slitování. K tomu si přidejte bezchybné herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl Jasona Millera (otec Karras), Lee J.Cobba, jenž vnesl do filmu trochu toho columbovského humoru a pochopitelně malou Lindu Blair, která uměla s krucifixem víc věcí než Jan Pavel II. a máte tu nestárnoucí klasiku s třešničkou na dortu v podobě lahůdkového posteru/záběru na siluetu otce Merrina pod pouliční lampou.. (15.12.2010)