Star Wars: Síla se probouzí

Nenechme se zmást důmyslnou promo kampaní, kterou svorně papouškuje většina recenzí a ohlasů – nové Hvězdné války nejsou projekt od fanoušků pro fanoušky. Abrams nevytvořil elitářský fanfilm, nýbrž na základě principů fanfikce sice převzal předchozí svět, postavy i příznivcům důvěrně známé momenty, ale zasadil je do nového vyprávění s odlišnými zákonitostmi, které staví na nevytěženém potenciálu originálu a může oslovit i původním kultem nezasažený či přehlížený segment publika. Tím paradoxně je právě ona většina diváků stojící stranou obsesivní adorace Star Wars, neutuchajících flamů na adresu Lucase, ale i masivní lobby hračkářského průmyslu. Abrams spolu s Lawrencem Kasdanem probudili Sílu právě tím, že sérii očistili od veškerého balastu, který na ni navalil nejen Lucas, ale i veškerá popkultura. Stejně tak je neadekvátní vyčítat filmu málo odvahy či hraní na jistotu. Naopak bychom v rámci hlavních hollywoodských studií stěží hledali progresivnější a odvážnější koncept, než plán vytvořit blockbuster podle nerdí modly, kde hlavními propracovanými figurami budou dívka, černoch a párek důchodců. Cesta k oživení franšízy nevedla přes pietní kopírování před-digitálového Lucase, naopak Abrams (přinejmenším pomyslné) přebírá pochodeň George Millera. Nové Star Wars tak spolu s poslední Mission Impossible hrdě následují Zběsilou cestu coby emancipované blockbustery a akční filmy nového věku, kde CGI konečně dostávají své roli postprodukčního nástroje a do popředí vystupuje poctivá práce na place. --- Podrobněji v recenzi pro A2 (23.12.2015)

Tenhle díl jsem si užila zřejmě nejvíce ze všech. Hezky navazuje na ty starší, jen má lepší dialogy a efekty (tady se není čemu divit). Vše je samozřejmě naprosto průhledné, ale zřejmě jsem fanoušek Star Wars, tak mi to nevadilo, naopak jsem si to užívala a vyloženě to vyžadovala. Z kina jsem odcházela spokojená. (20.12.2015)

(1001) Adama Drivera miluju už od Nitra Llewyna Davise a tady ještě ke všemu brečí, takže jeho atraktivita stoupla tak o tři sta procent, to je jasná věc, ale stejně se příliš fanouškovského nadšení nedostavilo. A protože rozčílená jsem nebyla (jaké překvapení), tak si nebudu stěžovat na všechno, jak bývá mým dobrým zvykem, ale jenom na dvě věci: 1. Ty dva záchvaty vzteku spojené se sršením jisker moc sexy nebyly a ráda bych, aby vypadaly jinak. 2. Co to mají tvůrci za problém s načasováváním? Nic ve filmu netrvá tolik času, kolik by mělo. A to mluvím především o emocích, protože o ničem jiném ten film pro mě nebyl. Děj těžištěm rozhodně není, ať už pro to, že je jednoduchý a přímočarý, a nebo proto, že je schematicky okopírovaný - ale to jsem se právě po zralé úvaze rozhodla nevyčítat, protože původní trilogie je vlastně taky ten jeden samý scénář natočený třikrát a žádný pořádný fanoušek si na to nijak zvlášť nestěžuje - takže atmosféra a prožitek by měly být to, o co tady kráčí. Jediný cool moment, který se opravdu povedl, byl ten první "traitor" výkřik, zbytek tak nějak vyšuměl do ztracena. Tým klaďasů je klasicky bezbarvý a nevýrazný (hehehe, černoch, ženská a Žid ještě automaticky charisma neznamenají) a záporáci bohužel monologují a pokoušejí se vyvolat děs stejně rutinérsky a schematicky. V žádném okamžiku jsem neměla o nikoho strach a skoro nikde jsem nebyla doopravdy zainteresovaná do scény - s výjimkou prvního setkání Kyla a Rey v lese a jejich následného rozhovoru, při kterém si Kylo poprvé odhalí tvář. A všechny ostatní situace mi přišly strašně rychlé a jakoby odbyté z povinnosti na první dobrou. Než mám čas si uvědomit, co se tam stalo, a pořádně si to užít, už se běží někam jinam vstříc dalšímu předvídatelnému plot pointu. Jedině sentiment, který do filmu zanášel Han, dostal času dost, ale na ten si zase příliš nepotrpím. Kdyby aspoň ty očekávané situace nějak překvapivě ústily, třeba kdyby poté, co Kylo udělá ten spoiler, zjistil, že možná není dost silný, aby to unesl, a zareagoval prakticky jakkoliv jinak, než tak, jak zareagoval... Nebo kdyby všechna esa z rukávu nebyla součástí marketingové propagace a člověk se je doopravdy dozvěděl až z filmu... No vyvíjím si v hlavě několik verzí svých fanfikcí a doufám, že ti opravdoví scénáristé pro příště dovedou aspoň trochu doopravdy překvapit. A nejvíc ze všeho bych si přála, kdyby třeba objevili, že mezi dvěma či více lidmi můžou existovat i jiné vztahy než povinná romance, slepé následování a černobílé nepřátelství. (30.01.2016)

Zábava za rozumnou cenu, Abrams se s Lucasem popral stejně dobře jako nedávno s jinou hvězdnou legendou, Star Trekem. Struna na kterou se hraje nejvíc je samozřejmě nostalgie a pro skalní fanoušky původní ságy (především IV. epizody), ke kterým se sám neřadím, to bude přirozeně o úroveň fajnovější zážitek. Ti rýpavější z nich, stejně jako náročnější diváci Hvězdnými válkami nepolíbení, však budou místy registrovat scény a dialogy, které danou strunu hrají i ve chvíli, kdy by možná měli raději rozvíjet nové postavy a autentický, nový příběh. Osobně mi pak taky chybělo o špetku víc vžum-vžum lightsaber akce a nějaké to jediovské filozofování. Takové výtky se však pod nánosem špičkové, vycizelované akce, účinných vtípků a vypiplaného vizuálu pohodlně ztratí - nová nástavba legendy jednoduše baví. 80% (23.12.2015)

Je to tam. Je to tam všechno. Abrams slíbil, že jeho Star Wars budou tradiční, klasické a fandové z nich budou nadšení. A splnil to. Všechno je tu správně. Když se objeví staří hrdinové, ať už lidští, mimozemští nebo mechaničtí, je to skoro doják. Ti noví vedle ně navíc skvěle zapadnou a trio Boyega, Ridley a Isaac je herecky naprosto přesné a dokonale obsazené. Akce šlape, zvraty fungují a jako film, který má potěšit znalce a představit tenhle vesmír nové generaci, to funguje výtečně. Možná až moc. Zatímco u Star Treku měl Abrams odvahu jít dál a překročit stín série, tady k tomu bohužel nedojde. Svou práci odvede skvěle a všechno, často včetně osobitého režijního stylu, obětoval tomu, aby natočil „ty správné Star Wars“. A nakonec mu nezbyl čas na to, aby šokoval, dojal nebo pobavil nad rámec očekávání. Nechci znít nespokojeně, sedmé Hvězdné války se mi líbily, ale pocit, že se tu hrálo zbytečně moc na jistotu, je prostě příliš silný na to, abych mohl mluvit o absolutním nadšení. Na zatraceně dobrý film to však stačí bez problémů. (17.12.2015)