Poslední cyklista

Scénáristicky poskládaný souhrn situací, ve kterých se ocitalo židovské obyvatelstvo během války, povznášejí na slušnou úroven vážně míněné herecké a režijní výkony, vzdálené běžné televizní manýře, která se bohužel zhmotnila ve výsledku práce některých dalších televizních profesí. Brundibár sám o sobě byl vyždímán trochu schematicky a nad mez únosnosti, ale roli cenné připomínky splnil, s řadou málo známých hereckých tváří se určitě znovu setkáme a dokonce se můžeme těšit. Za vážný počin 3-4* (11.05.2014)

Když smícháte kýč, klišé, naivitu, totální černobílost postav a Druhou světovou válku do sebe, tak vznikne tenhle film... První část měla nakročeno k vyššímu hodnocení, ale druhá část ho razantně stáhla dolů. Nechápu obsazení ústřední manželské dvojice - Petr Štěpán a Ági Gubíková - charisma nemá ani jeden z nich, paní Gubíková se umí jenom hezky usmívat, ale k hraní to nemá příliš blízko a ještě ji musela nadabovat Martina Menšíková. Tohle vždycky v českých filmech nechápu. Tak proč jste tam rovnou neobsadili dabérku? Bylo by méně práce a troufám si tvrdit, že by to Martina Menšíková i líp zahrála... Všichni kolem hráli lépe, než pan Štěpán a paní Gubíková - to byl hodně velkej přehmat v obsazení. To ale bohužel nebyla jediná chyba snímku. Poslední kapka pak byla ten závěr z moderní doby, kde už je všechno dobré, to zlé pominulo a přeživší postavy mají spoustu dětí a žijou šťastně až do smrti. Jiří Svoboda si asi myslí, že natočil nový Schindlerův seznam. Tak to bohužel. Nejdřív by nesměl mít zápletku jak z telenovely, nudné herce v hlavních rolích a nekonečně naivní postavy (všem vévodí Klárka), které se buď smějí a nebo neustále pláčou a nic mezi tím. No a v neposlední řadě by si pak střihač musel odpustit ty otravné prolínačky ze stopnutého záběru... (14.06.2014)

Voni si nějak na tom svym židovství zakládaj, senátore. Tak já jim něco řeknu: strčej si to za klobouk. To i ta Colette proti tomuhle byla napínavej majstrštyk. Začátek ještě jakž takž, ale proč proboha máme po stopadesáté sledovat stejné osudy lidí, které si nějakej mamlas s knírem vybral k likvidaci. Navíc pouštět se do davových scén v koncentračním táboře s tímhle rozpočtem, výpravou a komparsem je fakt trapas. Zdá se, že mezi Terezínem a Osvětimí jezdil asi jenom jeden poloprázdnej vlak a když zrovna zapršelo, tak si vězni v přestávce mezi hodinou kreslení a zpěvem skočili na dvůr okopat ředkvičky a poklábosit se sousedy. Nechci tady pokrytecky tvrdit, že filmů o WWII, holocaustu a osudech Čechů za okupace bylo dost a už by se točit neměly, pokud ale autoři nepřinesou nějakou inovaci, klidně to podepíšu. Tři hodiny omílání o ničem. (28.06.2014)

Klasická pohádka O červené pančošce, kterou křesťanská západní společnost skládá, po sto padesáté, pokání za vinu druhé světové války. Proč je jedním z tvůrců i Tomáš Töpfer, to nemusíme zdůrazňovat. Téma budující na populárním sloganu "My nikdy nezapomeneme", asi dokáže zaujmout vždy. Tak si zase nabacejme na zadeček a sedněme si k televizi. (10.05.2014)

Silný a emotivní příběh je zde trochu filmařsky pohřben. Natahování a dost času jsou někdy vhodné před pointou, ale tohle není Agatha Christie. Druhá světová válka a její dopad už mají snad všechna možná zpracování a nechci tento snímek zase jenom kritizovat, celkový dojem zůstal lehce nad průměrem. (17.05.2014)