Jaký by byl osud novorozeněte v klášterním sirotčinci? Štěstí přišlo s bezdětnými manželi, do jejichž života vnesla malá Klárka světlo. Dvoudílný televizní film, který může přinést trochu světla i do vašich životů. Klárka byla nechtěné dítě, proto ji vlastní matka hned po narození odložila do sirotčince. Manželé Orensteinovi naopak po vlastním dítěti toužili marně a když už přestali doufat, rozhodli se pro adopci. Jen shodou náhod se bezdětní manželé setkali s odloženým dítětem v klášterním sirotčinci, a tak se Klárka ocitla v rodině dobře situovaného úspěšného advokáta, která ji zahrnula láskyplnou rodičovskou péčí a jejímuž životu dalo děťátko v povijanu smysl. Klárka neznala význam slov adoptivní rodina a nevěděla nic o židovském původu ženy a muže, kteří pro ni byli od malička maminka a tatínek. Nevěděla ani to, že se z ní zápisem do matriky židovské obce stala také Židovka. Co z toho by malé dítě mohlo pochopit? Díky babičce poznávala židovské zvyky, svátky a jejich starozákonní smysl. Orensteinovi nechali malou křesťanku zapsat do matriky jako svou dceru, jako Židovku, hlavně proto, aby ji co nejlépe zajistili do budoucna. Chtěli, aby byla šťastná a aby ji nikdy znovu nepotkal tragický osud odloženého dítěte. Netušili, co všechno se změní po nástupu fanatického vůdce k moci v sousedním Německu a jeho expanzi do dalších zemí Evropy. Protižidovská opatření platila pro všechny bez výjimky a jejich důsledky pocítili také Orensteinovi. Když pochopili zoufalost situace, která se s každým dalším dnem zhoršovala, pokusili se Klárku zachránit. Šance, jak to zařídit, byly jen dvě. Mohla odjet s příbuznými do Ameriky nebo se vrátit ke své biologické matce, křesťance. Musí to být ale co nejdříve. Cesta do Terezína bude totiž nevyhnutelná i pro ně a je jen otázkou času, kdy budou muset opustit bezpečí svého domova. Do hlavních rolí obsadil režisér Jiří Svoboda skvělou maďarskou herečku Agi Gubikovou, vynikající Martu Vančurovou a stejně přesvědčivého Petra Štěpána. V hlavní dětské roli diváky dojme mladinká Sabina Rojková a také Vincent Navrátil jako její kamarád Herbert.(Česká televize)
Dvoudílný televizní film, který nese název stejnojmenného kabaretu, jenž se hrál v Terezínském ghettu. Příběh holčičky, kterou adoptují jako odložené dítě ze sirotčince mladí židovští manželé. Aniž by byla jiná než ostatní děvčátka, stane se Židovkou. Co všechno obnáší mít přišitou žlutou Davidovu hvězdu díky rozhodnutí adoptivních rodičů v době protektorátu… Osudovou změnu včetně cesty do táborů určených k likvidaci jí uchystají ti, kteří chtěli pro ni jen to nejlepší.(Mene Tekel)
Příběh holčičky, kterou adoptují židovští manželé. Jenže – začíná válka a dívenka brzy zjistí, co obnáší žlutá Davidova hvězda našitá na oděvu. Příběh Klárky začíná začátkem třicátých let dvacátého století, když si bezdětní židovští manželé Helga a Simon odváželi ze sirotčince malé děvčátko. Klárka vnesla do jejich života světlo, ale s blížícím se dalším desetiletím začalo ubývat radostí. K moci se v sousedním Německu dostal Adolf Hitler a tragédii, která měla přijít za pár let v podobě holocaustu, si ještě nikdo nedokázal ani představit. Nikdo nevěřil, že Židé budou přinuceni vydat se na cestu vstříc nelítostnému osudu do světa, v němž jejich životy neměly žádnou cenu. Dívenka a její adpotivní rodiče se stávají občany druhé kategorie.(Finále Plzeň)
Klárka byla teprve maličké děvčátko v povijanu, když si ji Helga a Simon odnesli z klášterního sirotčince domů. Psal se rok 1933 a dosud bezdětní manželé poskytli malému sirotkovi šťastné dětství. Orensteinovi nechali malou křesťanku zapsat do matriky jako svou dceru, židovku, aby ji co nejlépe zajistili do budoucna. Netušili však, co všechno se změní po mocenském nástupu fanatického vůdce v sousedním Německu. Důsledky protižidovských opatření pocítili také Orensteinovi. Když pochopili zoufalost situace, která se s každým dalším dnem zhoršovala, pokusili se Klárku zachránit. Šance byly jen dvě. Mohla odjet s příbuznými do Ameriky, nebo se vrátit ke své biologické nežidovské matce... Cesta do Terezína bude totiž nevyhnutelná i pro ně a je jen otázkou času, kdy budou muset opustit bezpečí svého domova.(Zlín Film Festival)
Když židovský pár adoptuje árijskou dívku, nikdo netuší, jaký osud jí tím přichystá. Brzy totiž začne 2. světová válka a celá rodina skončí v koncentračním táboře.(Vall)
Mělo mi to být jasné už od první scény, kdy jeptiška sebrala nemluvně a práskla klášterními dveřmi. Třikrát. Režisér zjevně neumí vyprávět, zato má dost času. Po pěti hodinách subjektivního diváckého času se nic nezlepšilo. Smutné bylo, že pod silnou vrstvou patosu prosvítaly zbytky potenciálně silného příběhu. Jedinou světlou stránkou je obsazení hlavních tří rolí. Jinak je to klasický představitel žánru „ušlechtilá nuda“. Ještě jsem měl chuť jednu hvězdičku ubrat za pitomý název, ale kupodivu jsem tak hluboko neklesl.(11.5.2014)
Díl prvý: Tak se nám v čt rozhodli, že když uspěl na plátnech protektor s kombinací druhá světová - koncentráky - bicykl, tak to bude fungovat i tady, byť tu žádný reálný bicykl není. Jenže.. Kdyby ono to nebyl tak hnusně patetické, klišoidní a citopudné, vždyť prvních (a zcela zbytečných) dvacet minut je jenom o tom, že si někde hrají a povídají děti! Je to hnus, za prvé se to totiž snaží být dost výraznym citovým vydíráním, které naštěstí bez tak nefunguje a za druhé do ukazuje, že délka je hrozně natahovaná, půlka záběrů je prostě zcela zbytečná a hrozně nudná, navíc v nich postavy vyluzují hrozně divné dialogy, aneb když se zjeví věta "proč maminka brečí?" je to už jen a jen směšné, nic víc, navíc i herci hrají poněkud podivně a začátek se sirotčincem je asi tak originální, jako pořídit si zlatýho labradora, nebo pokusit se vynalézt způsob komunikování na delší vzdálenosti po té, co jste poprvé viděli telefon. Nudné, dialogově hloupé, neskutečně natahované.(6.5.2014)
Zajímavý námět, který ovšem sám o sobě není dost silný nato, aby utáhl takovou stopáž. Autoři se tak uchylují ke zbytečně dlouhým sekvencím, které rekapitulují víceméně známé praktiky šikanování, transportování a věznění Židů za druhé světové války, vedlejší příběhy už nemají tolik originality, chvílemi i nudí svou obyčejností. Téma holocaustu je již natolik vytěžené, že další film na toto téma vyžaduje velikou dávku osobitosti a invence, větší, než se podařilo přes dobré úmysly vtělit do vyprávění zde.(30.5.2014)
Židé a válka. Válka a Židé. Zdá se, že nic nového pod sluncem. Töpferův původní námět, povalující se na stolech dramaturgů již pěkných pár let, je ovšem volnou parafrází skutečného lidského osudu děčínské rodačky, paní Evy Erbenové, rozené Löwidtové, a přináší sugestivní obraz rodinné tragédie, z níž nebylo úniku. Doba, která mazala ze světa veškerá etická pravidla a pomalu se měnila v obludnou strojírenskou likvidaci židovského národa, byla jistě popsána mnohokrát předtím i potom, dokonce možná v zdařilejších scénáristických provedeních, než o jaké se pokouší Svobodův dvoudílný televizní film. Přesto nad ním nelze mávnout rukou. Proč? Pro perfektní postižení dobové autenticity, od dětských kostýmů po poslední připínaček na zdi, pro mistrovsky zaranžovanou hudební koláž, vytvářející nikoli schéma, ale funkční článek, pro neobvyklou kameramanskou práci s detaily a částečně také pro excelující herecké výkony v hlavních (Rojková, Gubíková, Štěpán, Navrátil) i vedlejších (Vančurová, Töpfer) rolích. Šok, jakým byla nacistická okupace a později jakýsi život-neživot v terezínském ghettu, doléhal na židovskou obec zvláště drasticky a přestože pro mnohé z nich zůstaly koncentrační tábory konečnou stanicí na jejich cestě dvacátým stoletím, zbyla alespoň některým malá jiskřička naděje. Koneckonců, o štěstí by mohla paní Erbenová vyprávět. Anebo o něm vyprávěla vlastně prostřednictvím tohoto filmu? Film byl mmj. nominovaný ve třech kategoriích na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v Monaku a pozornost si zaslouží v každém ohledu.(26.10.2014)
Silné téma zpracované atraktivní a stravitelnou formou. Pohledů na druhou světovou válku už bylo zfilmováno opravdu mnoho, ale přesto je tenhle film něčím jiný, něčím výjimečný. Snad je to tím, že máme možnost sledovat hlavní hrdiny v dobách veselých a klidných, přičemž s přicházejícími represemi, příkazy, zákazy, vzedmutím se protižidovských nálad ve společnosti a nakonec i pronásledováním židovského obyvatelstva se napětí stupňuje, aby první díl vygradoval velice tísnivou, depresivní a skoro až bezvýchodnou atmosférou, díky které jsem na první část chtě nechtě musel myslet celý týden, po který bylo nutno vydržet čekání na část druhou. Snad to bylo tím přerušením v příběhu v té nejcitlivější části, snad tím odstupem od sledování prvního dílu, ale fakt je, že tam, kde končí první část a příběh je vygradovaný, tam druhá část právě v gradaci a napínavosti značně pokulhává. Těžko říct, kde je chyba, možná je druhý díl vyprávěn až příliš strojově a předvídatelně, možná prostě jen nesplnil má očekávání a mé představy do něj vložené, fakt je ten, že zatímco první díl jsem sledoval s napětím, u druhého dílu jsem nějak podezřele často hlídal čas na hodinách a chvílemi se i nudil. Možná byla chyba, že divák nedostal informaci o tom, v jakém údobí války se ty které scény odehrávají. Nebylo tak jasné, v jakém roce byli hlavní hrdinové deportováni do Terezína, nebylo jasné jak dlouho tam byli, nebylo jasné kdy se konal onen převoz do koncentračního tábora, a divák se tak jen mohl domnívat podle padajících bomb, že konec války je na spadnutí. Závěrečný doslov byl ovšem příjemnou tečkou za celým příběhem, jen bych ocenil trochu více informací o zbylých členech Klárčiny rodiny a o tom, jak dopadli. Ve výsledku je pro mě tento dvoudílný TV film velikým překvapením, scénáristická prvotina Tomáše Töpfera dopadla nad očekávání dobře a na herecké výkony byla radost se dívat. Obzvláště mě překvapila Marta Vančurová, která měla svůj zvláštní půvab a byla tak příjemně babičkovská, pranic za ní ale nezaostal ani Petr Štěpán, se kterým jsem se na televizní obrazovce nesetkal poprvé, ale rozhodně zahrál svou nejpřesvědčivější roli, a i mladičká Sabina Rojková hodně zabodovala, a oproti seriálu Ulice, v němž také účinkuje, poskočila zase o jeden level výš. Film tedy hodnotím jako značně povedenou a nadprůměrnou záležitost a uděluji mu lepší čtyři hvězdy.(11.5.2014)
-
Předobraz hlavní postavy Eva L, provdaná Erbenová, se objevuje na začátku 1. a na konci druhého dílu i s rodinou. Vychovala dceru a dva syny.
(verunecek)
-
Ačkoli se děj filmu odehrává v Praze, filmování probíhalo v Liberci. Štáb se podíval například na libereckém nádraží nebo do Masarykovi ulice, které se natáčely záběry, odehrávající se před vilou. Dále se filmovalo v Teplicích, v Klášteře Osek, na rozhledně Proseč, v Terezíně v koncetračním táboře a na nádraží v Respenavě.
(karda1)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Slarque
Mělo mi to být jasné už od první scény, kdy jeptiška sebrala nemluvně a práskla klášterními dveřmi. Třikrát. Režisér zjevně neumí vyprávět, zato má dost času. Po pěti hodinách subjektivního diváckého času se nic nezlepšilo. Smutné bylo, že pod silnou vrstvou patosu prosvítaly zbytky potenciálně silného příběhu. Jedinou světlou stránkou je obsazení hlavních tří rolí. Jinak je to klasický představitel žánru „ušlechtilá nuda“. Ještě jsem měl chuť jednu hvězdičku ubrat za pitomý název, ale kupodivu jsem tak hluboko neklesl.(11.5.2014)
Tom_Lachtan
Díl prvý: Tak se nám v čt rozhodli, že když uspěl na plátnech protektor s kombinací druhá světová - koncentráky - bicykl, tak to bude fungovat i tady, byť tu žádný reálný bicykl není. Jenže.. Kdyby ono to nebyl tak hnusně patetické, klišoidní a citopudné, vždyť prvních (a zcela zbytečných) dvacet minut je jenom o tom, že si někde hrají a povídají děti! Je to hnus, za prvé se to totiž snaží být dost výraznym citovým vydíráním, které naštěstí bez tak nefunguje a za druhé do ukazuje, že délka je hrozně natahovaná, půlka záběrů je prostě zcela zbytečná a hrozně nudná, navíc v nich postavy vyluzují hrozně divné dialogy, aneb když se zjeví věta "proč maminka brečí?" je to už jen a jen směšné, nic víc, navíc i herci hrají poněkud podivně a začátek se sirotčincem je asi tak originální, jako pořídit si zlatýho labradora, nebo pokusit se vynalézt způsob komunikování na delší vzdálenosti po té, co jste poprvé viděli telefon. Nudné, dialogově hloupé, neskutečně natahované.(6.5.2014)
Aky
Zajímavý námět, který ovšem sám o sobě není dost silný nato, aby utáhl takovou stopáž. Autoři se tak uchylují ke zbytečně dlouhým sekvencím, které rekapitulují víceméně známé praktiky šikanování, transportování a věznění Židů za druhé světové války, vedlejší příběhy už nemají tolik originality, chvílemi i nudí svou obyčejností. Téma holocaustu je již natolik vytěžené, že další film na toto téma vyžaduje velikou dávku osobitosti a invence, větší, než se podařilo přes dobré úmysly vtělit do vyprávění zde.(30.5.2014)
Marthos
Židé a válka. Válka a Židé. Zdá se, že nic nového pod sluncem. Töpferův původní námět, povalující se na stolech dramaturgů již pěkných pár let, je ovšem volnou parafrází skutečného lidského osudu děčínské rodačky, paní Evy Erbenové, rozené Löwidtové, a přináší sugestivní obraz rodinné tragédie, z níž nebylo úniku. Doba, která mazala ze světa veškerá etická pravidla a pomalu se měnila v obludnou strojírenskou likvidaci židovského národa, byla jistě popsána mnohokrát předtím i potom, dokonce možná v zdařilejších scénáristických provedeních, než o jaké se pokouší Svobodův dvoudílný televizní film. Přesto nad ním nelze mávnout rukou. Proč? Pro perfektní postižení dobové autenticity, od dětských kostýmů po poslední připínaček na zdi, pro mistrovsky zaranžovanou hudební koláž, vytvářející nikoli schéma, ale funkční článek, pro neobvyklou kameramanskou práci s detaily a částečně také pro excelující herecké výkony v hlavních (Rojková, Gubíková, Štěpán, Navrátil) i vedlejších (Vančurová, Töpfer) rolích. Šok, jakým byla nacistická okupace a později jakýsi život-neživot v terezínském ghettu, doléhal na židovskou obec zvláště drasticky a přestože pro mnohé z nich zůstaly koncentrační tábory konečnou stanicí na jejich cestě dvacátým stoletím, zbyla alespoň některým malá jiskřička naděje. Koneckonců, o štěstí by mohla paní Erbenová vyprávět. Anebo o něm vyprávěla vlastně prostřednictvím tohoto filmu? Film byl mmj. nominovaný ve třech kategoriích na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v Monaku a pozornost si zaslouží v každém ohledu.(26.10.2014)
freddy
Silné téma zpracované atraktivní a stravitelnou formou. Pohledů na druhou světovou válku už bylo zfilmováno opravdu mnoho, ale přesto je tenhle film něčím jiný, něčím výjimečný. Snad je to tím, že máme možnost sledovat hlavní hrdiny v dobách veselých a klidných, přičemž s přicházejícími represemi, příkazy, zákazy, vzedmutím se protižidovských nálad ve společnosti a nakonec i pronásledováním židovského obyvatelstva se napětí stupňuje, aby první díl vygradoval velice tísnivou, depresivní a skoro až bezvýchodnou atmosférou, díky které jsem na první část chtě nechtě musel myslet celý týden, po který bylo nutno vydržet čekání na část druhou. Snad to bylo tím přerušením v příběhu v té nejcitlivější části, snad tím odstupem od sledování prvního dílu, ale fakt je, že tam, kde končí první část a příběh je vygradovaný, tam druhá část právě v gradaci a napínavosti značně pokulhává. Těžko říct, kde je chyba, možná je druhý díl vyprávěn až příliš strojově a předvídatelně, možná prostě jen nesplnil má očekávání a mé představy do něj vložené, fakt je ten, že zatímco první díl jsem sledoval s napětím, u druhého dílu jsem nějak podezřele často hlídal čas na hodinách a chvílemi se i nudil. Možná byla chyba, že divák nedostal informaci o tom, v jakém údobí války se ty které scény odehrávají. Nebylo tak jasné, v jakém roce byli hlavní hrdinové deportováni do Terezína, nebylo jasné jak dlouho tam byli, nebylo jasné kdy se konal onen převoz do koncentračního tábora, a divák se tak jen mohl domnívat podle padajících bomb, že konec války je na spadnutí. Závěrečný doslov byl ovšem příjemnou tečkou za celým příběhem, jen bych ocenil trochu více informací o zbylých členech Klárčiny rodiny a o tom, jak dopadli. Ve výsledku je pro mě tento dvoudílný TV film velikým překvapením, scénáristická prvotina Tomáše Töpfera dopadla nad očekávání dobře a na herecké výkony byla radost se dívat. Obzvláště mě překvapila Marta Vančurová, která měla svůj zvláštní půvab a byla tak příjemně babičkovská, pranic za ní ale nezaostal ani Petr Štěpán, se kterým jsem se na televizní obrazovce nesetkal poprvé, ale rozhodně zahrál svou nejpřesvědčivější roli, a i mladičká Sabina Rojková hodně zabodovala, a oproti seriálu Ulice, v němž také účinkuje, poskočila zase o jeden level výš. Film tedy hodnotím jako značně povedenou a nadprůměrnou záležitost a uděluji mu lepší čtyři hvězdy.(11.5.2014)