Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dopitak
    *

    Voni si nějak na tom svym židovství zakládaj, senátore. Tak já jim něco řeknu: strčej si to za klobouk. To i ta Colette proti tomuhle byla napínavej majstrštyk. Začátek ještě jakž takž, ale proč proboha máme po stopadesáté sledovat stejné osudy lidí, které si nějakej mamlas s knírem vybral k likvidaci. Navíc pouštět se do davových scén v koncentračním táboře s tímhle rozpočtem, výpravou a komparsem je fakt trapas. Zdá se, že mezi Terezínem a Osvětimí jezdil asi jenom jeden poloprázdnej vlak a když zrovna zapršelo, tak si vězni v přestávce mezi hodinou kreslení a zpěvem skočili na dvůr okopat ředkvičky a poklábosit se sousedy. Nechci tady pokrytecky tvrdit, že filmů o WWII, holocaustu a osudech Čechů za okupace bylo dost a už by se točit neměly, pokud ale autoři nepřinesou nějakou inovaci, klidně to podepíšu. Tři hodiny omílání o ničem.(28.6.2014)

  • dr.fish
    ****

    Mám pocit, že jsem se koukal na nějaký seriál sestříhaný do dvou dílů. Prudké nevysvětlené skoky v ději vnáší zmatek do děje, neboť není hned jasné který je rok, kam to ty lidi vlastně vezou. Když vagón otevřou američtí vojáky, pochopíme, že je konec války. V tomto ohledu je film nepřehledný asi zbytečně. Jinak první díl je moc dobrý, druhý naopak úplně zbytečný. 70%(15.5.2017)

  • troufalka
    ****

    Po Pianistovi, Schindlerovu seznamu, Chlapci v pruhovaném pyžamu ... je velká odvaha natočit v dnešní době film o židovké rodině, transportu, ghetu. Natočit ho navíc tak, aby přinesl něco nového. Tomáši Töpferovi se to kupodivu podařilo. Velkou předností, ale i slabinou je vlastní scénář. Je pár věcí, které by se daly vytknout, ale zaměřím se zcela vědomně na přednosti. Snímek má to, co se v jiných živovských filmech nevidí a to je atmosféra židovské rodiny. Obřady, zpěvy, tradice, soudržnost židovské obce, to všechno tu díky prvnímu dílu máme. V druhém dílu zazní podstatná část opery Brundibár, oba díly jsou prokládány židovskými zpěvy. Velkou předností příběhu je téma získaného židovství. Adoptovaná holčička se stává židovkou díky své rodině. To pouto je natolik silné, že odmítne záchranu - poprvé, když má odjet s příbuznými, ale nechce opustit rodiče, podruhé v Terezíně ze stejného důvodu. Přesto jako jediná z rodiny je zachráněna. Protažení do současnosti je silnější než u Schindlerova seznamu. Přiznávám se, že mne v poslední době Tomáš Töpfer podruhé příjemně překvapil - poprvé v Čapkových kapsách v roli lékaře a jako režisér a scénárista u tohoto filmu. A příjemně překvapena jsem vždy ráda!(5.5.2014)

  • triatlet
    ***

    Výchozí příběh je sice zajímavý, ale ztvárnění se mi nelíbilo. Zbytečně dlouhé, časově zmatené. Pokud se Klárka narodila skutečně v r. 1930, pak její dospívání je zobrazeno dost povrchně. Děj plyne bez ladu a skladu, silnější jsou lyričtější pasáže týkající se židovství. V prvním díle zbytečná polopatičnost (doslovné vysvětlování, proč nemohli mít Židé během protektorátu psa), druhá polovina druhého dílu je hodně zkratkovitá a závěr od rákosového moře mi přišel naprosto zbytečný, nefunkční. Autorům šlo celkově víc o efektní líbivost než o propracovanost. Dokazuje to i angažování nekupírovaného bílého (!) malého knírače - stejný kynologický nesmyl jako bernský salašnický pes Azor v Želarech... Nadšení z příběhu hatí i manipulativnost - stejně jako Snorlacxovi mi nepřijde zrovna věrohodné, že by vlak dojel z Osvětimi až do Třěmošné...(15.5.2014)

  • Snorlax
    *

    Tohle skutečně točil ten stejný Svoboda, který režíroval Skalpel, prosím a Udělení milosti se zamítá? Melodramatické, šablonovité a kýčovité dvoudílné televizní dílko se mohlo opřít o celkem slušný námět. Jenže místo toho se zapřelo o citově vyděračský a hlavně velmi plytký scénář. Herecké výkony bohužel také odpovídají dnešnímu českému standardu. Za pozitivum snad lze považovat pouze to, že ze Štěpána necáká přes obrazovku pot až do osmé řady, jako v divadle. Ale zpět k samotnému filmu. Možná bych se přenesla i přes telenovelové zpracování, protože dojem z něj mi dokázala vynahradit hudba. Ale nepřenesu se přes první z obou happy endů. Je známo, že dějiny píší platící vítězové. Ale zajít až tak daleko, aby vlak musel dojet zrovna do Třemošné a tudíž ho museli objevit hoši z US Army, to je celkem velká síla. Už mám dost té manipulace, že Československo osvobodili Američané. Odmítám to přijmout, silně totiž pochybuji, že by se hrdí Amíci byli ochotni navléknout do sovětských uniforem a hovořit rusky, aby nebylo poznat, že naše území osvobodili oni. Do roku 1989 nás osvobodili jen a jen Rusové, nyní jen a jen Američané. Už to lhaní začíná být nudné.(15.5.2014)

  • - Námět ke scénáři Tomáše Töpfera je volně inspirován životem Evy Erbenové podle její knihy "Sen" a kresbami Helgy Weissové. Vzpomínky Erbenové rovněž adaptuje snímek O zlém snu (2000). (MurielRezek)

  • - Název Poslední cyklista je také odkazem na populární protektorátní anekdotu, v níž ministr propagandy Joseph Goebbels ke konci války hřímá v jednom ze svých protižidovských projevů, že za všechno zlé v Německu mohou Židé, přičemž ze zadních řad v sále se pokaždé ozve: "A cyklisti." Když už se Goebbels neudrží a zařve na neznámého narušitele, proč cyklisti, hlas odpoví: "A proč Židi?" (Morttuus)

  • - Snímek je pojmenovaný podle kabaretu, který se hrál na půdě terezínského ghetta. (agass)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace