Reklama

Reklama

Jaký by byl osud novorozeněte v klášterním sirotčinci? Štěstí přišlo s bezdětnými manželi, do jejichž života vnesla malá Klárka světlo. Dvoudílný televizní film, který může přinést trochu světla i do vašich životů. Klárka byla nechtěné dítě, proto ji vlastní matka hned po narození odložila do sirotčince. Manželé Orensteinovi naopak po vlastním dítěti toužili marně a když už přestali doufat, rozhodli se pro adopci. Jen shodou náhod se bezdětní manželé setkali s odloženým dítětem v klášterním sirotčinci, a tak se Klárka ocitla v rodině dobře situovaného úspěšného advokáta, která ji zahrnula láskyplnou rodičovskou péčí a jejímuž životu dalo děťátko v povijanu smysl. Klárka neznala význam slov adoptivní rodina a nevěděla nic o židovském původu ženy a muže, kteří pro ni byli od malička maminka a tatínek. Nevěděla ani to, že se z ní zápisem do matriky židovské obce stala také Židovka. Co z toho by malé dítě mohlo pochopit? Díky babičce poznávala židovské zvyky, svátky a jejich starozákonní smysl. Orensteinovi nechali malou křesťanku zapsat do matriky jako svou dceru, jako Židovku, hlavně proto, aby ji co nejlépe zajistili do budoucna. Chtěli, aby byla šťastná a aby ji nikdy znovu nepotkal tragický osud odloženého dítěte. Netušili, co všechno se změní po nástupu fanatického vůdce k moci v sousedním Německu a jeho expanzi do dalších zemí Evropy. Protižidovská opatření platila pro všechny bez výjimky a jejich důsledky pocítili také Orensteinovi. Když pochopili zoufalost situace, která se s každým dalším dnem zhoršovala, pokusili se Klárku zachránit. Šance, jak to zařídit, byly jen dvě. Mohla odjet s příbuznými do Ameriky nebo se vrátit ke své biologické matce, křesťance. Musí to být ale co nejdříve. Cesta do Terezína bude totiž nevyhnutelná i pro ně a je jen otázkou času, kdy budou muset opustit bezpečí svého domova.
Do hlavních rolí obsadil režisér Jiří Svoboda skvělou maďarskou herečku Agi Gubikovou, vynikající Martu Vančurovou a stejně přesvědčivého Petra Štěpána. V hlavní dětské roli diváky dojme mladinká Sabina Rojková a také Vincent Navrátil jako její kamarád Herbert. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (69)

Tom_Lachtan

všechny recenze uživatele

Díl prvý: Tak se nám v čt rozhodli, že když uspěl na plátnech protektor s kombinací druhá světová - koncentráky - bicykl, tak to bude fungovat i tady, byť tu žádný reálný bicykl není. Jenže.. Kdyby ono to nebyl tak hnusně patetické, klišoidní a citopudné, vždyť prvních (a zcela zbytečných) dvacet minut je jenom o tom, že si někde hrají a povídají děti! Je to hnus, za prvé se to totiž snaží být dost výraznym citovým vydíráním, které naštěstí bez tak nefunguje a za druhé do ukazuje, že délka je hrozně natahovaná, půlka záběrů je prostě zcela zbytečná a hrozně nudná, navíc v nich postavy vyluzují hrozně divné dialogy, aneb když se zjeví věta "proč maminka brečí?" je to už jen a jen směšné, nic víc, navíc i herci hrají poněkud podivně a začátek se sirotčincem je asi tak originální, jako pořídit si zlatýho labradora, nebo pokusit se vynalézt způsob komunikování na delší vzdálenosti po té, co jste poprvé viděli telefon. Nudné, dialogově hloupé, neskutečně natahované. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Töpferova šoa na mně překvapivě zapůsobila až velmi pozitivně. Popravdě, chvílemi jsem u druhé části přemýšlel i o plném počtu. Snad mně brzdila částečná Klářina naivita a možná úplný závěr, nicméně i tak je snímek v mých očích nadprůměrně zvládnutý. Vtažena do jejich osudu sdílí to, co pro ně bylo připraveno .Byl to jejich odvěký úděl, nicméně o její vině rozhodli sami. Ani tento druhotný příběh mi nezkazil celkovou atmosféru, jenž od druhého dílu nabývá na silné reálnosti. Výborné herecké výkony z první části zde dosahují skvostného vrcholu a vše dolaďuje skvělá režie a dokonalý hudební doprovod. Také vícejazyčnost je perfektním detailem, jenž je u tohoto tématu prakticky nezbytnou nutností. Připomenutí a pocta dětskému představení Brundibár mně potěšila velice. K dokonalosti chyběly snad jen reálné postavy z ghetta, které se na představení ve skutečnosti podílely (např. Freddy Hirsch). Prolínání scén představení a transportu, bylo opravdu výsostné. Dvojdílný TV film, který by si zasloužil celovečerní zpracování. Velmi příjemné, filmové překvapení z domácí tvorby. ()

Reklama

freddy 

všechny recenze uživatele

Silné téma zpracované atraktivní a stravitelnou formou. Pohledů na druhou světovou válku už bylo zfilmováno opravdu mnoho, ale přesto je tenhle film něčím jiný, něčím výjimečný. Snad je to tím, že máme možnost sledovat hlavní hrdiny v dobách veselých a klidných, přičemž s přicházejícími represemi, příkazy, zákazy, vzedmutím se protižidovských nálad ve společnosti a nakonec i pronásledováním židovského obyvatelstva se napětí stupňuje, aby první díl vygradoval velice tísnivou, depresivní a skoro až bezvýchodnou atmosférou, díky které jsem na první část chtě nechtě musel myslet celý týden, po který bylo nutno vydržet čekání na část druhou. Snad to bylo tím přerušením v příběhu v té nejcitlivější části, snad tím odstupem od sledování prvního dílu, ale fakt je, že tam, kde končí první část a příběh je vygradovaný, tam druhá část právě v gradaci a napínavosti značně pokulhává. Těžko říct, kde je chyba, možná je druhý díl vyprávěn až příliš strojově a předvídatelně, možná prostě jen nesplnil má očekávání a mé představy do něj vložené, fakt je ten, že zatímco první díl jsem sledoval s napětím, u druhého dílu jsem nějak podezřele často hlídal čas na hodinách a chvílemi se i nudil. Možná byla chyba, že divák nedostal informaci o tom, v jakém údobí války se ty které scény odehrávají. Nebylo tak jasné, v jakém roce byli hlavní hrdinové deportováni do Terezína, nebylo jasné jak dlouho tam byli, nebylo jasné kdy se konal onen převoz do koncentračního tábora, a divák se tak jen mohl domnívat podle padajících bomb, že konec války je na spadnutí. Závěrečný doslov byl ovšem příjemnou tečkou za celým příběhem, jen bych ocenil trochu více informací o zbylých členech Klárčiny rodiny a o tom, jak dopadli. Ve výsledku je pro mě tento dvoudílný TV film velikým překvapením, scénáristická prvotina Tomáše Töpfera dopadla nad očekávání dobře a na herecké výkony byla radost se dívat. Obzvláště mě překvapila Marta Vančurová, která měla svůj zvláštní půvab a byla tak příjemně babičkovská, pranic za ní ale nezaostal ani Petr Štěpán, se kterým jsem se na televizní obrazovce nesetkal poprvé, ale rozhodně zahrál svou nejpřesvědčivější roli, a i mladičká Sabina Rojková hodně zabodovala, a oproti seriálu Ulice, v němž také účinkuje, poskočila zase o jeden level výš. Film tedy hodnotím jako značně povedenou a nadprůměrnou záležitost a uděluji mu lepší čtyři hvězdy. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Po Pianistovi, Schindlerovu seznamu, Chlapci v pruhovaném pyžamu ... je velká odvaha natočit v dnešní době film o židovké rodině, transportu, ghetu. Natočit ho navíc tak, aby přinesl něco nového. Tomáši Töpferovi se to kupodivu podařilo. Velkou předností, ale i slabinou je vlastní scénář. Je pár věcí, které by se daly vytknout, ale zaměřím se zcela vědomně na přednosti. Snímek má to, co se v jiných živovských filmech nevidí a to je atmosféra židovské rodiny. Obřady, zpěvy, tradice, soudržnost židovské obce, to všechno tu díky prvnímu dílu máme. V druhém dílu zazní podstatná část opery Brundibár, oba díly jsou prokládány židovskými zpěvy. Velkou předností příběhu je téma získaného židovství. Adoptovaná holčička se stává židovkou díky své rodině. To pouto je natolik silné, že odmítne záchranu - poprvé, když má odjet s příbuznými, ale nechce opustit rodiče, podruhé v Terezíně ze stejného důvodu. Přesto jako jediná z rodiny je zachráněna. Protažení do současnosti je silnější než u Schindlerova seznamu. Přiznávám se, že mne v poslední době Tomáš Töpfer podruhé příjemně překvapil - poprvé v Čapkových kapsách v roli lékaře a jako režisér a scénárista u tohoto filmu. A příjemně překvapena jsem vždy ráda! ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Zajímavý námět, který ovšem sám o sobě není dost silný nato, aby utáhl takovou stopáž. Autoři se tak uchylují ke zbytečně dlouhým sekvencím, které rekapitulují víceméně známé praktiky šikanování, transportování a věznění Židů za druhé světové války, vedlejší příběhy už nemají tolik originality, chvílemi i nudí svou obyčejností. Téma holocaustu je již natolik vytěžené, že další film na toto téma vyžaduje velikou dávku osobitosti a invence, větší, než se podařilo přes dobré úmysly vtělit do vyprávění zde. ()

Galerie (50)

Zajímavosti (7)

  • Námět ke scénáři Tomáše Töpfera je volně inspirován životem Evy Erbenové podle její knihy "Sen" a kresbami Helgy Weissové. Vzpomínky Erbenové rovněž adaptuje snímek O zlém snu (2000). (MurielRezek)
  • Ačkoli se děj filmu odehrává v Praze, filmování probíhalo v Liberci. Štáb se podíval například na libereckém nádraží nebo do Masarykovi ulice, které se natáčely záběry, odehrávající se před vilou. Dále se filmovalo v Teplicích, v Klášteře Osek, na rozhledně Proseč, v Terezíně v koncetračním táboře a na nádraží v Respenavě. (karda1)
  • Snímek je pojmenovaný podle kabaretu, který se hrál na půdě terezínského ghetta. (agass)

Související novinky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

20.04.2014

Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to…

Reklama

Reklama