EXODUS: Bohové a králové

Přechod přes Rákosové moře či deset ran egyptských nejspíš nikdy předtím nebylo zfilmováno působivěji. Na druhou stranu jsem ale poněkud rozpačitý ze způsobu, jakým se Mojžíš (a i s ním i film) staví k Bohu. Zatímco židovská tradice si na Mojžíšovi cení zejména jeho poslušnosti a oddanosti Božím příkazům, Ridleyho snímek Mojžíšovu víru problematizuje a dokonce otevřeně zpochybňuje etičnost Božího jednání (jsem dost zvědav, jak by si tvůrci poradili s masakry, které během putování pouští páchal sám Mojžíš na Boží rozkaz). Bůh se navíc Mojžíšovi zjevuje v podobě malého dítěte - čemuž docela odpovídá i jeho smýšlení - a je nám stále naznačováno, že možná existuje jen a pouze v prorokově hlavě. Toto podrývání náboženské mýtu ale nakonec zůstane jen na povrchu, neboť v závěru Mojžíš stejně trumfuje a jeho víra se ukazuje jako dobrá věc. Co konkrétního na ní vlastně má být dobrého, ovšem řečeno není. Váhavé čtyři hvězdičky. (26.12.2014)

Ridley se znovu vrací na historickou půdu, tentokrát do Egypta, což dopadlo trochu lépe, než-li výprava za anglickými lapky (Robin Hood), spíš rovno bojům v gladiátorské aréně (asi jsem jedinej, kdo ten film považuje pouze za dobrej), ale rozhodně nedosahující kvalit příhod elfího piráta ve svaté zemi (tak schválně, dostane Mojžíš taky rozšířenou edici?). Egypt je tu vskutku impozantní kulisa, ve které se rozehraje výborné drama (první půl hodina je nejlepší z filmu), kterou bohužel sráží nedomrlost scénáře, z kterého například ze začátku vůbec není jasné, zdali faraon ví, či neví o tom, jaký je Mojžíšův původ, který je pak vysvětlen neskutečně blbě (proč navíc, do komoně, jako jedinej člen faraonova dvora není nalíčen a oblečen jako bohatý egypťan?!), nicméně je Hebrew Bale natolik dobrej herec, že to nijak zvlášť nevadí. Pak přijde část, které by docela pomohlo více prostříhat, neb je příliš dlouhá a cesta k deseti ranám egyptským (vivat žáby!) je příliš zdlouhavá. Ale žádná z výtek co jsem tu vyblábolil není tak závažná, aby zabránila Exodu být dobrým historickým velkofilmem (a biblické motivy jsou tu navíc spáchány velmi povedeně). (27.12.2014)

Exodus je klasický historický Ridley Scott, což jsem po příšerném Konzultantovi přímo potřeboval. Obsahuje epický příběh, nabízí brutální válečné scény a místy i neuvěřitelně natočené záběry, které mě budou děsit i ze spaní po ještě hodně dlouhou dobu. Třeba právě zrovna těch deset egyptských ran. Také má na svědomí kvalitní hudební doprovod a skvělé herecké výkony a tak mě na filmu trápí jedno jediné. A to je fakt, že kdyby Ridley vydal do kina tu čtyř hodinovou verzi, zřejmě by všechno dávalo smysl. Já si zhruba ve třetině filmu skočil v kině na záchod. Pryč jsem byl asi minutu a po minutě jsem byl v šoku, jak se příběh posunul. Zrovna jsem asi trefil blbej moment. Každopádně místy je dost znát, že RIdley musel stříhat, aby se vyšel alespoň do dvou a půl hodiny. Nicméně to všechno nic nemění na tom, že na tomhle filmu si jinou kritiku snad ani najít nemůžu. Nechápu zdejší znalecké názory, co se tady jak z kopírky shodují, že tohle je jeden z nejhorších filmů Ridleye Scotta, ale přesto jsou rádi, že je to alespoň nějaký film, protože nikdo jiný by to líp nenatočil. Lepší by bylo, kdyby si na to každý udělal názor svůj a budu dokonale spokojen. (04.01.2015)

Exodus je povrchní vyprávěnka plná hezkých obrázků, ale bez jakékoli práce s postavami. Chybou scénáristy zřejmě bylo, že přespříliš spoléhal na inspiraci Biblí, což ale nestačí, protože několikastránkový biblický příběh plný plytkých postav vydá maximálně na dobrý námět, nikoli však na dobrý scénář. A to platí dvojnásob zejména v případě, kdy se scénárista vzdá klasické interpretace Mojžíšova příběhu. Například Mojžíšově proměně jsem nevěřil ani za mák. Rovněž Ramsesovo záporáctví bylo až kýčovitě schématické. Oceňuji snahu o racionální vysvětlení Mojžíšovy komunikace s bohem, egyptských ran nebo zázraku rozestoupení Rudého moře. Ale proč si, sakra, dává scénárista tolik práce s racionalizací některých zázraků a Mojžíšovy motivace, když se jindy zase pouští do vysvětlení čistě nadpřirozených? (08.09.2015)

Tak jsem zase o fous chytřejší. Starozákonní Bůh není žádný velebný stařec, ale rozmazlený, arogantní hajzlík, který místo aby lupou upaloval mravence, má naneštěstí schopnost hromadně vraždit děti, vyvolávat hladomory a jiné mory o kobylkách nemluvě. A zblblý Moše mu to žere. Do Klokánku s tebou, ty parchante! (10.03.2015)