Aningaaq

Podobně jako spousta ostatní (alespoň dle komentářů) se domnívám, že některé věci mohou zůstat nevysvětleny - a tím si zachovat své kouzlo. Stejně jako onen tajemný hlas z vysílačky, promlouvající k Dr. Ryan Stone (Sandra Bullock), ve chvílích, kdy se smiřovala se svým koncem. Na druhou stranu, musím uznat, že to měli otec a syn Cuaróni promyšlené do posledních detailů, i včetně této scénky.. (16.03.2014)

Výborné doplnenie Gravitácie a zaujímavý pohľad z druhej strany rádiotelefónu. Mám rád takéto filmové zábavky. Upútala ma aj myšlienka. Nám ľuďom sa niekedy javia naše osobné problémy ako tie najvážnejšie, pričom sú na svete jedinci, ktorí prežívajú niečo oveľa horšie... Inak, ľadová Arktída je pre mňa rovnako tiesnivým miestom ako nekonečný kozmos. (23.09.2014)

Tak to mě teda překvapilo. V kině, při projekci Gravitace, jsem si představovala, že se dr. Stone spojila z vesmíru s někým, kdo se zrovna nachází na své zahradě u rodinného domku, kolem pobíhá a štěká pes a ten anglicky nemluvící muž se zrovna snaží ukolébat své plačící dítě. V kině to byla pro mne opravdu silně pocitová scéna. Netušila jsem, že mluví s Eskymákem někde uprostřed sněhu a ledu. Hezky to na nás ... ušil Jonás. (05.03.2014)

Pěkně upečený doplněk Gravity, který mohl být lepší, kdyby se méně snažil být zajímavým doplňkem k velkému filmu a víc samostatným filmem. Kde v Gravity jsou obě strany rozhovoru dobře využity, v Aningaaq jako by atmosféra prázdnoty pohltila všechno ostatní. A nemůžu se rozhodnout, zda by film bez znalosti Gravity fungoval hůř, nebo lépe. (21.11.2013)

Spíš za tu propojenost, než za cokoliv jinýho. Gravity osobně chápu jako strašně těžké filozoficko-psychologické drama plné narážek na žití, jsoucno, jášství a jiných sci-fi legend typu 2001: Vesmírná odysea. A tak není divu, že propojitost s Gravitací u mě zabodovala. Gravitace samotná je plná otazníků. a Aningaaq v ní byl jedním z nich - jaký byl jeho osud? Jaký byl jeho život? Jaký byl jako člověk? A tenhle kraťas vysvětluje všechno, a co hůř, ještě i vysvětluje, jak to s Ryan Stone mohlo v klidu dopadnout. Uvědomnění si vlastního já a epizodičnosti vlastního života a jeho nutného konce, a k tomu připomenutí jeho začátku jako ve scéně, kdy se Sandra v Gravitaci svlíká z toho skafandru a leží tam jako embryo ve vzduchoprázdnu, a pak přijde tady Aningaaq a v sedmi minutách bez toho, že by prodal nějaké emoce, připomene začátek života, jeho konec, a všechno to mezitím. Myšlenkově je tak Aningaaq spíš jen doplněk k filmu, a sám o sobě neobstojí, nemá co nabídnout, ale dohromady s Gravitací funguje výtečně. (10.02.2014)