Účinkují:
Daniela Drtinová (moderátor), Martin Veselovský (moderátor), Emma Smetana (moderátor), Filip Horký (moderátor), Daniela Písařovicová (moderátor) (více)Obsahy(1)
Internetový publicistický pořad DVTV je video-projekt moderátorů Martina Veselovského a Daniely Drtinové. Každý den přináší nové rozhovory nebo komentáře na nejrůznější témata ať už z politického, kulturního či společenského dění. (xrubesd)
Recenze (126)
Počátky DVTV na mě působily pozitivně, dokonce jsem vnímal jakousi snahu o nestrannost, ale časem se ukázalo, že někoho je třeba plácat po zádech a někoho zase poctivě ugrilovat. A Daniela Drtinová mi již připadá směšná v tom, že ví úplně všechno o úplně všem, takže poslední, co jsem z tohoto pořadu viděl, byla chvíle, kdy se naprosto ztrapnila v rozhovoru s Jaroslavem Duškem - https://www.youtube.com/watch?v=T_FMO1bd0TA. ()
Jestli ani tento pořad nezprostředkuje českému voliči poznání, že je nebezpečný blbec, tak už nikdo. Právě jsem zhlédl rozhovor s nebohým úsvitským "pučistou" a musím říct, že taková prdel nebyla ani s Radkem Johnem. Veselovský se ani nesnažil skrývat, že nechápe, co mu to ten nešťastný předseda poslaneckého klubu Parlamentu ČR povídá (já jsem hlavně nechápal, proč mu to povídá). Veselovského technika vedení rozhovoru je jednoduchá a účinná: Když i po čtvrté dostane na tutéž otázku odpověď, která na ni neodpovídá, položí ji po páté. Nakonec útrpně položí nějakou náhradní, abychom se někam posunuli. Hlavní výhodou tohoto postupu je, že nezáleží na tom, jak inteligentní nebo hloupé, rafinované nebo naivní, případné nebo irelevantní otázky to jsou - výpovědní hodnota "odpovědí" byla v daném případě nesmírná. Samozřejmě nelze o kvalitách nastíněného postupu činit ukvapené závěry, dokud neabsolvuje test Kalouskem. Každopádně konečně nějaká opravdu zábavná reality šou. ()
Internetový publicistický pořad, ve kterém Drtinová a Veselovský zpovídají mnohdy zajímavé hosty. Přesto, že se nevyhnou sklouzávání k trendovým a populistickým věcem, občas se dá narazit i na objevný rozhovor s opravdu zajímavou osobností. Někdy méně znamená více, kvanta rozhovorů nejsou potřeba, mě by stačil jeden delší za týden. Velkým nedostatkem je Daniela Drtinová, která je jistě velmi inteligentní osobou, má ovšem obrovský problém se naladit na dotazovaného hosta a alespoň se pokusit pochopit jeho odpovědi a dále na ně navazovat. Má své přípravy a těch se drží, jak se někdo odkloní od plánovaných odpovědí, je zle. V tomhle je ideální ji nasazovat na politiky, stačí pak říct trhej! Nicméně na ostatní hosty to nějak není ono. Především kvůli tomu je mé hodnocení jen lehce nadprůměrné. ()
Veselovský je už posledních pár let jednička ve zpravodajství a tahle pozice, kterou zde zastává mu neskonale sluší (kéž by se mladý železný někdy vrátil do událostí, komentářů), zatímco za odchod Drtinové z čt jsem byl docela rád (tak neskonale tendenční vedení rozhovorů jsem nikde jinde neviděl, jestli se jí čt pokusilo opravdu trochu usměrnit, bylo to jen dobře, v hlavní diskusně-zpravodajské relaci dne si prostě nemůže moderátor dovolit tak okatě nadržovat jedné straně). Tady jsou oba a... No, Veselovský je stále naprosto skvělý a Drtinová alespoň bez problémů přijatelná. Gut. ()
Veselovský především nikdy nepochopil (nebo to úspěšně předstírá), že podstata dialogu tkví ve spolupráci na odhalování hloubkové podstaty a integrity myšlenek a názorů hosta, nikoli v povrchním a planém šermování na efekt. *** Celé DVTV je na tomhle banálním křižování se smrtelně vážnými výrazy založeno od začátku a je jedno, kdo je hostem, a je (skoro) jedno, kdo je moderátorem. Jen u těch, kteří by měli co smysluplného a podstatného říct, to bolí dvojnásob, protože se tím spíš odkrývá, jak v DVTV, a Veselovskému zvlášť, vůbec nejde o nějakou kultivaci myšlení a možný společenský přínos soustředěného rozhovoru s veřejnými osobnostmi, ale jak je to prostě jen jinak formátovaná show než kotel Jílkové, ale v principu jedno a totéž. *** Ony se tu myslím potkávají tři věci: 1) jednak Veselovský myslím není schopen osvobodit se z té od začátku pořadu modelově nastavené formy podezíravého výslechu za každou! cenu, takže i otázka na číslo bot bude v jeho případě mít podobu kulometného výslechu, při němž se pro jistotu i nejušlechtilejšího filantropa a světce zeptá, jestli si jistý, jak si může být jistý, kdy si to naposledy ověřoval a jestli náhodou nemá důvod pravou skutečnost tajit, co za nekalé úmysly tím sleduje a jestli z toho nevyplývá, že není zase takový světec a filantrop atd., a vůbec nedokáže odstínit, co je a co není podstatné vzhledem k tomu, koho před sebou má, a především není ani s to pochopit, že skoro vždycky jedná kontraproduktivně vůči vlastnímu účelu a smyslu investigativního rozhovoru: že místo aby případně volenými otázkami ozřejmoval předpoklady, východiska a cíle uvažování a konání svého hosta a případně i soulad jeho myšlení s jeho konáním a poměřoval jeho morální integritu se zvolenou etikou či kodexem, jenom rýpe do čehokoli, co se zrovna namane, a velice povrchně a bez schopnosti vhledu hledá, na čem svého hosta (ale spíše zajatce) dotazy pronášenými se smrtelně vážnou dikcí a kamenným výrazem tváře uštvat a ukřižovat, takže se vlastně (skoro) nikdy nic podstatného nedozvíme. 2) Veselovský na sebe touhle zabijáckou, kontraproduktivní strategií jen systematicky prozrazuje, že prostě není velkorysý a upřímně zvídavý člověk schopný aktivně přesahovat k druhému a vést společensky obohacující dialog, ale jen svého druhu mechanický produktor jednoho populárního formátu rádoby tvrďáckého výslechu, který si prostě nenechá hosta utéct z otázky, i kdyby se kvůli tomu dvacet minut netočili kolem ničeho ničeho smysluplnějšího než čísla jeho bot, dokud nebude mít dostatečný (jakkoli falešný) pocit uspokojení, že nad ním konečně morálně zvítězil. Drtinová i Smetana se ostatně musely naučit úplně stejně nevtipný postup, jen ho provázejí jinými neústupnými grimasami a dikcí. A 3) velkou roli hraje fakt, že tvrďácká forma tohoto kotle Jílkové pro vzdělanější sadisty je prostě masově divácky vděčná a zaplňuje komerční díru na trhu senzací. *** Někdy, když se výjimečně ještě chci ze účastnou sympatií s nějakou jejich obětí podívat, co se odehrálo, si při tom alespoň úlevně představuji, jak by formát rozhovorů v DVTV popsal takový Zdeněk Jirotka. *** Nejhůř se pak samozřejmě dívá na ty díly, při nichž je hostem osobnost s vysokým morálním kreditem a inteligencí, který by doopravdy měl co hodnotného říct, kdyby ho nechali. *** Pokud si pamatuji, zažila jsem jednou jedinkrát, že se některý takový host nenechal touhle utilitárně vražednou strategií umlčet a pronesl snad všechno, co měl na srdci, a položil to do branky protivníka vítězoslavně jako ragbyový míč - a to byla ženská vybavená neuvěřitelnou kadencí mluvy a schopností vokalizovat smysluplně formulované odpovědi téměř rychlostí světla - povedlo se jí díky tomu vychrlit všechna relevantní fakta i souvislosti o tom, jak se v naší společnosti liší důstojný život od přežívání, a jednoznačně Smetanu na cestě k brance knokautovala. Drobná nevýhoda je, že člověk si to musí pouštět málem zpomaleně, aby té její komprimované palbě rozuměl, ale stojí to za to. Byla to Lucie Trlifajová ze Sociologického ústavu AV a dodnes k ní za tenhle jedinečný hrdinský výkon, vítězství obsahu nad formou, při němž položila celé DVTV s jeho strategiemi na lopatky, chovám neskonalý obdiv. Možno shlédnout zde: https://video.aktualne.cz/dvtv/expertka-polovina-lidi-nevydela-na-dustojny-zivot-nema-na-do/r~7ad29a7271da11e9b9980cc47ab5f122/ () (méně) (více)