Potomci lidí

Potomci lidí patří k dílům, jehož mé vlastní představy o něm, zcela překonaly film samotný. Očekávala jsem velkolepý, v hollywoodském stylu natočený snímek, který bude maximálně vystihovat post-apo svět budoucnosti. Jak dalece vzdálené byly mé iluze od zpracování a celkové formy, jíž Children of Men obsahují. Od tak zajímavého námětu jsem doufala, že by se mu mohlo dostat více syrovějšího a propracovanějšího ztvárnění, s jistou pointou či více neočekávanými zvraty. Jenže Alfonso Cuarón se s ním vydal zcela opačným směrem, než jaký možná spousta lidí čekala. Potomci lidí nejsou digitálně, efektně či vizuálně fascinujícím eposem s vysokým rozpočtem. Je to v podstatě snímek, který by se klidně mohl odehrávat v současnosti a Alfonso mu také ponechal tento skutečný "puc" reálií dneška. Kdybyste si nepřečetli, že se jedná o sci-fi, nejspíš by spoustu z Vás při sledování nenapadlo jej tak nazývat, protože kromě onoho námětu neobsahuje zdánlivě nic, čím by vzdálenou budoucnost připomínal. Film disponuje zdařilou temnou atmosférou skomírajícího světa plného anarchie, chaosu, nepokojů a polorozpadlých, opuštěných domů. Hereckému obsazení vévodí jasně Clive Owen. Zapůsobila na mě taktéž kamera, která mi stylově přišla nápaditě povědomá z Cuarónovy Mexické jízdy. Poté jsem zjistila, že ji i zde má na svědomí Emmanuel Lubezki, který působil právě v Mexické jízdě. Potomci lidí možná zklamali v mých představách, ale rozhodně ne ve svém zdařilém a precizním provedení. (26.06.2011)

Od scény v opuštěné škole jsem na to, co se odehrávalo čuměl až do konce s široce otevřenýma ústama. Neskutečná dokonalost, tak syrové, depresivní, dostávající se hluboko pod kůži, mrazící budoucnost jen tak někdo už nevytvoří. Kamera je doslova v ději (krev !!!), uprchlický tábor je jak peklo na zemi a lidi postihlo čiré šílenství. V tom všem pak Cuaron podává tragický příběh o poslední naději lidstva, a prokládá to jak scénami úplně odlišnými od zbytku díla (ministr), tak i velmi působivými (průchod "uličkou"). Jen třeba chvíli počkat (úvod je sice stále dost drsným obrazem postapokalyptického světa, ale je tak trochu táhlý a nedostačující v porovnání s druhou polovinou filmu - stále tam jsou ale překvapující zvraty, nebojící se nemilosrdně ničit zavedené postupy a v souvislosti s tím i jedna či dvě výborné scény) a pak už si jen užít (i když v tomto případě to není to pravé slovo - spíše přežít) jeden z nejlepších zobrazení budoucnosti. A hudba na mně působila hodně fajn a dotvářela atmosféru hlavně v první polovině skvělými retro songy.. Závěr pak nic neslibuje, ani nic nevyvrací a do filmu sedí perfektně. Wow (11.01.2011)

Film odehrávající se v blízké budoucnosti mě většinou vůbec ničím nenadchne . Potomci lidí mě přitáhli do kina především díky dvou jménům : Alfonso Cuarón a Clive Owen . Oba tito pánové přesvědčili, že umí. Clive Oven zahrál všechny své emoce, chování a skutky tak důvěryhodně, že jsme měl pocit, že přišel z té budoucnosti ukázat co si tam prožil . Alfonso Cuarón uděla další skvělou vizuální práci. Je něco mimořádného vytvořit tak depresivní amtsféru a nebo sledovat ,,jen,,uhyby před kulkami . Donutit lidi, aby během sledování filmu zasyčeli jak hadi když voják vlítně do autobsu k těhotné ženě a rozmachuje se, vyžaduje opravdu dobrého řežiséra . Když si do toho připočtu emoce z filmu stejně tak jako jeho obsah dostávám se jednoznačně k označení majstrštyk !! (18.11.2006)

Children of men patří mezi filmy, které se opravdu těžko hodnotí. Svět je plný lidí, kteří se jdou do kina bavit a očekávají akci nebo naopak hromadu humoru. U takových pravděpodobně Cuarón se svým potomkem neuspěje. Existuje však skupina lidí, kteří chtějí vidět něco promyšleného, účelného, špinavého, avšak krásného. Pro takové lidi, kteří hledají ve filmu metafory nebo dokonce alegorie, jsou potomci filmem roku. Má to hodně důvodů. Prvním je obsazení, kde dominuje charismatický Clive Owen , Julianne Moore a Michael Caine. Druhý důvod je Alfonso Cuarón. Člověk, co dokáže vytvořit nejtemnější vizi přítomnosti (Harry Potter 3) i budoucnosti (Potomci). Jeho styl se dá přirovnat k malíři, který si vymyslí schéma a neustále ho zdokonaluje až docílí svého. Ve filmu Alfonso vymyslel dvě scény, které položí každého, kdo miluje kinematografii. Svět temné budoucnosti bez dětí je na plátně dokonale předvedena v celé své kráse a nenašel jsem v něm nic s čím bych nesouhlasil nebo to nechápal. Neřekl bych, že jsou potomci průlom v kinematografii nebo nějaký velký zlom. Rozhodně jde o kvalitní snímek, který by možná chvílemi mohl být příběhově hustší a hudebně vyváženější (ano hudba jediná věc z filmu která mě vůbec nenadchla). Doporučuji shlédnout min. dvakrát, sám se na to připravuji a poté uvidím, jestli film patří do kategorie 5* nebo jsem ho přecenil. (22.12.2006)

Technická brilantnosť a orgastická kreativita tohto filmu vo vizualite otvorí hubu filmovým fajnšmekrom a dej so silnou témou a ešte silnejšími scénami roztopí srdce dieťaťa, dospelého i babičky. A hoci sa Alfonso Cuarón s kameramanom Emmanuelom Lubezkim miestami až predvádzajú "Pozrite, čo dokážeme!", ich dielo nenecháva chladným absolútne nikoho. V preplnenom kine vynikajúci kolektívny zážitok, kedy sa ľudia chytali za hlavy, smiali a vzdychali, ako keby im samotným niekto rozbil držku autobaterkou. Myslím, že tak ako v sedemdesiatych rokoch postavili umierajúci Hollywood na nohy Steven Spielberg, George Lucas, Francis Coppola a spol., tak ho teraz, v dobe vykalkulovaných digitálnych jugurtov, posunú na iný level Cuarón, Alejandro Iñárritu, Paul Greengrass a spol. *** FILM ROKA *** (14.11.2006)