Stranger Things

Jakožto hororový expert si právě sypu hlavu popelem, jelikož jsem se nechal zmást zdejším zcela nepřesným žánrovým zařazením. Kdybych od počátku věděl, že Stranger Things není hororem, nýbrž obyčejnou romantickou mysteriozní sci-fi taškařicí, která je ke všemu obohacena o komediální prvky, tak bych se danému seriálu vyhnul obloukem. Přecenil jsem kvality bratrů Dufferů, kteří po výborném komorním hororu Hidden vytvořili multižánrový paskvil, který nemá s hororem pranic společného. Stranger Things však neobstojí ani jako nehororový seriál. Čím vlastně by chtěl běžného diváka oslovit? Neskutečným hereckým přehráváním Winony Ryder, kterou by u talentových zkoušek za podobný výkon vyrazili ze dveří? Nesympatickými dětmi, které bez přestání otravně žvatlají o superhrdinech? Nebo snad středoškolskou romancí, která se jako nudle táhne přes půlku stopáže epizody? Stranger Things bych s klidným svědomím pustil leda tak dvanáctiletým holkám, pro které byl také seriál zřejmě určen. Nedovedu si představit, že by tvůrci cílili i na dospělého diváka, či snad dokonce fanouška hororu. Jedna hvězda za Jefferson Airplane z úvodního dílu, díky čemuž mě tahle neatmosferická slátanina alespoň chvíli bavila. (07.09.2016)

Dneska je kolem každého druhého lepšího seriálu takový hype... a Stranger Things není výjimkou. Ano, je to nostalgicky boží, hudba je jak z návštěv starých dobrých videoheren s pinbally a Pacmanem a postavy odpovídají své době svou naivitou a přístupem (děti ovládnout svět!). Cítím tam tolik filmů a seriálů, od Super 8, přes Akta X až po pohádkovost podsvěta ala Labyrint, až bych si někdy zahrál kvíz, co tam z důležitého období nebylo zmíněné. Ani ST se nevyhne slabším momentům a otázkám, třeba jak/proč Bill přežil v podsvětě nebo proč jsou vojáci v tajné základně tak nemožní. Tajemnost okolo mnoha otázek se mi ale líbí, stejně jako telepatický výzkum a jeho dějová linie. Osobně si 5* nechávám pro potvrzení v 2. sezoně, která začíná "blobovským" pomrkáváním a jen doufám, že se zatlačí na tempo. Prostor tam je. (02.10.2016)

Tak tohle mě poslalo znovu do dětství, kdy jsem hltal mysteriózní příběhy plné tajemna. Dokonalé přiblížení atmosféry filmů s dětskými hrdiny z 80. let říznuté tím nejlepším z hororu ze stejné dekády. Tvůrci svoje vzory přiznávají a dokáží navodit stejný divácký zážitek. Třešničkou na dortu je dokonalý synthwave soundtrack, který celý seriál posílá na boží level. Chvílemi jsem se cítil, jak kdybych poslouchal něco z filmů Daria Argenta, Johna Carpentera, nebo Dona Coscarelliho. (31.07.2016)

Seriálová verze Super 8. Ač odkojen americkými filmovými osmdesátkami, Stephenem Kingem i Akty X, Stranger Things mě nesejmuly, jak by asi chtěly a jak bych si přál i já, protože jen slepují ohrané motivy bez větší vlastní invence a nezdály se mi dost strange, natož stranger, ale od začátku zoufale jednoduché a přehledné. A dětské postavy mohly jít taky víc do hloubky. Jinak to ale bylo fajn, hlavně obsazení, hudba a retro stylizace. První série dobrá, druhá o chlup lepší a třetí moc podbízivá, byť v ní zlo mělo o něco zajímavější podobu. (19.09.2016)

Stejně jako Tarantino se neomezuje pouze na citování, ale z okrajových žánrů destiluje jejich esence a z nich vytváří divácky ultimativní pastiše, také bratři Dufferové totožně přistupují k osmdesátkovým hororům, teenagerským bijákům a dětským dobrodružkám, aby z nich uhnětli dokonalý fantastický příběh, který divákům dá současně pocítit úžas dětství, úzkosti dospívání i strachy rodičovství. (08.01.2017)