Stranger Things

Ten Will je celkem chudák, na kterýho si ve dvou sezonách smlsne nějaká odporná příšera. On sám vypadá trošku jako vyschlá ukňouraná příšera s kastrolem na kebuli. A ve třetí série je otravnej jak hovno, chce hrát dračák, když ostatní mají vztahy a přemýšlí nad tím, že bude brzo sex. Willa mrdečky je mi trochu líto. Asi špatná karma nebo co. (07.11.2019)

Vzpomínám si na prastarou silvestrovskou scénku, kde měl "z voleje" hudební skladatel složit na počkání hit. Začal používat úryvky známých melodií nejrůznějších žánrů s vysvětlením, že než to posluchač pozná, musí tvůrce přeskočit jinam. Tenhle problém Stranger Things neřeší. Naopak hrdě se hlásí ke svým východiskům v podobě divácky profláklých žánrovek 80. let a atmosféře tajemnem a paranormálními jevy plných spielbergovských podívaných. A nepřekvapivě to funguje. Nadšení diváci si vyměňují informace, kolik že to poznali filmových a seriálových odkazů v tom kterém díle. Téměř nikdy jsem se nenechal unášet nostalgií, navíc spielbergovské osmdesátkové motivy a la E. T. mimozemšťan na mě dnes už opravdu nepůsobí, při pokusu zhlédnout po letech ítýho jsem se zakuckal z té přeslazenosti a naivity rodinné podívané a vzdal to v polovině. Stranger Things hodnotím jako nijak zvlášť skvěle natočenou popkornovku, která spíš mechanicky přebírá osmdesátkový styl a oblíbené motivy ze sci-fi dobrodružných podívaných, než aby s nimi nějak kreativně pracovala. Je to beze sporu řemeslně slušná podívaná, ale zjevně šitá na míru dětskému publiku a pamětníkům ovládaným nostalgií. Postava Winony Ryder, která diváky lapá na gejzír emocí, mi byla podobně protivná jako seriálovým fanouškům Breaking Bad postava manželky Walta Whita. Navíc s přibývajícími díly jsem pociťoval, že rozehraná partie se ubírá jiným směrem, než bych doufal a ocenil já. Za sebe bych si přál, kdyby celý seriál pracoval pouze s náznaky a očekáváními a neukazoval explicitně potvoru z jiné dimenze. Tři hvězdičky nechávám, protože zbytku rodiny byl seriál o poznání sympatičtější a ten pocit sounáležitosti, kdy se jednou za čas můžete sejít všichni u jednoho televizoru, není k zahození. Druhou sérii bych už ale vážně dát nedokázal. Celkový dojem: 55 % (17.02.2018)

S01: Po ročním odkladu možná nebylo nejchytřejší dívat na to hned po Twin Peaks, ale upřímně, moc mě to nebavilo a ani nechápu ten ultra humbuk kolem. Herci vesměs otravní, 8 dílů by se v klidu dějově vešlo do čtyř, bez nápadů, nudil jsem se víc a víc a víc a vyšla mi jen pěkně sterilní retro slátanina. Pro milý hororový spirit si radši zopáknu KRAMPUSe, dětský spirit GOONIES, pro slizácký sci-fi šmejdy zase letošní THE VOID, přeju vám všem to nadšení a druhou sezonu, já jsem z toho nevrhlej a mrzout. 55% (17.09.2017)

Nádherná retro atmosféra! Sci-fi a osmdesátky na plný koule! Steven Spielberg meets The X-Files and Freaks and Geeks. Najednou jsem se zase cítil jako čerstvě -náctiletý... Opravdu podařená seriálová pocta všem těm krásným soft sci-fi filmům a mysteriózním hororům z 80. let a skoro až neuvěřitelná metamorfóza k dobové produkci cílené především na dětského a dospívajícího diváka. Kdybych to nevěděl, neuvěřil bych, že tenhle seriál nevznikl v 80. letech, ale až teď... Skvělá hudba! PS: Na výběru (nejenom dětských) herců je dobře patrno, jak se za těch cca 30 let změnil ideál krásy a estetický úzus... Série 1: 90% Série 2: 95%, Série 3: 70%, Série 4: 80% (25.07.2016)

Stejně jako Tarantino se neomezuje pouze na citování, ale z okrajových žánrů destiluje jejich esence a z nich vytváří divácky ultimativní pastiše, také bratři Dufferové totožně přistupují k osmdesátkovým hororům, teenagerským bijákům a dětským dobrodružkám, aby z nich uhnětli dokonalý fantastický příběh, který divákům dá současně pocítit úžas dětství, úzkosti dospívání i strachy rodičovství. (08.01.2017)