Barbar Conan

V roku 1982 sa režisér John Milius podujal natočiť filmovú adaptáciu bájneho mystického hrdinu Conana. Rozhodol sa na plátna kín preniesť kultový fantasy príbeh. Do titulnej úlohy obsadil tridsaťpäť ročného kulturistu Arnolda Schwarzeneggera. Bol to dosť riskantný ťah. Herecké schopnosti a artikulácia tohto nabúšeného Rakúšana boli mierne povedané tak trocha smiešne. Typologicky sa však na túto rolu hodil dokonale. Veľký, svalnatý chlap s divokým pohľadom a rešpekt vzbudzujúcou mimikou. John Milius to zvládol ukočírovať tak, že minimalizoval jeho text a pokusy o nejakú hereckú dramatičnosť. Takže zostala len drsná póza, akcia a svaly. Z Arnolada Schwarzeneggera sa mu podarilo urobiť Conana. Dobrý dojem z tohoto filmu umocňuje aj množstvo bodno-sečných rán, nejaké tie urezané hlavy a striekance krvi. Na svoju dobu tam boli celkom kvalitné triky a plusom je aj hnusný slizký záporák v podaní Jamesa Earla Jonesa. Keď to tak všetko zhrniem dokopy, tak mi vychádza, že je to podarená štvorhviezdičková fantasy. **** (30.10.2022)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Jedno z nejlepších fantasy. Už jenom ten začátek. Všude sníh, ticho. Toto ticho najednou zčeří kopyta koní a jezdci, kteří za doprovodu ďábelské hudby Basila Poledurise srovnají vesnici hlavního hrdiny se zemí. Arnold Schwarzenegger ve své první velké roli zazářil. Ve filmu se mluví málo a on používá pouze svůj drsný pohled a svalnaté ruce. James Earl Jones je ledově chladný, až děsivý. Možná jeho nejlepší role. Je to sice silně otřepaná věta, ale takovéhle filmy se dnes už bohužel netočí. (06.02.2005)

S časovým odstupem musím uznat, že v rámci filmové hrdinské fantasy se jedná o výjimečný snímek. Svět R.E.Howarda není snadno převoditelný na filmové plátno. To, co funguje v textu, často selhává v obraze. A Howard je velice dobrý a poutavý vypravěč, který dokáže svým příběhům dát nejen napětí, mystiku a tajemno, ale díky nespoutané fantazii umí barvitě vylíčit jak rozsáhlé džungle a zapomenuté chrámy, tak mizející města a krajiny temných kněží, démonů a bytostí z největších hlubin země a dávných věků. Naprosto úchvatné jsou pro mne dvě scény - úvodní s vypleněním vesnice ( příjezd válečníků lesem v dobrovodu famózní hymnické hudby Basila Poledourise) a zabitím Conanovy matky, a pak scéna palácových orgií s rovněž úžasným hudebním doprovodem. O herectví A.Schwarzenneggera nemá cenu se z rozepisovat, jelikož hercem prostě není. Jak napsala dobová kritika - střídá dva výrazy tváře - naštvaný a zkřiveně radostný, na tuhle roli se ovšem hodí skvěle. Naopak mrazivé herectví J.E.Jonese ( Thulsa) je omračující a bezchybné. Jednomu se chce věřit, že dokáže opravdu vraždit pohledem... (23.08.2010)