Machři a šprti

Bylo natočeno mnoho a mnoho teenagerovských seriálů různých kvalit. A pak je tu Freaks and Geeks. Absolutně dokonalá záležitost s perfektní atmosférou a soundtrackem, co nemá konkurenci. Seriál, co se nebojí žádných témat, co nemá jenom šťastné konce a který pro Hollywood objevil naprosto absurdní množství budoucích filmových hvězd. Rozumím tomu, proč to má dnes v USA doslova už kultovní status. (30.11.2020)

Občas seriál spracováva vyslovene klišé veci (party pri odchode rodičov, ukradnutie otcovho auta...), ale pri väčšine epizód mi na konci bolo ľúto, že už je koniec... Apatow dal dokopy slušnú geekovskú a flákačskú bandu, ktorá si aj neskôr našla svoje miesto... Pravdou ale je, že Linda Cardellini to ťahá najviac... (26.05.2013)

Kdybych to viděl jako náctiletej, tak by se mi to líbilo určitě o dost víc. Seriál pro teenagery (ty mladší) je to opravdu jeden z nejlepších. Zajímavé charaktery, všední situace ze školního prostředí a vcelku dobrý humor. Ale jak říkám, koukat na to po dvacítce, není úplně to pravé ořechové... První polovina podle mě slabší, koukal jsem na to s velkejma přestávkama, ale na druhý polovině jsem si s chutí smysl během několika dní. Moc povedený seriál. 85% (21.03.2012)

Výborný seriál! Pořádně se rozjede až po zhruba 5 dílech...Člověk pochopí jednání a chaktery postav a pak si pouští jeden díl za druhým. Některé postavy jsou naprosto úžasné. Hlavně Ken, Bill a otec Wier. Obrovská škoda, že tento seriál skončil po pouhých 18 dílech. Když si člověk uvědomí jaké sračky mají natočeno 5 i více sérií...Ale co se dá dělat. Seriál nakopnul kariéru řadě skvělým hercům (Rogen, Segel, Franco...) (24.11.2010)

Nedoceněný seriál. Výborně napsané, výborně zahrané, výborně obsazené (je to důkaz, že i náctiletí herci mohou hrát náctileté - a dobře - například Sethu Rogenovi bylo sedmnáct, když to točili, ale všichni jsou dokonale přesvědčiví, včetně představitelů rodičů hlavních "hrdinů"). Někdo tady napsal, že "oni to snad ani nehrají, oni to žijí", a to je přesný. Dost dobře si pamatuju svoje pocity z puberty, ze střední školy apod., ale lépe než tenhle seriál tu osamělost, izolaci, zmatenost, rozháranost, bezmoc, spontánnost, chuť věci měnit a řešit, lépe bych to vyjádřit nemohla. Navíc v seriálu není žádná vlezlá podbízivá sentimentální hudba, občasný brnknutí na kytáru je v mezích, a jinak je i soundtrack špičkovej. Dialogy se taky pohybujou ještě dost od hranic patetickýho fňukání. Je to prostě uvěřitelný, a o to mi jde. Kim Kelly: "I killed Millie's dog." ken Miller: "Like with your bare hands?" (05.10.2010)