Panoptikum Města pražského

Panoptikum je nádhernym důkazem, že předloha neni všechno a že když dva dělají totéž (nebo alepsoň něco hodně podobnýho), neni to totéž - všechno se totiž dá udělat lip i hůř, vyjímečně a osobitě, ale i blbě. Přestože Panoptikum je od jinýho režiséra, natočený v jiný době, s jinejma hercema, s jinym policejnim radou atd. atd., tak stejně na Hříšný lidi nějak navazovat mělo. Možná trochu jinym způsobem, ale mělo pokračovat v tom, co Sequens začal - už jen tim, že taky vychází z těch Markových povídek. Můžu kdovíjak dlouho hloubat nad tim, čim přesně to asi může bejt, ale můj nejsilnější dojem z Panoptika je ve výsledku ten, že mě to čistě a jednoduše prostě nebavilo. Až na výjimky, samozřejmě - opravdu dobrý díly jsou např. hned ten první, když rada přijíždí do Prahy, pak třeba Hokynářská balada a předevšim (skvělej díl s výrazně dobrou i hudbou) Pan rada v Paříži. Herci jsou skvělí a vystřídá se jich za celej seriál spousta, tam se nedá nic moc vytýkat, ale neuvěřitelnym způsobem to sráží blbej a špatně napsanej scénář - je tam strašně moc hluchejch míst, spousta nezáživnejch a hlavně dlouhejch, dlouhejch, zbytečně dlouhejch scén. Pak totiž třeba i tý slušný Stašový a Bartošky začne bejt prostě moc (jeden příklad za všechny). Ten seriál nemá žádný koule, žádnou atmosféru - nic, co by člověka zaujalo, vtáhlo do děje, na Panoptiku prostě neni nic jedinečnýho. Bohužel, Kurz neni Liška (ten rozdíl i po hudební stránce je vysloveně propastnej), Moskalyk neni Sequens. Bouše a Brůžek (Bláha + Vinklář) už jenom tak přicmrndávaj, někdy se v dílu neobjevěj vůbec, jindy jen na pár vteřin nebo minut... a Havelku mám moc rád, ale tady prostě přehrává. Osudy těch filmovejch rolí mi byly vlastně až na světlý výjimky úplně jedno - tim, že to ještě ke všemu neni ani nijak zajímavě natočený, tak jsem se často musel přemlouvat, abych vůbec ten díl nebo seriál dokoukal. Chybí tady takovej ten důraz na ten lidskej rozměr (ať už v mordpartě jako takový, u pana rady nebo u obyčejnejch lapků, zlodějů, ale i u jejich motivů), to, co bylo na Hříšnejch lidejch tak zajímavý, charakteristický a vlastně krásný, totiž že to celý bylo prostě jenom o LIDECH, to tady vůbec neni. I ten Adamíra je sice noblesní, ale trochu suchej a nudnej pán, a vlastně proč ne, ta jeho postava ale nepřináší nic moc novýho. Vadit by tohle všechno nemuselo, je to pokračování s jinym režisérem, jinou vizí apod. a nikdo přece nečeká, že to bude Hříšný lidi sprostě kopírovat, ale ono to jednoduše místo toho nic srovnatelně zajímavýho nepřináší. Panoptikum neni žádnej průser, jen je to obyčejně prachsprostá a v zásadě ničim zajímavá detektivka s nulovou přidanou hodnotou. Česká kinematografie ani kriminální žánr by rozhodně nijak neutrpěly, kdyby se Panoptikum prostě nikdy nestalo. WTF moments: Panoptikum disponuje mimářádně až obdivuhodně špatnou a iritující znělkou, na kterou jsem si nezvyk ani za těch 10 dilů (což se mi mimochodem stalo asi poprvý - většinou si člověk po pár dílech zvykne na cokoli, pokud si to teda už rovnou neobíibí). Z dalších WTF momentů bych (kromě těch všech dlouhejch, rozvleklejch a nezáživnejch scén) zmínil poslední díl - Laková čaire: všichni policajti a vyšetřovatelé včetně kriminálky při vyšetřování vloupačky do muzea celou dobu tvrděj, jak je divný, že nic nezmizelo - a až po dlouhý době si náhodou všimnou hrozně "nenápadnýho" kolečka v prachu po nějaký zmizelý věci - na poličce ve vitrýně, přímo ve vejčce očí na přednim místě? To moc věrohodný neni. (03.12.2015) (méně) (více)

DÍL 1: Funus - Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat. V prvním díle se setkáváme s novým panem radou Korejsem - ten sice zmeškal pohřeb p. rady Vacátka, ale zato se mu povedlo inkognito proniknout do podsvětí a dostat se na stopu velké kráděže diamantů... DÍL 2: Děvče od vody - Druhý díl z volného cyklu Panoptikum Města pražského nás zavede do Podskalí, které kdysi ke koloritu našeho hlavního města neodmyslitelně patřilo. Po Vltavě se tenkrát ještě plavily vory a povolání vorařů sice patřilo k nejnebezpečnějším, ale zato chlapským a ženami a dívkami obdivovaným. Mezi obdivované patřila i Lída Válová (J. Švehlová), všichni jí ale říkali jenom Liduška. Bylo jí třiadvacet, měla světlé vlasy, modré oči a červené tváře, na nose krásné pihy, jež mužským pletly hlavu. Jednoho dne však Liduška byla nalezena mrtvá. Pan rada Korejs (J. Adamíra) pověřil vyšetřováním mladého koncipistu dr. Součka (O. Havelka), který "je ještě na lásku dělanej". Pan koncipista ve vyšetřování nadělá víc škody než užitku, ale zkušenější kolegové ze "čtyřky" ho nenechají ve štychu... DÍL 3: Atentát na ministerského předsedu - Novinová zpráva s tímto titulkem nepochybně připoutá pozornost čtenáře v jakékoli době. Znamená radikální zvrat v dějinách země, mnohdy otřese situací v zemích dalších, občas pak ovlivní vývoj světové historie vůbec. A tak se jednoho dne v třicátých letech minulého století objevil podobný titulek i v českých novinách. Příběh, inspirovaný skutečnou událostí na ministra Kramáře, se snaží ukázat politické intriky tehdejších stran. Strana ministerského předsedy si přeje atentát, který by se nezdařil, aby pošramocená pověst tohoto politika dostala aureolu mučednictví, druhá strana si přeje, aby atentát byl zdařilý a ona by se dostala do významného křesla. Dodejme jen, že v politické aféře, která se nemalou měrou dotkla i pánů detektivů z Bartolomějské, sehrála značnou roli - jako kolikrát již ve světové historii - žena. DÍL 4: Letní přeháňka - V parném letním dni uprostřed okurkové sezóny, kdy se podle názoru detektivů nedá očekávat žádný zločin kromě násilného smilstva, je na oddělení hlášena vražda mladé dívky, jak se později ukáže - dělnice z textilní továrny. Podezřelí jsou celkem tři: vojín Vondra (M. Vašinka), který dívku miloval a měl taky důvod k žárlivosti, mladý básník svobodník aspirant Boháček (M. Vašut) a konečně ženáč Hnízdo (V. Preiss). Všichni měli k dívce vztah... Určit pachatele je těžké: navíc je záhadou, jakým způsobem byla dívka usmrcena. K rozřešení tentokrát přispěje penzista Mrázek (F. Filipovský), který sleduje, co se kolem něho děje. DÍL 5: Potkat Anděla - Na ten den bývalý lupič Vendelín Kuba (P. Zedníček) dozajista nezapomene. Nejenže vstoupil do posvátného stavu manželského, ale měl na svatbě hosty, jejichž sestava by ho nikdy ani ve snu nenapadla. Pány inspektory Brůžka (J. Bláha) a Boušeho (J. Vinklář) a dokonce i samotného pana radu (J. Adamíra). Neočekávaní hosté sice svou přítomností udělali největší radost strýčkovi ze strany nevěsty, který v nich posléze našel partnery pro svůj demižónek hruškovice, ale nutno říci, že svatební veselí vlastně ani nepokazili, byť počátek událostí vyzněl silně ve Vendelínův neprospěch. A od ženichovy maminky se jim dokonce dostalo tak lichotivého vyjádření, že ani pan Bouše nevyšel z údivu. DÍL 6: V tom starém domě - V příběhu, který se odehrává v půvabných zákoutích malostranské Kampy, se opět setkáme s penzionovaným inspektorem Mrázkem (F. Filipovský), který nevydržel setrvat v zaslouženém odpočinku a otevřel si soukromou detektivní kancelář. Jednoho dne je pan Mrázek pověřen sledováním mladé a krásné paničky (H. Maciuchová). O tuto službu ho požádá starší manžel, na jehož navštívence stojí pouhé A. V. Merkatz (P. Kostka). Mrázek brzy zjistí, že i manželka dala manžela sledovat. Běžný, takřka banální případ. Nikdo nemůže tušit, jaké je jeho pozadí, a ani pan Mrázek netuší, že stopy povedou k největšímu pokladu bývalého Rakouska - Uherska. DÍL 7: Hokynářská balada - Staré hokynářské krámky nebývaly nijak bohaté - ale bylo v nich k dostání všechno. Od cukrátek přes mouku a krupici po mýdlo, košťata a petrolej, ráno čerstvé rohlíky a mléko, pro stálé štamgasty se i štamprlička na zahřátí našla. Mezi drobnými hokynáři však kvetla patřičná konkurence, a proto se každý snažil uspokojovat svůj okruh zákazníků co nejširším sortimentem. V popředí dnešního případu stojí vražda právě jednoho takového hokynáře z pražského předměstí, ošklivý krvavý mord, na jehož vyřešení se podílí i sám pan rada z Bartolomějské. DÍL 8: Pan rada v Paříži - Žádné agenturní zpravodajství asi nezaznamenalo průběh dvou kongresů, které se konaly bezprostředně po sobě - v hodinovém žižkovském hotelu Tichý a v elegantním prostředí pařížských hotelů a nóbl restaurací. V Paříži se sešla mezinárodní společnost policejních pánů radů, aby se poradili, jak dál v boji proti zločinu. To se ovšem mezinárodnímu podsvětí silně znelíbilo, a tak se na svém rovněž bohatě zastoupeném antikongresu usneslo, že pánům policajtům je třeba provést něco, z čeho budou mít parádní ostudu, a to rovnou po celém světě! Paříž se tedy stala cílem cesty nejvyšších špiček mužů zákona i mužů zločinu - a jaksi se do toho všeho zamíchala i paní radová Korejsová. DÍL 9: Příběh z dovolené - Pan Bouše (J. Vinklář) považoval každou dovolenou za pitomost, na rozdíl od své paní (L. Havelková), která si usmyslela, že je třeba zavařit brusinky, zdokonalit syna v němčině a svého chotě na čas odpoutat od kriminalistických starostí. A tak uprostřed léta roku 1937 je pan Bouše rodinou přinucen odjet na dovolenou do Sudet, někam k německé hranici. Jako pozornost chce panu radovi přivézt pěknou hůl a při této příležitosti upoutá jeho pozornost záhadné zchátralé stavení... A tak vlastně díky dovolené z donucení přišel na stopu detektivnímu případu. DÍL 10: Laková krabička na čaj - Malá lakovaná krabička na čaj, zvaná čaire, věcička, která se málem vejde do dlaně, ale která má v očích znalců takřka závratnou cenu, zmizela ze vzácných japonských sbírek pražského muzea. Což o to, z každého muzea občas zmizí nějaký exponát, každá taková krádež vzbudí pozornost kriminalistů - ale jenom málokdy se případem zabývá i mordparta. V našem případě tomu ovšem tak je, protože pod oknem muzea je nalezena mrtvola muže... (24.10.2015) (méně) (více)