Hunde, wollt ihr ewig leben
Stalingrad: Dogs, Do You Want to Live Forever?
Battle Inferno
Režie:
Frank WisbarScénář:
Frank WisbarKamera:
Helmuth AshleyHudba:
Herbert WindtHrají:
Joachim Hansen, Wolfgang Preiss, Carl Lange, Horst Frank, Peter Carsten, Richard Münch, Gunnar Möller, Ernst von Klipstein, Alexander Kerst (více)Obsahy(1)
Nákladný německý film sleduje šest měsíců v životě jednotky mladého plukovníka Wisse, který stále intenzivněji zjišťuje nesmyslnost války a hrůznost nacistické ideologie. Před německými vojáky však stojí rozkaz od samotného Vůdce – za každou cenu dobýt Stalingrad. Město, které Hitlerovi leželo v žaludku snad ze všech nejvíce, však statečně odolává a plukovníkovi je čím dál tím více jasné, že nadcházející zima bude jeho poslední. Silně humanistický film vyniká strhující autenticitou a jako jeden z mála německých snímků se nebojí ukázat hrůzné nacistické činy v jejich realistické podobě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Jak viděli tvůrci Stalingrad a patrně nejslavnější bitvu druhé světové války? Po svém, jak jinak. Co se taky dá čekat od hraného filmu, který může jen vybrat jistý úhel pohledu na osudy hlavních hrdinů v dějišti velké bitvy? S využitím tehdejších filmových možností je film z jedné strany více věrohodný, neb se musel používat kompars a hodně dobových uniforem a kostýmů, což má ale divák obvykle na háku a sleduje hlavní tok příběhu, což je druhá, ta hlavní stránka filmu, a ta působí na lidi, diváky. A svým způsobem je to bizarní, neb film vyhrává u lidí, na které nejvíc zapůsobí a díky tomu ho pak hodnotí jako dobrý či špatný...A tak se vydělává na tom, jak kdo umí realitu přetvořit pro lidi, kteří na to chodí už jako na kulturu, ne jako na dějinný zápas... Ale vše je tak jak je, jinak to být ani nemůže, takže čemu se vlastně divit? A přece tehdy se koukalo na tyhle filmy ještě i z pohledu socialistické ideologie, a dneska už žádná ideologie nad námi nevisí, tedy pokud si ji nad sebe nepověsíme sami... ()
Překvapivý válečný film na svojí dobu, kdy 14 let po válce Německo okamžitě chtělo ukázat jak to u Stalingradu ve skutečnosti bylo a nešlo to jinak, než hlavně po psychické stránce, jelikož na technickou stránku v té době ještě ani filmový průmysl nebyl, i když Stezky slávy v té době ukázaly fakt, že možné je v jakékoliv době skutečně všecko. Každopádně tento film německého vojáka zobrazuje jako obyčejného člověka, ne nestvůru, což také tak ve skutečnosti bylo a nejdůležitější na tom hlavně je, že německý voják u Stalingradu rozhodně zažil perné chvíle a tady jsem je mohl hodně syrově vidět, což mě hodně potěšilo. Psychologie se tu zobrazuje podobně jako v dalším německém filmu Most, takže kvalitu určitě tento film ztrácet nebude, ba naopak, klidně bych mu dal i plný počet, jen mně na něm štvala jedna věc, a to je ta, že se tvůrci do Stalingradu zapletli s milostným románkem, který v takovémto filmu je skutečně naprosto zbytečný a dané věci určitě nepřidá. Když chci vidět válečný film z války, natočený chvíli poválce ukazující mi psychologii na entou, tak hlavně chci to, a nechci sedět v křesle a sledovat, jak tenhle si nahání tuhle přes most, kde už jsou rusáci a čekaj s puškama až někomu ustřelí palici. Každopádně i tak je to bod negativní, ale stále relativně malý. Celý film na tom totiž nestojí a i tak se na to určitě dobře bude vzpomínat. Na Stalingrad jsou Němci machři, sice to tam pohnojili, zaplaťpánbůh, ale zase o něm točí nejlepší filmy. ()
"Mŕtvemu vojakovi je jedno, kto vojnu vyhral alebo prehral..." Najväčší propagandistický hajzlík Goebles slávil víťazstvo v Stalingrade, ktoré ešte nebolo a nemohol tušiť, že ani nikdy nebude. Veľmi sa čudujem, že tak skvelý film musí človek hľadať, že ho nepretlačil medzi svoje najvydarenejšie kúsky aspoň vojnový žáner. Len veľmi ťažko budete hľadať na tému Stalingrad niečo lepšie. Vzhľadom k roku výroby, ale iste i z iných dôvodov je film čiernobiely, so slabšou kvalitou obrazu, čo naopak výborne hralo do karát tvorcom, ktorí tu zakomponovali množstvo dobových záberov, ktoré práve preto nepôsobia rušivo. Stalingrad bol ozajstným hrobom nemeckých vojakov, bolo by veľmi zaujímavé vedieť, ako by sa to vyvíjalo, keby neprišla tak skorá a tuhá zima. Hitler sa na svoju 6. armádu pekne vykašľal a to bol zlom i v zmýšľaní bežných vojakov. Armáda bez zbraní a jedla už nie je armádou. ProtiHitlerovskú náladu pekne vykreslil prejav Goringa, ktorí museli nasilu počúvať ranení v lazarete. Silne protivojnová je i scéna 30 minútového zákazu zbraní, kde jeden z Nemcov hraje na piáno. Asi najlepší film na tému Stalingrad v mnohom podobný novšiemu spracovaniu z roku 1993. 100%. ()
Zajímavý pohled na Stalingrad z německé strany, kde tvůrci ukazují, že i mezi vojáky wehrmachtu byli lidé, kteří měli dost všech těch propagandistických hlášení, jelikož syrová realita v matičce Rusi jim otevřela oči. Přesto však tvůrci nesklouzli k idealizaci Němců a pohled je neutrální, uvěřitelný a takřka autentický. ()
Rok 1959(!) a Němci(!) dokázali natočit takvýto film o neuralgickém bodu své prohrané války. Smeknout, nic jiného nezbývá. Dramatické, autentické, zuby nehty se snažící o objektivitu, filmařsky profesionální. Není co psát - jen superlativy, a ty se píšou těžce. ()
autenticke svedectvo len v minimálnej miere zaťažené kapitalistickou resp. socialistickou vojnovou demagógiou ()
Sledovať podobný film z tzv. druhej strany, to znamená z pohľadu nemeckých fašistov na druhú svetovú vojnu je určite výnimočné a zaujímavé. V tomto príbehu je silným sposobom zobrazené utrpenie vojakov a vyjadruje sa jednoznačne proti nezmyselnosti vojny. ()
Dobrý, hodně dobrý film, kterému jsem věřila. Jak mizernému německému vrchnímu velení s Hitlerem v čele, tak pocitům a náladám německých vojáků v Rusku. Šestá německá armáda s generálem Paulusem v čele zůstala obklíčena v sovětském vnitrozemí. Její přesun do Stalingradu jen potvrdil zkázu a smrt. Nefungovalo zásobování a rozkazy zněly raději sklady spálit, než rozdat potřebné věci vojákům. Včetně potravin. Tohle by měli vysílat v televizi pravidelně, aby některé lidi přešla chuť válčit. ()
Výborný německý černobílý film z r.1959 z pohledu německých vojáků a důstojníků na celé dění tenkrát v r.1942 u Stalingradu. Otevřeně se zde snoubí kritika na Hitlerovo vedení války se zoufalou situací obyčejných vojáků, kteří nejen že nebyli připraveni a vybaveni na krutou ruskou zimu, ale navíc začali přemýšlet o své bezvýchodné situaci v cizí zemi a ptají se : "Co zde chceme ? Ani se nedivím, že nás ženou jak prašivé psy..." Na to, že je film černobílý a starý půl století, může se směle postavit ke svým slavnějším barevným filmovým "potomkům". ()
Je to film německý, tedy je zde ukázáno hlavně utrpení německých vojáků. Ne, že by tu nebyly kritické postoje k hitlerovskému trežimu, ale zaujalo mne, že jediná scéna, kde jsou ruští civilisté, je v podstatě idylická scéna s dětmi, na něž jsou všichni němečtí vojáci (i příslušník Waffen SS) tak hodní. Ale obrazy zmaru v stalingradském kotli jsou silné, zvláště scéna s odletem posledního letadla.Ten houf nešťastníků snažící se dostat na palubu vypadá jak zatracenci v pekle. ()
Typicky dobově akčně okoralé, přesto velice zajímavé, především díky příběhu, který se táhne přes všechny významné dobové historické události, které nakonec vedly k oněm hrozivým Stalingradským číslům. Veškeré menší historky, včetně klavírní scény, se prý skutečně udály a jednotlivé podrobnosti věrně kopírují historická fakta. To vše obestřeno v relativně ideologicky prosté, spíše dokumentární formě, což je sympatické… ()
Na dobu, kdy byl film natočen, o jaké události byl natočen, přes drobné nedostatky, se jedná o velmi podařený film a je o to cennější, že je z německého pohledu, a zachycuje i rumunskou armádu. Škoda jen, že ve filmu chybí německá technika, která je veskrze doplněná pouze autentickými dobovými záběry. Absence krve, dnes nemyslitelná věc ve válečném filmu, nevadí. Na můj dojem z filmu to nemá vliv. Film přináší pohled na situaci mužů, jakou si nikdo z nás nedovede představit. Klepu se, vehnal mi slzy do očí. ()
Výborné (proti)válečné drama s ústrojně zapojenými dokumentárními záběry, škoda, že si tvůrci nepohlídali v ateliérových scénách "páru od huby", když už jim tam herci tak snaživě podupávají, vyměňují si zimníky a celkově markýrují, jak "klepou kosu". ()
Slušný počin, který ukazuje hlavně lidi ve válce . Najdou se svině i kamarádi. Plný požitek z filmu mi skazil český dabing. Hodně autentických záběrů nebylo na škodu, pěkná scéna s piánem. ()
Tento film je na svoju dobu, teda rok 1959 veľmi dobre natočený a mohol by sa kľudne porovnávať i s jeho mladšími súrodencami. Stalingrad je tentokrát sfilmovaný Západným Nemeckom čiže tu nemôžeme vydieť komunistický vplyv, čo mu určite prospieva. Spracovanie si zaslúži pochvalu, už len za verné predkladanie udalostí či za dejovú líniu nemeckého dôstojníka a mladej rusky. Záver príbehu je samozrejme veľmi silný a Peklo u Stalingradu si nemôže nechať újsť žiaden vojnový fanúšik. "Je to jen jedna armáda, postavte mi druhou." 90% ()
Konečně se na bitvu u Stalingradu podíval taky někdo jinej, než rusáci. ()
Velmi zdarily film o vychodni fronte z nemeckeho pohledu. Snimek donuti cloveka uvedomit si, ze Nemci, ac agresor, byli take jenom lidi. Poutava atmosfera s vynikajicim zaverem. Ocenuji i vsuvku s Rumuny, kteri se ve valecnych filmech moc neobjevuji. Jinak nesouhlasim s komentari typu " na tu DOBU dobry film " atd..., bud se film natocit umi nebo neumi a je jedno, jestli je natocen loni nebo v padesatych letech! ()
zaujímavý snímok. Na tú dobu dosť realisticky natočený. Dali sa sledovať dve línie - stav obyčajných vojakov v predných líniách, a rozhovory o plánoch a chybách v generalite. Skľučujúci bol pohľad na doráňaných vojakov v pivnici nútených počúvať Goeringov prejav, ktorý mal v berlíne pri oslavách 10 výročia prevzatia moci. ()
Bitka u Stalingradu sa stala oficiálne najkrvavejšou bitkou 2. Svetovej vojny. Mesto na rieke Volge sa stalo masovým hrobom pre celú 6. armádu pod vedením Generála Paulusa. Od leta 1942 až do Februára 1943 tu zomrelo skoro štvrť milióna nemeckých vojakov a celá 6. armáda bola stratená. 16 rokov po konci tejto bitky natočili Nemci tento sugestívny a mrazivý film, ktorý pravdivo zobrazuje utrpenie a beznádej nemeckých vojakov uzavretých v meste bez zásob potravín aj munície. Navyše je vo filme ukázaná pokryteckosť celej nacistickej mašinérie a debilita samotného Hitlera, ktorý bol radšej ochotný obetovať životy desiatok tisíc vojakov, než aby ich včas stiahol späť. Film je častovaný dobovými zábermi z východnej fronty a z celého filmu žiari jeho autenticita. ()
Kategória protivojnových filmov kde si Nemci sypú popol na hlavu. A zaujímavý aj z hľadiska nasadenia Rumunskej armády v Hitlerovom ťažení na Východ, kde to spolu s Horthyho fašistickou armádou a Mussoliniho „hrdinskou“ armádou,ktorá myslím prehrala všetko čo sa dalo, poriadne schytali. Ako mohli byť Rumunskí nespokojní sedliaci dobrými vojakmi? Žiadna priemyselná tradícia, o technike ani páru, neviem ako Maďari ale Rumuni kupovali zbrane z Českých zbrojoviek v rámci paktu Malej dohody (ČS,YU,RO). Na front išli bez ťažkých zbraní, Nemci ich svojou nadradenosťou nebrali vážne a morálka...sedliak chcel byť na svojom poli a nie mrznúť v Rusku, ktoré mu bolo ukradnuté. Vytkol by som príliš porazeneckých rečí, nemeckého veliteľa plk. ktorý bol v civile prírodovedec, do prednej línie na prieskum nemecký vojak so zapálenou cigaretou, niektoré scény veľmi dobré, iné pod úroveň. Pokiaľ ide o zásobovanie zo vzduchu spomenul som si na Hermanna Göringa ktorý prehlasova, že keď raz budú bombardovať Nemecko nech ho volajú Meyer (židovské meno). Tak ho tak aj potichu volali. Samozrejme nezvládol ani zásobovanie 6. Armády. A zle sa to skončilo, zo 6. Armády sa po bojoch, kapitulácii a Gulagoch vrátila len hŕstka. V očiach Nemcov sa Paulus stal nestráviteľným zradcom, vypovedal proti Nemeckým generálom ktorí dostali vysoké tresty, vrátil sa do NDR v roku 1953 a do 1957 kedy zomrel pracoval ako policajný inšpektor. Dejiny nepoznajú keby, ale asi lepšie by to dopadlo keď sa asi ešte dalo a vojská by ustúpili. ()