Indiana Jones a Chrám zkázy

George Lucas kdysi Stevenu Spielbergovi řekl, že má v hlavě nápad na celou trilogii Indiana Jones, ve skutečnosti ovšem vůbec do budoucna žádné plány neměl a po velkém Dobyvatelů ztracené archy tak Lucas a Spielberg museli rychle vymyslet další dobrodružství legendárního archeologa v podání Harrisona Forda. Jenže po Dobyvatelích ztracené archy již George Lucas nechtěl znovu pracovat s nacisty jako hlavní hrozbou a tak došlo na rozhodnutí, že se bude druhý film odehrávat v roce 1935, rok před Dobyvateli ztracené archy. Po několika námětech nakonec došlo na finální podobu prequelu s názvem Chrám zkázy, kdy ovšem nakonec nedošlo na návrat scenáristy Dobyvatelů Lawrence Kasdana a jeho práci převzali William Huyck a Gloria Katz, kteří byli zodpovědní za scénáře k Lucasovu 2. režijnímu projektu Americké graffiti. Po vzoru Star Wars a Impéria vrací úder poté mělo dojít na temnější díl, což se nakonec projevilo především na poměrně výrazné brutalitě a hororovějších prvcích, kdy již tahanice u MPAA vedli k založení nového ratingu přístupnosti PG-13. Chrám zkázy je poté sice z původní trilogie vyzdvihován většinou nejméně, o fenomenální záležitost jde minimálně srovnatelnou s Dobyvateli ztracené archy i poslední Křížovou výpravou. Čtvrtý Indiana Jones a Království křišťálové lebky má výborný útok na emoce a nostalgii, třetí Indiana Jones a Poslední křížová výprava je poté nejzábavnější díl série, počáteční Dobyvatelé ztracené archy mají v rámci série nejlepší atmosféru a právě druhý Indiana Jones a Chrám zkázy má z celé série ten nejlepší spád. Už v úvodní scéně si Steven Spielberg částečně splnil svůj sen a svého vlastního Jamese Bonda vypustil na stylovou misi v Šanghaji, kdy následně Chrám zkázy už jen krásně směje od jedné atrakce ke druhé, sázka na změnu prostředí a krapet i přístupu přinesla to nejlepší ovoce a pak už jen v průběhu stačí poslouchat majestátní soundtrack Johna Williamse, užívat si momenty jako ty s vozíky v dolech či finále na mostě, sledovat Stevena Spielberga v té nejlepší tvůrčí formě, kdy servíruje to nejlepší možné akční dobrodružství a především sledovat nadále fenomenálního Harrisona Forda, který má jen smůlu v tom, že je sice tentokrát doprovázen fajn Kraťasem v podání Ke Huy Quana (krásně vykreslený vztah v jedné stěžejní scéně), zároveň ovšem i zpěvačkou Willie Scott v podání Kate Capshaw. Stačilo pár minut s Willie a stesk po Marion začínal být snadno na místě, Spielberga s odstupem času omlouvá snad jen fakt, že si vzal později Capshaw za ženu. Ostatní pak může zamrzet, že casting nakonec nevyšel Sharon Stone.  Chrám zkázy mohl svému času kdekomu zničit dětství, v roce 1984 bylo jezení opičích mozků a polívek s očními bulvami, vytrhávání srdcí a upalování zaživa či rozdrcování těl na PG dobrodružnou podívanou tak trochu nečekaná ledová sprcha, která po Čelistech dokázala, že Spielberg to s MPAA nejspíš umí a přitom dokáže přístupný rating vytěžit skutečně na dřeň. Přesto se rozhodně s odstupem času nedá divit tomu, že se následující Poslední křížovou výpravou vrátili Spielberg a Lucas k nacistům a atmosféře bližší Dobyvatelům. Změna přístupu ovšem naservírovala minimálně strhující blockbuster, který se skutečně dokázal vžít do morku kostí a na chvílemi nemilých výjevech pořád vystavit kreativní podívanou, která si dodnes bez problémů obhájí přítomnost v síni těch největších dobrodružných klenotů. Chrám zkázy totiž pořád působí řemeslně neskutečně sebejistě, kdy celý skutečně neskutečně krásně plyne už od počátku v klubu Obi Wan, kdy prvotní start láká k nějaké sekvenci v asijské provincii, aby nakonec odhalil svou pravou tvář jako jevištní pokus o úvodní song k bondovce, přičemž pocit evokuje už samotný Harrison Ford v bílém obleku. Spielberg si svého vysněného Jamese Bonda nikdy nenatočil, právě tady ovšem bylo vidět odkud se při tvorbě Indiany čerpalo. A rázem se mohl Indy vydat na dobrodružství o kterém by se Bondovi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Na rozdíl od Dobyvatelů a Poslední křížové výpravy není Chrám zkázy tak vyleštěný a v detailech se do něj rýpe o poznání snadnějším způsobem. Přesto v rámci svého žánru splňuje možný vrchol, kdy skutečně dokáže spojit temnější atmosféru, ale i zábavný humor, romantickou linku (která je funkční i přes slabší výkon Kate Capshaw) a skvěle vystavěný příběh, který sice koketuje se statusem béčka, tento béčkový námět je ovšem zpracován v brilantní řemeslné formě, kterou dodnes nedožene naprostá většina modernějších dobrodružných filmů. Své rozhodně dělalo i typové obsazení Amrishe Puriho do role Moly Rama, Indy tu nebojoval se svojí francouzskou variací, naivním boháčem ani ruskou vědkyní, ale s děsem nahánějícím a svou vírou posedlým šílencem, který si respekt dokáže vzbudit svým nástupem na scénu a dokáže si ho udržet až do závěru celého filmu. Pod vrstvou akčního dobrodružství s hororovým nádechem se ovšem skutečně dokáží profilovat i momenty, které dokáží vzbudit emoce, dokáží vyvolat napětí i vyvolat pocit, že rozhodnutí tentokrát nevstoupit do stejné řeky skutečně přineslo své ovoce. Kameraman celé trilogie Douglas Slocombe se opět postaral o pěkný vizuál, praktické efekty byli na špičkové úrovni jako v případě Dobyvatelů a jednoduše se Indy vrátil ve více než důstojné formě, kdy má z dnešního pohledu jen smůlu, že se svého vydání dočkal právě mezi Dobyvateli a Poslední křížovou výpravou. Prequel Dobyvatelů ztracené archy dokázal v roce 1984 na svého předchůdce navázat důstojně, navzdory rozpolceným reakcím v době uvedení mu poté čas dodal to správné uznání a zaplnění prostřední části jedné z nejlepších filmových trilogií všech dob. Jestli v Indianu Jonesovi 5 nedojde alespoň na cameo Kraťase, bude to neskutečně promarněná záležitost..... (12.08.2018) (méně) (více)