Zajímavosti (198)
Chalupáři - Romeo z autobusu (1975)
- Vyhlídka, kterou se kochají Evžen (Jiří Sovák) a Bohouš (Josef Kemr), je místo u Hanavského pavilonu. Hanavský pavilon je výrazná zděná a litinová novobarokní budova v Letenských sadech v Praze-Holešovicích. Stavba byla původně vytvořena jako reprezentační pavilon Komárovských železáren pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Tehdejším majitelem železáren byl Jeho Jasnost kníže Vilém z Hanavy, podle něhož byla stavba pojmenována. (sator)
Chalupáři - Romeo z autobusu (1975)
- Evžen (Jiří Sovák) ironicky komentuje dobu výstavby hotelu InterContinental, který se nachází na Starém Městě v ulici Pařížská 43/30. Říká, že ho stavěli celých pět let, ve skutečnosti to bylo sedm. Hotel InterContinental byl vystavěn v letech 1968–1974 podle projektu ateliéru Epsilon. Projekt vznikl na základě dohody československé vlády se společností PanAm, které síť hotelů Intercontinental patřila. (sator)
Chalupáři - Romeo z autobusu (1975)
- Když Evžen (Jiří Sovák) a jeho vnuk (Jiří Schmitzer) čekají v koupelně, než se Anička Čiháková (Gabriela Vránová) převlékne ve druhé místnosti, slyšíme písničku „Ach, ta láska nebeská“ od Evy Pilarové a Waldemara Matušky. (SONY_)
Chalupáři - Sokové (1975)
- Sušenky, které si kupuje Huml (Jiří Sovák), se nazývají Derby a jsou vyráběné firmou Opavia. Sušenky byly tak populární, že je firma vyrábí dodnes. (sator)
Chalupáři - Sokové (1975)
- U Evžena (Jiří Sovák) pronese Fuchsová (Jiřina Bohdalová), že ji mrzí, jak jim dopadl večírek. Odkazuje tím na epizodu Operace (1975). (Duoscop)
Chalupáři - Svatba (1975)
- V této epizodě můžeme vůbec poprvé spatřit Evžena Humla (Jiří Sovák) bez jeho ikonické rádiovky. (Diego75)
Chalupáři - Zasloužilý všeumělec (1975)
- V této epizodě si Evžen (Jiří Sovák) a Bohouš (Josef Kemr) začnou tykat. (ClintEastwood)
Chalupáři - Zasloužilý všeumělec (1975)
- Přestože v minulých dílech hrál orchestrion neznámou píseň, v tomto díle už vyhrává „Kolíne, Kolíne“. Evžen (Jiří Sovák) s ním hraje na příčnou flétnu, což ale není tak snadné, jako to vypadá, protože flétna má rozsah jen jedné oktávy a ostatní nástroje se jí musí přizpůsobit. (sator)
Chalupáři - Zasloužilý všeumělec (1975)
- Když navrhne Dáša (Jiřina Bohdalová) předsedovi (Josef Větrovec), aby ocenili Evžena (Jiří Sovák), tak zmíní příhodu s Bláhou (Josef Čáp), která odkazuje na epizodu Operace (1975). (Duoscop)
Chalupáři - Zasloužilý všeumělec (1975)
- Na začátku epizody zmíní Evžen (Jiří Sovák) příhodu, která odkazuje na epizodu Sokové (1975). (Duoscop)
Plavení hříbat (1975)
- Jiří Sovák (Adamec) v knize "Smích léči aneb Neberte se tak vážně!" vzpomínal na památný natáčecí den (lehce kráceno): "V jedné z klíčových scén vyvádí Adamec býka z chléva, kleká si před něj a přesvědčuje syna, aby se zvířete nebál. A aby dodal svým slovům váhu, zahodí vodicí tyč a zůstane stát před býkem jen tak. Býk byl vybrán už dávno. Produkce volila dobře, vybrala snad nejstaršího v Evropě. Postával už několik dnů v chlévě opřený o zeď. Prali do něj hormonální injekce. (...) Chtěli ho uchovat až do natáčení při životě. (...) Líčím se v maskérně a vidím - býka už vedou. Venku sleduju, jak ho táhnou na železný tyči, v nozdře kroužek. Býk - ne oni. Říkám si: to je póza, aby to vypadalo děsivě. Trochu mě ovšem mátlo, že s ním kráčí jeho ošetřovatel a je celý vyděšený a zpocený. Hlaholím: 'To jste se nastydl, že máte tak propocenou košili?' A on povídá: 'Ale ne, pane Sovák. Oni nechtějí, abych vám to řekl, ale já s tím nechci mít nic společnýho. Tohle totiž není ten bejk, kterýho čekáte. Ten je mrtvej, předevčírem chcípl! Tohle je mladej tříletej bejk, kterej je určenej na porážku, protože má neplodný semeno. A je to takovej blbec, že vás musím upozornit, že jakmile naježí hřbet, tak tohle jézédé bude začínat od píky!' Býk funěl, oko krvavý, (...) zrozpačitěl jsem: 'No jo, ale co mám teď dělat?' - 'Hlavně dávejte pozor na to, aby neztratil tah v tlamě. Nesmíte tyč povolit, bejk musí vědět, že ho pořád držíte!' - 'To půjde jen těžko,' povídám, 'vždyť já podle scénáře musím tu tyč zahodit a ještě si před to hovado kleknout!' - 'Jéžišmarjá!' zděsil se chlápek, 'tak to už nevím, dál můj obor nesahá. Jestli ale tu tyč povolíte, bude už jen jediný východisko - rychle se střelit do ucha. Jak bejk neucejtí ten správnej tah, je zle a vy jste nebožtík!' Nádherná vyhlídka, hrozivé proroctví... ovšem nedalo se už nic dělat, schylovalo se k natáčení. Přemýšlel jsem o posledních věcech člověka a přitom jsem neustále chodil za býkem do chléva, abych se s ním nějak skamarádil. (...) Ptal jsem se, co nejraději žere. Šrot. Nosil jsem mu tedy šrot. Zavrtal do něho palici, chrastil řetězem, poulil oči a já mu teskně říkal: 'Neblbni, buď kamarád, ty seš bejk, já bejval taky bejk...' (...) Promyslel jsem všechno, co by se s takovýmhle kolosem opravdu mohlo stát. Zašel jsem za režisérem a kameramanem a povídám: 'Tak, mládenci, tentokrát režíruju já! Nadhledy, podhledy mě nezajímají, tadyhle si zapíchněte kameru, tudy já přivedu bejka, udělám s ním kolečko, tady bude stát syn - a tady si kleknu. Celou tu scénu odbudu v jednom záběru. Žádný střih, pauza, stop, znovu... Neexistuje!' Bočan přikývl: 'Má pravdu, bereme to všechno. Buď to bude dobrý pro film, nebo pro pojišťovnu.' Rozhlédl jsem se kolem a vidím - přijíždí sanitka. (...) Podíval jsem se na druhou stranu - a strnul: Odtud právě přijížděla posádka policajtů (...). Vyskákali, zaklekli za keře, v rukou samopaly. Uklidnil jsem se a povídám: 'A je to. Buď mě zabije bejk, nebo mě zastřelej ti volové.' (...) Dobře mi nebylo. Vyvedl jsem býka z chléva, vedu ho, kolečko jsem s ním udělal a filmovému synovi - hrál ho Ivan Vyskočil - povídám: 'No co? Co furt fňukáš? Co se furt bojíš...? Vždyť je jako beránek, ale nesmíš projevit strach. Nesmíš se toho bejka bát. Podívej se na mě: klidně tu tyč zahodím.' Udělal jsem to a klekl si. Koukám býkovi do ksichtu - byl zblblej. Nechápal, co se děje. Co si má myslet, když po takových ostražitostech má najednou tolik svobody. Ale přece zkusmo couvl. A to byla ta pravá chvíle, abych nohou dupl na vodicí tyč. Tím jsem mu trochu škubl tlamou, aby věděl, že té svobody zase nemá až tak moc. Zůstal poslušně stát. Scéna byla dokončena, býka odvedli, mě odnesli... Záběr s býkem se povedl. Kdybych žil na Západě, byl bych od té chvíle milionář - museli by mi zaplatit šílený peníze. Když jsme nějaký den nato natáčeli v Praze, dostali jsme zprávu, že 'můj bejk' hned druhej den dopoledne rozbil maštal a zabil dva koně." (NIRO)
Byl jednou jeden dům (1974)
- Matěj Budák (Jiří Sovák), který v domě prodává dřevo a uhlí, ve své prodejně i bydlí. (M.B)
Byl jednou jeden dům (1974)
- Jiří Sovák odehrál celý seriál v jednom saku. (M.B)
Tři nevinní (1973)
- Autor a režisér filmu Josef Mach původně uvažoval, že by Jiří Sovák hrál šest rolí, ale nakonec od toho upustil, protože už v tom sám ztrácel přehled. (raininface)
Byli jednou dva písaři (1972)
- Jiří Sovák (Bouvard) na vznik seriálu vzpomínal: "S Horníčkem se znám od vojny. Největší práce, kterou jsme spolu dělali, byl seriál Byli jednou dva písaři. Psal to Jaroslav Dietl, ale vymyslel Horníček, ten nápad, že bychom tuto klasickou předlohu spolu mohli dělat. Dietl, protože nás oba znal, jeho myšlenku přijal a řekl, že bude rád vystupovat v roli opisovače, že udělá jen takovou 'psí boudu', do který si my dva vlezeme a tam budeme dělat všechno, co budeme chtít. Byla to velice šťastná myšlenka. (...) Vzali jsme to všichni za správnej konec, jak lze soudit i ze srovnání s francouzským filmem podle téže předlohy." (NIRO)
Byli jednou dva písaři (1972)
- Pánové Miroslav Horníček (Pécuchet) a Jiří Sovák (Bouvard) do dialogů nenápadně zabudovávali jména hereckých kolegů, tvůrců seriálu i svá. V epizodě Dědictví (1972) po odchodu z kanceláře notáře Tardivala (Soběslav Sejk) říká Pécuchet: "Koukal jako vejr." Bouvard: "Já bych řekl spíš jako Sejk." (u DVD v podtitulcích chybně "jako srnka"). V epizodě Divadlo (1972) při ranní diskuzi u snídaně o díle Alexandra Dumase říká Pécuchet: "Prosil bych taky čálek šaje, ano?" (Miloš Čálek - vedoucí výrobního štábu). V epizodě Tělocvik (1972) při radě o způsobu hubnutí doporučuje Pécuchet: "Naopak jíst! Ovšem tedy velice střídmě, do polosyta, jak říká profesor Schmitzer (skutečné jméno Jiřího Sováka), odborník na dietu." (myslitull)
Byli jednou dva písaři (1972)
- Kláru Jernekovou trápila kila nahoře, a tak režisér Ján Roháč rozhodl, že když bude hubnout ona, tak budou povinně shazovat kila všichni. Při spoustě jídla, které však písaři pili, si Jerneková stěží udržela svou váhu, Jiří Sovák a Miroslav Horníček nabrali 7 - 10 kilo. (Kulmon)
Byli jednou dva písaři (1972)
- Hlavní protagonisté Miroslav Horníček a Jiří Sovák vůbec neměli texty, pouze si přečetli o čem má daná scéna být a zbytek byl čirou improvizací. (cariada)
Byli jednou dva písaři - Anatomie (1972)
- Bouvard (Jiří Sovák) použil bonmot: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte.“ Je velmi podobný bonmotu, který je přičítán Janu Werichovi a který zazněl ve filmu Slzy, které svět nevidí (1962): „Když už jste se trapně spletla, tak se to snažte alespoň obrátit v žert. A pokud nemáte smysl pro humor, tak jej aspoň předstírejte.“ (sator)
Byli jednou dva písaři - Dědictví (1972)
- Podnik, ve kterém ztropí písaři (Jiří Sovák, Miroslav Horníček) ostudu, má název Café de la Régence. Café de la Régence byla známá pařížská šachová kavárna, otevřená roku 1681 poblíž Palais Royal. Jméno, pod nímž je známá dodnes, však dostala až mnohem později, a to podle období tzv. regentství, kdy Francii vládl místo nezletilého Ludvíka XV. regent Filip II. Orleánský, neboť právě v této době začala získávat své renomé. Roku 1852 se kavárna přestěhovala do ulice Saint-Honoré a roku 1916 zanikla. Její jméno používá francouzská asociace La Régence, kterou založila za účelem propagace šachu skupina politiků, novinářů a obchodníků. Tvůrci se snažili vybrat podobný dům, což se jim celkem povedlo. (sator)
Herec
Dokumentární | |
---|---|
2021 |
Jan Werich: Když už člověk jednou je… - a.z. |
2018 |
Miroslav Horníček: Humor není žádná sranda (TV film) - a.z. |
2012 |
Tajemství Jiřího Sováka (TV film) |
2011 |
Inventura Febia (seriál) |
Ročník 1920 - Jiří Sovák a Vlastimil Brodský (E21) |
|
2000 |
Příběhy slavných (seriál) - a.z., herec |
To byl Jiří Sovák - a.z. (S01E24) |
|
Světák Jan Libíček (S01E17) |
|
Vzpomínání na Jiřího Sováka (TV film) |
|
1999 |
Cenzurované sny (TV film) |
1981 |
Karel Gott v Lucerně (koncert) |
1980 |
Jak se dělá smích |
1970 |
Muž, který rozdával smích |
1965 |
580 000 pročekaných hodin |
Hudební videoklipy | |
---|---|
1994 |
Žlutý pes: Náruživá - a.z. |
Divadelní záznam | |
---|---|
1979 |
Zadržitelný vzestup Arthura Uie |
1961 |
Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Krátkometrážní | |
---|---|
1998 |
Listonošky (TV film) |
1997 |
Bakaláři 1997 (seriál) |
Poslední koncert (E09) |
|
1989 |
Přiměřená večeře (TV film) |
1988 |
Moudrý táta (TV film) |
1987 |
Muž s maskou (TV film) |
1986 |
Ošemetná historie (TV film) |
1980 |
Lakovka (TV film) |
Muž, který dovedl lítat - vypravěč |
|
1977 |
Jablko a jeho strom (TV film) |
1975 |
Únos (TV film) |
1972 |
Holka na vdávání (TV film) |
Věra - nevěra (TV film) |
|
1971 |
Klavír (TV film) |
Prodej (TV film) |
|
1968 |
Bohouš (TV film) |
Talisman (TV film) |
|
1966 |
Hotel „U Tří tet“ (TV film) |
1965 |
Magnetické vlny léčí (TV film) |
Odsouzený z Pinktownu (TV film) |
|
1964 |
Co se předkům státi nemohlo (TV film) |
1963 |
Závory (studentský film) |
1962 |
Slzy, které svět nevidí (TV film) |
1956 |
Hotel Pokrok (studentský film) |
Platit, prosím! |
|
1955 |
Blázni mezi námi (studentský film) |
1954 |
Posvícení (TV film) |
1953 |
Americké řešení (studentský film) |
Nejšťastnější člověk na světě (studentský film) |
|
První oběd (studentský film) |
|
Přepadení (studentský film) |
|
Setkání (studentský film) |
|
Ó, ti lektoři... (studentský film) |
|
1942 |
Pět strýců |
Účinkující
Scenárista
Seriály | |
---|---|
1972 |
Byli jednou dva písaři |
Pořady | |
---|---|
1979 |
Silvestr 1979 - Hrajeme si jako děti |
1978 |
Silvestr hravý a dravý |
Krátkometrážní | |
---|---|
1972 |
Věra - nevěra (TV film) |