Zajímavosti (157)
OK 12 startuje (1961)
- Letadlo, s kterým přiletí kapitán Podlipný (Jiří Sovák), je Avia 14-32A/40. Jedná se o ruský Iljušin Il-14, který byl vyráběn v Československu jako Avia 14. Tento konkrétní filmový letoun s imatrikulací OK-MCU létal od 26. 7. 1958 do 1. 6. 1975. (sator)
Pieseň o sivom holubovi (1961)
- Jiřímu Sovákovi propůjčil hlas František Dibarbora. Martina Ťapáka (partizán) namluvil Ján Klimo. (Teres)
Dařbuján a Pandrhola (1959)
- Obě jména Dařbuján (Jiří Sovák) a Pandrhola (Rudolf Hrušínský), ač znějí vymyšleně, jsou skutečná česká příjmení. Nositelů těchto přímení je však už jenom hrstka. Přímení Pandrhola se stalo po publikování Drdovy pohádky synonymem nectností. (sator)
Dařbuján a Pandrhola (1959)
- Když se čert v podání Otakara Brouska představuje Dařbujánovi (Jiří Sovák), udělá ukazováčkem a malíčkem pravé ruky gesto „rohů ďáblových“. Stejné gesto zavedl v metalové kultuře zpěvák Ronnie James Dio, ovšem o desítky let později. (heavy66)
Dařbuján a Pandrhola (1959)
- Keď Kuba Dařbuján (Jiří Sovák) ako liečiteľ žiada po úspešnej liečbe krupára Baštu (Josef Hlinomaz) o dve zlatky a ten mu ich odmietne dať, vysloví Kuba Dařbuján vetu "karborundum ultra sekvestrum" a prinavráti krupárovi chorobu a bolesť späť. V skutočnosti ide o latinské slová, ktoré v tomto spojení nedávajú zmysel. V preklade by to asi znamenalo: Extrémny karbid uhlíka odumretý a odlúčený ako orgán alebo kosť. (Raccoon.city)
Dařbuján a Pandrhola (1959)
- Pre Josefa Hlinomaza (krúpar Johan Bašta) bolo natáčanie utrpenie. Za to, čo musel v kadi podstúpiť pre svoje filmové uzdravenie, kedy sa na neho valila múka a ďalšie suroviny, žiadal zvláštny príplatok. Tú scénu sa nepodarilo natočiť na prvýkrát, takže bol dosť rozladený. Ešte asi pätnásť rokov nato, keď sa spolu zo Sovákom (Kuba Dařbuján) stretli pri nakrúcaní seriálu Chalupáři, privítal kolegu vetou: "Dúfam, že tú nechceš zase liečiť." (Raccoon.city)
Dařbuján a Pandrhola (1959)
- Všetci traja muži v hlavných úlohách - Jiří Sovák (Dařbuján), Rudolf Hrušínský (Pandrhola) aj Václav Lohniský (Smrťák) sa narodili v tom istom roku (1920). (baclajean)
Muž v povětří (1955)
- Jiří Sovák (Jenda) se při natáčení filmu zamiloval do své herecké partnerky Aleny Vránové (Manka Čápová) a dokonce ji psal básně, láska však zůstala neopětována. (sator)
Iva Janžurová
- Navzdory účinkování v řadě komedií řekla: "Já vůbec nemám smysl pro humor a nikdy jsem ho neměla. Je záhadou, že s touhle náturou jsem se dostala k tolika skvělým komediím. Kdykoliv přišel Láďa Menšík nebo Jirka Sovák do šatny a povídali si, tak jsem mlčela, ani nedutala. Smála jsem se, až jsem se za břicho popadala, ale nikdy jsem se neodvážila k tomu byť jen něco malinkatého dodat. Vždycky jsem se na to těšila a byla jsem z toho, dalo by se říct, až šťastná, ale ničeho víc jsem nebyla vedle nich schopna. Já beru všechno vážně. Až když se vydávám za jinou bytost, které ta humornost přísluší, teprve jejím tělem a duší se ve mně komediálnost začne rodit. Bez ostychu, protože to přece nejsem já!" (NIRO)
Ivan Mládek
- Herec (a mimořádně bravurní komik) Jiří Sovák o něm na začátku devadesátých let řekl: "Největším svérázným géniem okamžiku je podle mého soudu Ivan Mládek. Má bezprostřední starty, jeho humor je humorem v tretrách. Bleskově startuje a hned usmrtí. Krátká trasa, krátký boj, třetí čtvrtou větou vás hravě pošle do provazů. Je to boxer. Mám pro něj slabost. Když ten kluk kdysi něco napsal, posílal mi to k posouzení, měl ke mně důvěru a věděl, že se budu určitě královsky bavit. Líbí se mi jeho bezprostřední postřehy, nečekané zkraty, v tom je obrovská síla. Třeba Sněhurka... Otázka do zrcadla: 'Kdo je nejkrásnější?' A zrcadlo odpovídá: 'No Sněhurka, ty držtičko!' To je humor, kterej nemůže vymyslet normální člověk, to chce absolutní originalitu. Té má v sobě Ivan více než dost. A je potřeba si vážit těchto pokladů. Ale stejně - kdysi jsem mu řekl, že bych rád nahlédl do jeho mozkových závitů!" (NIRO)
Jiří Krejčík
- O jeho pověstné prchlivosti kolovaly legendy. Jiří Sovák pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "byl jako malé dítě. Jeho paní doma uplatňovala metodu, že si nechala udělat zvukotěsný špajz a tam vždycky utíkala. Jeho dcery totiž byly po něm, takže občas vypukla řežba. A paní se ve špajzu zavírala, když bylo zle. Tam pletla, jídla měla dost a prožila tam značnu část svého života. S Krejčíkem asi nešlo lehko vyjít. Nezbývalo než mít někde nablízku zvukotěsnou skrýš. Vyprávělo se, že když prý s dcerkami strojil vánoční stromeček, tak dlouho jim radil, kam mají co zavěsit, až popadly pánev připravenou na smažení řízků a hnaly ho před sebou až ven z domu... A on pak chodil zasněženým městem jako sirota - a hleděl do oken, kde se rozdávaly vánoční nadílky. (...) Ovšem umělec je to velikej - a mám pro něj slabost. (...) Měl i roztomilé momenty, kdy byl zase dojemn. Já ho viděl i komicky, jak furt zuřil, jak se pral, řádil na place, házel předměty, řval: 'Co sem lezete?' Tyčí honil nějakou ženskou, která mu vlezla do záběru. Technikář, hromotluk, mu zastoupil cestu a povídá: 'To je moje paní.' A Krejčík, s tyčí v ruce a pěnou u huby okamžitě v jejím pronásledování přestal, podal jí ruku a povídá: 'Já jsem Krejčík.'" (NIRO)
Martin Frič
- Herec Jiří Sovák vzpomínal: "Poznal jsem Friče a jeho milou paní dost dobře, byli jsme přátelé. Uměl především udělat pohodu, tvůrčí prostředí. Trvale herce zaměstnával, a přesto to všechno byla pohoda. Od první chvíle, kdy jsem přišel do ateliérů, bylo dobře. Ptal se, co mám v hlavě nového, protože jsem přes noc vždy vymýšlel legraci do scénáře. Tak jsem mu to vysypal a mohl jsem se spolehnout, že rozezná blbej nápad od dobrýho. Podle mě je tohle největší kumšt režiséra, to ostatní je na komediantech. Dál už musejí sami. Je škoda, když je to obráceně: přijdete-li s nápady a je jich moc, tak vás režisér nemá rád a příště už vás neobsadí. Přečuhujete. (...) Dal na mě... Ale režíroval mě i u oběda. Já se těšil na řízek, ale Frič mi hlásil: 'To si nedávej, víš, kolik řízků se v tom už smažilo? To je smrtelně jedovatý!' A objednal mi zadělávané dršťky, zatímco kolem nosili zlatavé řízky. Vždycky před jídlem jsem vzdychal: Copak asi budu dneska obědvat?" (NIRO)
Oldřich Nový
- Jiří Sovák, který jej poznal už pozdnějším věku, na něj pro Slávku Kopeckou vzpomínal: "Sešli jsme se při natáčení Světáků. Předtím jsem ho ctil jako herce, samozřejmě, byl ve svém žánru špička, hvězda, určitý typ, který udělal spoustu práce. Osobně a lidsky jsem ho poznal - byl to prostý člověk, vtipný a příjemný. Měl jsem kamaráda v Rožmitále, dělával mi výborný salám z divočiny. To byla paráda. Delikatesa. A tak jsem jednu štrycli dal také Oldřichu Novému. Pak, kdykoliv jsme se kdekoliv setkali, usmíval se a pravil: 'Salám jest?'" Nebyl primadona, která by společensky zatěžovala, člověk se v jeho společnosti cítil dobře. Znáte přece lidi, kteří nedokážou myslet na nic jiného než na to, jak jsou slavní. A to každého za chvíli přestane bavit. Začne to brzdit tok společenské zábavy. Takový Nový nebyl. Rád také legrace vyprávěl, vymýšlel a dělal. Báječný partner - jinak jsem ho nepoznal." (NIRO)
Vladimír Menšík
- Jiří Sovák v knize "Dík za váš smích" vzpomínal: "Měl jsem pro Menšíka velkou přitažlivost v tom, že jsem disponoval fantazií a on se ode mě odrážel jako míč. Filmové štáby se těšily, když jsme měli přijet na plac. Vyhlížely, protože věděly, že jakmile se dostavíme, dostaví se sranda. Pravda ale taky je, že se říkalo, že Menšíka se Sovákem obsadí jen režiséři pevných nervů, sebevrazi. Jednou jsme spolu točili film v malé vísce za Prahou. (...) Šli jsme pak na dvůr, tam ležel pes a olizoval si kulky. Byl tam obrovskej kopec hnoje u kterého stála bába s vidlema. Uviděl jsem toho psa a povídám Menšíkovi: 'Vidíš ho, takhle to máš dělat. Je to zadarmo a je to hygienický.' Menšík okamžitě smečoval: 'Vždyť to taky dělám, ale strašlivě mě přitom bolí za krkem!' Bába vyrazila strašlivý zvuk a jak zařvala - penk! - falešný zuby jí vyletěly do toho hnoje. Byl u toho taky Jirka Lír, dostal záchvat smíchu a celé dvě hodiny, které jsme tam točili, už byl k nepotřebě. Nedalo se s ním pracovat. Odehrávaly se tam ale ještě další výjevy. Točilo se to v nářečí, v moravském. Laďa - roduvěrnej Moravan - to uměl, někteří herci taky, ale já se odmítl přetvařovat a mluvil jsem, jak mi zobák narostl - česky. Jaképak změkčování, když je to stejně špatně. Ni a ňú... Hrál tam taky Karel Effa a jako k předsedovi se ke mně lísal... a už se jelo naostro. Povídá: 'Hele, předsedo, já do tý tomboly dám toho králíka, ni?' Menšík stál vedle a povídá: 'Ňúúú...' A Líra znovu odnesli. Když jsme dotočili a šli přes dvůr konečně zpět, to bylo asi po dvou hodinách, babka na tom hnoji pořád ještě hledala svoje zuby!" (NIRO)
Vladimír Menšík
- Jeho dobrý kamarád a častý kolega Jiří Sovák vzpomínal, jak Menšíkův mozek "nedokázal utlumit žádnou šanci pro srandu. Ani ve výrazně smutných chvílích. (...) Měl dědečka, pětadevadesát let. Věk jistě poženhaný a žádná tragédie, když takový člověk v klidu zemře. Jen pokora, že ho Pán Bůh nechal na světě tak dlouho. Menšík jednou sedí v kuchyni u svý stařenky na Moravě, příjemně se baví, staříček si hoví vedle na vikslavantovým kanapi. Stařenka najednou povídá: 'Laďušenko, podívej, jak se ten náš staříček dneska pěkně usmívá!' Láďa se otočí a povídá: 'No jo, ale takhle se bude usmívat už furt. Je mrtvej!' Stařenka v tu chvíli propagačně zaplakala, zavolala nějaké to pravnouče, aby utíkalo pro doktora, pak si sedla a povídá: 'Laďušenko, teď pojď, převlékneme staříčka do černého, než nám ztuhne!' Společným úsilím ho převlékli. V jedné chvíli stařenka sepjala ruce a povídá: 'Ježišmarjá, co kdyby se staříček probudil, co mu povíme?' Láďa na to: 'No, co bychom povídali? Že jde do divadla!'" (NIRO)
Vlastimil Brodský
- Kamarád a častý herecký kolega Jiří Sovák v dobrém komentoval: "Strašlivě mě štve, když naříká na svůj žaludek a slibuje mi, že už nebude jíst. Kdyby byla nějaká spravedlnost, tak by musel vážit celý tři metráky. Já nejím nic a mám furt přes váhu a Bróďa se pořád cpe. Když jsem s ním a s Vláďou Menšíkem natáčel film Zítra vstanu a opařím se čajem, tak byli oba jako nutrie. Už ráno v maskérně baštili kuře. Lidi teprve vstávali a oni už zpucovali kuře. Pomlaskávali si při tom a já je odháněl jako hmyz. Jindy jsme zase točili exteriéry ve vojenském prostoru a bydleli jsme ve stanu, vedle něhož měli kuchaři postavený kotel. V dopoledních hodinách vařili. Tam jsem viděl na vlastní oči, jak Bróďa snědl dvacet deka konzumního špeku bez chleba! To jsem se rozčílil: 'A ještě mi něco říkej o nemocným žaludku! Kdybych to sežral já, tak umřu!' Ohrazoval se, že má jenom čtvrtinu žaludku. Ovšem, co on sní? Celý kachní prsa... V Olomouci jsem byl svědkem toho, jak vlezl do auta k vojákům a povídá jim mlsně takovým tím příjemným hláskem: 'Copak to tam vaříte? Co to bude, chlapci?' A kluci povídají: 'Teď je to, mistře, syrový maso, ale záhy to bude guláš!' Tak se Bróďa jal nakukovat pod poklice se slovy: 'Voni tě pomlouvaj, gulášku, ty prej seš tvrdej... To musíme zkusit, jestli o tobě nelžou.' Ochutnal a křičel: 'Vždyť je to znamenitý už teď!' a snědl toho snad čtvrt kila. Kluci na sebe koukali - maso mělo ještě krvavý prostředky! A Bróďovi nebylo nic!" (NIRO)
Zdeněk Štěpánek
- Herecký kolega Jiří Sovák vzpomínal: "Se Štěpánkem jsme točili takový protialkoholní film, agitku proti pití, a my si z filmování odskočili k Pinkasovům na pivo. Pak jsme se vrátili do ateliéru, tam hrál ještě Menšík. Dal se s námi do party a už se gruzíňákovalo. Točili jsme dál o tom, jak se nemá pít, a zvolna a lehounce jsme se namazávali a samozřejmě jsme po natáčení pokračovali dál. Já už míň, protože jsem si dal za povinnost střežit Štěpánka, visel jsem mu na rtech, poslouchal jsem, co říká, toužil jsem ho poznat se vším všudy. Skončili jsme v Mánesu, ve čtyři ráno nás vyhodili. Odjel jsem taxíkem, ale měl jsem výčitky, jak se dědek dostane přes most domů. Ráno v půl osmé pro mě přijeli filmaři, pro Štěpánka jsme jeli společně. Trnul jsem, jak bude vypadat. Byl jsem překvapen. Běhal po chodníku, vymydlený, oholený, už na nás čekal; oči mu sice trochu plavaly, ale hlaholil: 'Tak co, Jiříčku, jakpak ses vyspinkal?' Neexistovalo, že by flámoval a potom nešel dělat. Měl drezúru, byl tak vedenej - i kdyby měl padnout, na jeviště musel jít." (NIRO)
Herec
Dokumentární | |
---|---|
2021 |
Jan Werich: Když už člověk jednou je… - a.z. |
2018 |
Miroslav Horníček: Humor není žádná sranda (TV film) - a.z. |
2012 |
Tajemství Jiřího Sováka (TV film) |
2011 |
Inventura Febia (seriál) |
Ročník 1920 - Jiří Sovák a Vlastimil Brodský (E21) |
|
2000 |
Příběhy slavných (seriál) - a.z., herec |
To byl Jiří Sovák - a.z. (S01E24) |
|
Světák Jan Libíček (S01E17) |
|
Vzpomínání na Jiřího Sováka (TV film) |
|
1999 |
Cenzurované sny (TV film) |
1981 |
Karel Gott v Lucerně (koncert) |
1980 |
Jak se dělá smích |
1970 |
Muž, který rozdával smích |
1965 |
580 000 pročekaných hodin |
Hudební videoklipy | |
---|---|
1994 |
Žlutý pes: Náruživá - a.z. |
Divadelní záznam | |
---|---|
1979 |
Zadržitelný vzestup Arthura Uie |
1961 |
Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Krátkometrážní | |
---|---|
1998 |
Listonošky (TV film) |
1997 |
Bakaláři 1997 (seriál) |
Poslední koncert (E09) |
|
1989 |
Přiměřená večeře (TV film) |
1988 |
Moudrý táta (TV film) |
1987 |
Muž s maskou (TV film) |
1986 |
Bakaláři (seriál) |
Zeměměřič (S15E34) |
|
Doktor a bubeník (S15E01) |
|
Ošemetná historie (TV film) |
|
1985 |
Bakaláři (seriál) |
Svár (S14E17) |
|
1983 |
Bakaláři (seriál) |
Zázračný lékař (S12E37) |
|
Výlet do velkého světa (S12E32) |
|
Psohlavci (S12E12) |
|
1982 |
Bakaláři (seriál) |
Multiservis (S11E08) |
|
1980 |
Bakaláři (seriál) |
Host (S09E36) |
|
Muž, který dovedl lítat - vypravěč |
|
1979 |
Bakaláři (seriál) |
Trafika (S08E20) |
|
1978 |
Bakaláři (seriál) |
Jožin (S07E12) |
|
1977 |
Bakaláři (seriál) |
Otec (S06E03) |
|
Jablko a jeho strom (TV film) |
|
1975 |
Bakaláři (seriál) |
Zlodějka (S04E30) |
|
Únos (TV film) |
|
1973 |
Bakaláři (seriál) |
Klavír (S02E15) |
|
1972 |
Bakaláři (seriál) |
Kredenc (S01E03) |
|
Holka na vdávání (TV film) |
|
Věra - nevěra (TV film) |
|
1971 |
Klavír (TV film) |
Prodej (TV film) |
|
1968 |
Bohouš (TV film) |
Talisman (TV film) |
|
1966 |
Hotel „U Tří tet“ (TV film) |
1965 |
Magnetické vlny léčí (TV film) |
Odsouzený z Pinktownu (TV film) |
|
1964 |
Co se předkům státi nemohlo (TV film) |
1963 |
Závory (studentský film) |
1962 |
Slzy, které svět nevidí (TV film) |
1956 |
Hotel Pokrok (studentský film) |
Platit, prosím! |
|
1955 |
Blázni mezi námi (studentský film) |
1954 |
Posvícení (TV film) |
1953 |
Americké řešení (studentský film) |
Nejšťastnější člověk na světě (studentský film) |
|
První oběd (studentský film) |
|
Přepadení (studentský film) |
|
Setkání (studentský film) |
|
Ó, ti lektoři... (studentský film) |
|
1942 |
Pět strýců |
Host
Scenárista
Seriály | |
---|---|
1972 |
Byli jednou dva písaři |
Pořady | |
---|---|
1979 |
Silvestr 1979 - Hrajeme si jako děti |
1978 |
Silvestr hravý a dravý |
Krátkometrážní | |
---|---|
1972 |
Věra - nevěra (TV film) |