Hříšní lidé města pražského

Jedinečný detektivní seriál ze staré Prahy. Už jen úvodní výstřel "do diváků" a nezapomenutelná melodie Zdeňka Lišky je kultovní. A co teprve mordparta ze štyrky, pánové Bouše, Brůžek a Mrázek pod vedením laskavého i drsného rady Vacátka? To jsou nezapomenutelné ikony českého filmu a seriálové tvorby. U dílu Kaprova smrt se zasmějete, u dílu, kdy Mrázek vyšetřuje na dráze starý případ vraždy zase pořádně zamrazí, prostě jedinečná podívaná. (14.10.2006)

Český detektivní seriál z období první republiky je tak úctyhodným dílem, že se stal doslova kultem. Když se řekne rada Vacátko, je všem okamžitě jasné o koho jde a zároveň se vybaví zbytek osazenstva. Případy typické na svoji dobu a v jistém smyslu i obdivuhodné. Policejní zbor ze 'čtyřky' a honosná galerka jakoby se ve všem doplňovali. Každá epizoda je uzavřená a tak je možnost sledovat případ od případu. Seriál poutavost nezapře. Škoda, že ke konci vypadá, jakoby vyjížděl z vlastních kolejí. Prostě se už ze svého zajetého konceptu vybočovalo a tak je snad dobře, že se dál již nepokračovalo. Seriál jakoby nestárnul. Byť se v současnosti krimi seriály tváří přeci jen poněkud jinak, rada Vacátko stále dokáže oslovit. (19.04.2015)

Dovedete si představit, že by snad někdo mohl nahradit Marvana, Bláhu, Filipovského a Vinkláře? Ani náhodou! Rada Vacátko, pánové Bouše, Brůžek a Mrázek jsou nejlépe fungující vyšetřující "čtveřicí" všech dob! Každý atmosférou nabitý díl byl vyzbrojen výbornými herci, jejichž příchod oslavovala nezapomenutelná ústřední melodie... Nikdo se nemůže divit, když řeknu, že Hříští lidé města pražského byl náš nejlepší kriminální seriál, ne-li nejlepší seriál vůbec... (03.06.2013)

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. (21.06.2010)

Naprosto úžasná klasika, kdy už herci dávno nehraji „komicky“ jako po přechodu od němého filmu ke zvukovému, ale je znát jejich profesionalita. Kromě reálií „Staré Prahy“ potěší fakt, že tehdy ještě nebylo nutné, aby dílo bylo zábavné... Sledování tohoto seriálu je vždy pohlazením duše. Jelikož na ČSFD jsou problémy se „schvalováním“ Zajímavostí, informace připojím sem. V epizodě č. 6. Případ lichého střevíce, jde pan rada vyšetřovat na zámeček, kde proběhla bujará oslava narozenin továrníkova syna, při které nešťastně zemřela místní učitelka. Zámeček se nachází v obci Líšno sousedící s Bystřicí u Benešova. Zpustlý hrad (zvaný Léštno) pro svoji rodinu přestavěl Čeněk Daněk z Esse, spoluzakladatel firmy ČKD. Po válce mu byl zámek odebrán a přiklepnut Českému červenému kříži, momentálně je opuštěn. Zahrál si i v jisté detektivce. Tennisové kurty, kde zlatá mládež předstírala, že je svěží tam ovšem nenajdete. Filmovaly se na slavných kurtech na Vyšehradě vedle Jedličkova ústavu. V jednom záběru je vysoko nad kurty vidět Leopoldova brána. (30.11.2015)