Nemocnice na kraji města

Seriál, v ktorom je tak veľa zo života, že sa s ním dá žiť. K jeho postavám sa dá opakovane vrátiť a zakaždým ich vidieť v trochu inom svetle. Posledných sedem dielov síce v tomto smere poľavuje, chvíľami šuštia papierom a už to nie je "kam ten s tou svojou povahou a postojmi dôjde?", ale skôr "tak ako ho tam dostaneme?". Aj tak veľmi dobre. (21.11.2012)

Jednotlivé postavy byly velmi dobře zahrané, ale bohužel to vše kazily všelijaké ty schůze SSM apod. To se ale nemůže moc tvůrcům vyčítat, když byla doba taková, jaká holt byla. Stačilo mi vidět seriál jen jednou a utkvěli mi v paměti především Miloš Kopecký a Ladislav Chudík, kteří vyloženě excelovali. Nijak však netoužím vidět seriál znovu jako celek. Spíš si rád připomínám jednotlivé scény. (17.04.2010)

Nechápu gloriolu "geniálního seriálu" a nechápu ani špínu, kterou na Nemocnici někteří házejí. Seriál, který mi stačilo vidět jednou, ale nijak zvlášť mě ani nezaujal, ani neznechutil. Je to prostě kvalitní řemeslo, dobrá "vypínárna" po těžkém dni. Klasické médium přenosu vlastních starostí do "jiného" světa... Sice to trochu zavání normalizačním sedativem, ale přesto Nemocnice svoje kvality to má (přinejmenší za toho Kopeckého si to tři hvězdy zaslouží)... (28.01.2004)

Typická dietlovská bizarní telenovela se všemi jeho scenáristkými nedostatky, nonsensy, ale i neúnavnými schopnostmi tvořit nové a nové floskule, které stávajíce se oblíbenými a citovanými hláškami jen podporují tu nostalgií podpořenou bublinu seriálové legendy, na níž se bohužel dodnes veze třeba i taková Ordinace v růžové zahradě.. Nemocnice tak jen potvrzuje, že za divácky, rozuměj většinového diváka, nejoblíbenější tuzemský žánr neplatí detektivka, ale vlastně libovolný filmový (pa)tvar z nemocničního prostředí.. (22.11.2016)

Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. (22.03.2011)