Zápisník jedné lásky

Neřeším přeslazenost, která k tomu prostě patří. Ani tu průhlednost, která to v pár momentech trochu srážela a ubírala na intenzitě. Už vůbec stopáž, která by bez cca 15 minut z filmu udělala mou intenzivní letní filmovou lásku. Fascinovala mě chemie mezi Goslingem a vrcholně zamilovanou Rachel McAdams, kterým jsem doslova záviděl a chtěl jejich vztah prožít místo nich (se vším všudy, vždyť proto je to tak krásné). Ten film pro mě prostě reflektuje lásku, jsou v něm chyby, jsou v něm hádky, zbytečné natahování a čekání, ale i je v vášeň a to nejdůležitější, já to těm postavám prostě věřil. A hrozně přál. (31.10.2011)

Môj postoj k romantickým filmom je taký, že ich milujem, ale bohužiaľ akosi 99% z nich za veľa nestojí. K tomu patrí aj Notebook, čoby chladná romantika iba s jednou skutočne dobrou romantickou scénou - scéna v daždi, čo je na plagáte. Trochu mi boli nesympatické niektoré postavy - hlavne hlavný hrdina zo začiatku, ale potom sa to zlepšilo. "Alternatívna" dejová línia s čítaním knižky ma veľmi nezaujala, i keď ku koncu to začínalo byť fajn ... a bolo by to fajn, ak by sa to skončilo asi tak o 5 minút skôr. Ten koniec bol už fakt dosť prehnaný i na mňa ... (10.05.2007)

Cassavetes má strhující cit pro timing jednotlivých scén a sousled dialogových pasáží. Pohlcující, expresivní, uvědomělé a příjemně staromódní. Možná trochu idealističtější a snovější, než je život sám, ale proč jednou nepřimhouřit oči a nenechat se unášet na vlně fenomenální romantiky, kterou CHCETE v životě taky zažít. (19.06.2014)

Dojímavé krmivo. Režijně nenápadité, herecky průměrné (s těžce nevyužitou Rowlandsovou) a myšlenkovými pochody postav místy poněkud bizarní. Ve správném rozpoložení z vás dostane tu správnou tělesnou tekutinu. Jako každé lepší citové porno. 55% Zajímavé komentáře: kleopatra, liuk, Magneto, castor (29.01.2007)

,,Kolik času máme?'' --- Uh. Tomuhle typu filmů říkám ,,dostat flakem na kabinu''. To je ten moment, kdy koukáte na závěrečné titulky, v hlavě vám hučí a vy víte, že jste zase po čase viděli něco co se vysoce vyjímá nad standardem. Nemám vůbec co vytknout. Tohle je prostě typ filmů co já můžu  a můžu je na kila. Nádherná Amerika čtyřicátých let, opravdu skvostná Rachel Mc Adams.  K tomu parádně vystavěný příběh od jehož poloviny i méně chápavý divák pochopí jak ten milostný příběh vlastně dopadl aniž by byl ještě dovyprávěn, respektive dočten. Zase nechápu, jak mi tohle mohlo uniknout z radaru. No bohudík jsem to zachytil alespoň nyní. Člověku to alepoň dává naději, že toho je možná i více a tak se zase někdy může podařit zaškobrtnout a něco podobně luxusního. Stáří je svině, jestli je matka příroda ve všem jinak dokonalá, pak stáří se nepovedlo. A to ani u zvířat, ani u lidí.  Už jsem ho viděl účtovat mnohokrát a většinou to nebylo vůbec hezký, spíše smutný. Z mnohdy úžasných inteligentních a empatických lidí se postupně staly chřadnoucí lidské schránky, uvnitř nichž možná někde zůstalo celé jejich původní já, na venek se však už probojovat nedokázalo... Člověka to pak nutí k zamyšlení jaká bude jeho cesta a kde to skončí on. Bude to rychlé a budu ještě člověkem? Nebo si budou příbuzní i lékaři upřímně a v slzách s láskou přát aby ta s kosou si pro všechno to lítání po světě už konečně našla čas i na mně? Jisté je, že tomu člověk neunikne a i že se bude bude muset chtě nechtě nechat překvapit... Závěr filmu mi vyrazil dech a i když je to na konci už hodně velká romantika, já ji dřív dost holdoval a nějak jsem si na ni zase rozpomenul, stejně jako i na svoji první velkou lásku. Tenhle film je opravdu úžasný a já dávám za 5 čerstvě ohoblovaných prken z terasy starého domu. * * * * * (08.05.2023)