Magnolia

Magnolia je moje třetí setkání s režisérem Paulem Thomasem Andersonem a opět moc nevim, jak tohle ohodnotit. V tom filmu prostě "něco" je, herci jsou super, ale je to takový zmatený, divný a taky trochu zbytečně zdlouhavý. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli to stojí za vidění, tak mu asi nedokážu odpovědět. Nakonec dávám opět neutrální 3 hvězdy. Stejně jsem hodnotil i Hříšné noci a Opilí láskou. (25.01.2022)

Temné a atmosférické drama o smrti, beznaději (nebo spíš naději!) a odpuštění má i přes svou délku velmi málo vaty. Kdyby bylo vypointovanější finále, bylo by to snad dokonalé. Nesmím zapomenout skvělé herecké výkony (Tom Cruise je sice na hraně, ale má roli, která se k jeho herectví hodí). Skvělý film Paula Thomase Andersona, který zatím patří na vrchol jeho kariéry. (06.12.2009)

Neuvěřitelné. To, jak ve svých filmech pracuje Paul Thomas Anderson s hudební složkou, je neskutečně fascinující. Tak sugestivní, že mi při první zmínce o tomto umělci přijde ve spojitosti s jeho filmografií právě hudba. Jak to dělá? Jak je možné, že tyto bravurní melodie dokážou tak nezaměnitelně doplnit nejhutnější, nejupřímější dramata, jaká jsem kdy viděl? Je to skoro jako kdybych pozoroval nevtíravý melancholický orchestr, ke kterému jsou přiřazeny ty nejdokonalejší, všeříkající obrazy, jež si lze představit. Viděl jsem - mohu myslím s čistým svědomím konstatovat - hodně dramat, ale to, jak na režisérské židli pracuje tento režisér je něco tak odzbrojujícího, že si charakterizaci jeho díla nedovedu představit na jiném místě než v encyklopedických slovnících pod pojmem: Film - drama. Navíc takové úchvatné množství chytrých dialogů, filozofických podtextů či překrásně barvitých charakterů se nachází snad jen v těch nejkvalitnějších a nejdůvtipnějších knihách! Knihách, které nám něco dají, a díky kterým v nás něco zůstane, nejlépe nějaké moudro... Jistě: věděl jsem, že něco podobného umí i filmy - proto se na ně rád dívám -, ale tohle bylo něco zcela nového. Myslel jsem si, že film a kniha k sobě nemají až tak blízko, ale tento snímek mne dokonale vyvedl z omylu. Číst si v tomto dramatu byla zkušenost, kterou jsem u kultury stříbrného plátna zatím nezakusil. Výkon Toma Cruise byl minimálně na Oscara, Julianne Moore se mi také začíná stále více zahryzávat do žebříčku nejoblíbenějších hereček. Jsem dojat, třesu se, a nikdy na tento zcela nový zážitek z jedné parné soboty nezapomenu. II Tak napodruhé je to snad ještě lepší, dojemnější, a píseň Wise Up tam prostě tak dokonale sedí, že příště už asi neodolám a zazpívám si jí... Už se nesmírně těším na třetí shlédnutí! (01.08.2009)

To je ale "divnej" a dlouhej film řekne si mnohý divák... ať už v kině nebo doma u "bedny"... Ale on vůbec ani trochu není divný, on je totiž naprosto nádherný... Ale proč si tohle kdekdo řekne, že je divnej... ne není divnej, je totiž pro lidi, co tohle říkaj (vl.zkušenost s doprovodem v kině) NEPŘÍJEMNEJ... A hodně! "On", to jako ten film donutí přemýšlet... A přemýšlet o minulosti... O vlastní minulosti... A to se hned tak někomu nemusí líbit... Ale ten film za to nemůže, on je prostě dokonalý a s exelentními hereckými výkony, které berou dech... Jo jo, traumata z dětství, znamenají zpravidla velkej průser v dospělostii... :-( (01.04.2005)

Bez nadsázky jeden z nejlepších filmů minulého desetiletí. Paul Thomas Anderson je neobyčejně dobrý režisér se smyslem pro naprosto dokonalé vykreslení charakterů. Jeho příběh, jehož stopáž rozhodně nepřekáží ani nenudí, je brilantně rozehraným koncertem hereckých výkonů. Hudba Aimee Mann jen přidušuje atmosféru, která každou minutou houstne. A závěr? Očisťující katarze. (07.06.2003)