Smrtihlav

Jednoduše skvost. Viděl jsem jej poprvé v roce 1998, kdy u nás byl uveden na VHS. Tenkrát mě ještě tak nenadchnul, ale po letech - BOMBA! Dark City (Smrtihlav - fuj!!!) je o nadvládě mimozemské rasy. Tedy né strojů, jako v o rok pozdějším Matrixu, ale jistá spojitost tu je. Dark City nepotřebuje ke svému příběhu žádné kung-fu, přesto je náležitě dynamický, lze říct i akční, i když klasickou akční scénu v něm nenajdete. I Rákosníček by čučel, jak by se zde dala krájet atmosféra. Dark City je vyjímčný "nádhernou" výpravou, "nasvícením", svižnou režií, ale hlavním kladem je příběh a jeho vyústění. Překvapující pointa vede k zajímavému finále, které vypadá, jakoby později inspirovalo Wachowski brothers k závěru Matrix Revolutions. Působivé triky (a vůbec celý film) vypadá značně draze, ale skutečnost je jiná. Herecké obsazení je také milé. Z mnohých se časem vyklubaly známé osobnosti. A málem bych zapomněl na hudbu Trevora Jonese, která dodává filmu potřebný akční šmrnc. (19.05.2006)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Alex Proyas a jeho úchylná záliba natáčet psychohorory ve tmě se opět naplno projevili. Tentokrát se jedná o potemnělou sci-fi o rase mimozemšťanů, ovládajících lidstvo. Ovšem až na jednoho muže, což je pochopitelně hlavní hrdina. Hrdinova filmová manželka Jennifer Connelly se dostala do všeobecného povědomí nejprve díky Labyrintu, a o mnoho let později pak Oscarem oceněnou rolí ve filmu Čistá duše. (30.07.2002)

Tmavé prostředí a černé kulisy působí originálně a depresivně. V tom se Proyas doslova vyžívá a nutno uznat, že tohle je jeho styl a režírovat skutečně umí. V nezvyklé roli je tu Rufus Sewell, pro něhož tohle byla jedna z mála nebéčkových rolí. Film má dost zvláštní atmosféru a triky na špičkové úrovni. Nepostrádá originalitu a nápaditost, ale konec není myšlenkově ani emocionálně tak silný, jak bych si vzhledem k vývoji filmu představoval. (19.02.2005)

To mě pos.. záda. Neskutečná scifárna spolu s Matrixem převrátila vše,co jsme znali vzhůru nohama. Totálně temná, depresivní, hrůzu nahánějící atmosféra, to tady ještě snad nebylo. Zíral jsem s otevřenou pusou, nechápajícně, už aspoň vím, kde se inspirovali bratři Wachovští na Matrix:) (Po celou dobu jsem měl pocit, že jsem to už někde viděl) Dokonalé dílo o tom, že nic není jisté, jak můžou nic netušící lidé klidně žít své životy a přitom nejsou ani jejich. Původní verzi jsem neviděl, dostal se ke mně až Dir Cut. (31.08.2008)