Miami Vice

"Někoho něco se musí dostat někam. Někdy, v blízké budoucnosti. A ten Někdo má problém s dopravou." Sonny a Rico se vracejí. Drsnější než předtím a prostě jiní než v osmdesátkovým seriálu. Tehdy jsem si hrál na Sonnyho, dneska bych chtěl být Rico, z čehož plyne, že můj rasismus už není to, co býval. Ti kluci mě prostě baví. Nic je nerozhodí a je ji jim jedno, jestli v akci zemřou, protože oba dobře vědí, že nezemřou, když si budou krýt záda. I já to vím a tak si užívám jejich frajerství, odvahy, vozovýho parku i vlhkejch kalhotek v jejich okolí. A pokud někdy poruším svou abstinenci, tak jedině s Isabellou, s mojitem a samozřejmě v Havaně. (07.02.2022)

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)

Jedinou chybičkou je trochu delší rozjezd, jinak Miami Vice jede neuvěřitelnou rychlostí až do úplného závěru, ve kterém je jedna z nejlepších přestřelek v historii kinematografie. Narozdíl od Greengrassova Letu číslo 93 jsem měl celou dobu pocit, že jsem se ocitl přímo uprostřed děje. Maimi Vice je absolutně realný, nepřehnaný snímek, veliké překvapení. Ta kamera, se kterou tolik lidí nesouhlasí, je tím největším kladem. Mann má všechno pevně ve svých rukou a to se mi líbí. Krom začátku bych možná ještě zmínil jeden obrovský zápor, sterilitu. Napětí se tvůrcům prostě v několika scénách nepodařilo vůbec vykouzlit, ale posledních pár minut nám to plně kompenzuje. [TOP 19/12 83%] (10.03.2007)

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)

Na Mannovu digitální kameru jsem si zvykl, ale nemění to nic na faktu, že by MIAMI VICE vypadalo mnohem lépe, kdyby bylo nasnímané pěkně postaru. Nicméně jste do děje vrženi dost neobvyklým, řekl bych až experimentálním způsobem. Na začátku nenajdete žádné úvodní titulky ani název filmu. Prostě prostředek rozjeté akce, hození do vody. Což ne každý divák snese. Pokud ale chcete a dáváte pozor Mann si vás stejně zase svoji vrozenou precizností získá zpět. Nehraje sice na efekt, ale jeho kamera si stejně vždycky najde nějáký oku lahodící záběr (blýskáním na nebi počínaje, nadhenými vodopády konče). Děj je opět typycký Mann, konflikt zločinu a pořádku, úvahy, osobnostní rozdíly. Herci vypadají jako kdyby nehráli, tak skvěle jsou sžití s potavami, že jim věříte úplně všechno (Li Gong a Colin Farrell nehráli určitě :). Akce byla dokonalá, přestřelka v závěru se zařadila na druhé místo v mém osobném žebříčku nejlepších přestřelek. První místo stále okupuje NELÍTOSNÝ SOUBOJ. Jedinou slabinou je tentokrát délka. Nevím jestli to bylo přílišné natahování a oddalování nevyhnutelného, nebo to bylo tím, že jsem jen seděl na nepohodlné sedačce v kině, ale kazilo mi to celkový dojem. Uvidíme až si MIAMI VICE vychutnám v pohodlí domova, třeba změním názor. (25.09.2006)