Keith

Tak na tenhle film jsem se hodně těšil. Romantické drama odehrávající se na střední škole, to je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších filmových kombinací, a tak jsem při první příležitosti toto drama s nádechem romantiky s velkými očekáváními zhlédl. A k mému ohromnému překvapení film dokázal má očekávání do posledního puntíku splnit. Velký sympaťák, ale zároveň tak trochu flákač jménem Keith se rozhodne svést jednu z nejoblíbenějších holek na škole a zároveň premiantku Natalii. Ovšem Keith je tajemný a Natalii o sobě neřekne všechno. To je úžasný námět, který zde dokonale fungoval a který snad ani nikterak lépe natočit nešlo. Já jsem celý film sledoval s velkou zvědavostí a konec jsem raději ani nepředvídal, protože to prostě předvídat nešlo. Možná někdo bystřejší odhlail konec se značným předstihem, já však tedy rozhodně ne. Filmu také pomáhají k dokonalosti vynikající herecké výkony, především tedy Jesseho McCartneyho, který dokázal, že umí velmi dobře zahrát vážnou úlohu, ale také Elizabeth Harnois zahrála svou roli naprosto dokonale a celkově se tedy jedná o jedno z těch nejvydařenějších romantických dramat ze školního prostředí (které se však většinu času ve škole neodehrává) a zároveň o jeden z těch nezapomenutelných filmů. Proto mi nedělá problém s čistým svědomím a bez zaváhání udělit maximální hodnocení v podobě pěti hvězdiček. A uděluji je opravdu velice rád, protože nic nepotěší více nežli splněná očekávání. (21.07.2009)

Zamilovaná holka, která si nechá zkazit život o nafoukaného a nemocného kluka. Bravo! Mě to moc nepohltilo, on mi byl hrozně nesympatický, ona se mi ze začátku opravdu zamlouvala, ale její stupidita postupem času mě odpudila i od ní. Takže, pro mě skoro ničím zajímavý film. Story o puberťácích není nic zázračného. (07.10.2012)

Romanťák, ve kterém opět hraje nemoc, ale třeba ve srovnání s Hvězdy nám nepřály je to o poznání slabší. Nejvíc co to shazuje je chování Keitha, které by mu sice ve skutečnosti mohlo přihrát nějakou dívku do postele, ale tady mi to nesedělo a dokonce to bylo chvílema už otravný a celkově je to trochu na hlavu padlý. Takže slabší průměr. (07.01.2017)

Zdejší popisek je poněkud mimo, takže se pokusím děj filmu uvést na pravou míru. Bude obsahovat zásadní spoiler, bez kterého se děj nedá říct, aniž by film působil jako totální slátanina, což dokazuje zdejší Obsah filmu. Natalie je dokonalé děvče. Má samé dobré známky, hraje tenis, ve kterém se drží na vysokých příčkách a po maturitě má našlápnuto na nejdražší americkou univerzitu. Keith moc na výběr nemá, umírá na rakovinu, což nikdo ve škole kromě učitelů neví, takže žije ze dne na den bez závazků budoucnosti, miluje svůj zrezivělý náklaďák a vlastně mu tenhle způsob života vyhovuje. Nenávidí všechny, co si života neváží a jen žijí nalinkovaný očekávatelný blud. Tudíž nenávidí Natalii. Jeho první záměr je zničit jí život, aby se cítila stejně mizerně jako on, jenže jak už to tak bývá, nakonec to skončí tak, že jí konečně otevře oči, jak zabedněný a rodiči nalinkovaný její život byl, dělala věci, které veskutečnosti dělat nechtěla a které se jen od ní očekávaly. Keith na to jde sice mazaně - spřátelí se s ní, dělají spolu voloviny a skvěle se baví, vyspí se s ní a pak ji odkopne - ale i přes jeho vymakaný plán, jak jedné holce zničit život vlastně jednu holku jen nakopne, aby si začala života vážit a žila ho plnými doušky. Film jsem si ihned zamilovala, protože postava Keitha mi připomínala kamaráda ze střední školy, se kterým jsem taky zažívala různé blázniviny a smutné je, že takový člověk vám do života vstoupí jen jeden a zase po čase odejde. (16.02.2012)

Film, který až příliš spoléhá na závěrečný efekt. Více jak první polovina filmu není nikterak výjimečná, klasické romantické drama pro mladé, které jsme viděli už stokrát. Pořád dokola ta samá klišé, naštěstí si film dokázal udržet mou pozornost, měla jsem jasno v tom, že o výsledném dojmu rozhodne až závěrečná pasáž, věděla jsem, že něco přijde, čekala jsem však něco mnohem více šokujícího a ne, že se film promění v takové druhé "A Walk to Remember", to samozřejmě není úplně výtka, rozdíl je ten, že zde všechny emocionální pasáže nepůsobí ani trochu věrohodně a jsou děsně umělé, Elisabeth Harnois navíc ty emocionálnější momenty neuhrála. Docela zklamání. (19.09.2012)