Vévodkyně

"Neuzavírám dohody. Já zde rozhoduji." Nikdy mi nečinilo potěšení sledovat aristokratické parukáře, ale tentokrát mne celkem potěšil přirozeně despotický vévoda z Devonshire, jehož uznávání lidských práv přesně koresponduje s mým vnímáním feudalismu 18. století. Tento dobrák si občas zlepšil náladu zprzněním manželky Georgiany nebo její kamarádky Bess a ještě si našel chvilku na vyhrožování svým sokům. Tento snímek je sice pohledem z utlačované strany, ale ona chuděra vévodkyně se mi pouze líbila, kdežto její ctihodný manžel přinesl do hry hodně charisma. (10.07.2012)

Vévodkyně stojí někde v půli mezi seriózním historickým dramatem o fungování aristokratických rodin v 18. století a mezi zfilmovanou dobovou bulvární historkou o záletnictví v nejvyšších kruzích. I kdyby se filmař nakrásně chtěl maximálně držet reality a přesnosti v zobrazení společenských vztahů příslušné éry, narazí na zásadní problém. Taková realita a myšlení jsou totiž dnešnímu divákovi bytostně vzdálené, a proto je nepřijme. Máme zkrátka tendenci posuzovat svět minulosti dnešníma očima. Tvůrci stojí v manželském sporu na straně Vévodkyně ztvárněné půvabnou Keirou Knightleyovou, i když dobová morálka stála jednoznačně na straně jejího manžela, který se choval podle dobových zvyklostí. Manželství se zakládala z ekonomických, provozních a reprodukčních důvodů. Plést do toho city byla čistá pošetilost. Na sexuální povyražení a citové vazby sloužili jiní. Na tom, že manželství představovalo mnohem spíš než pohodovou záležitost firmu se sešněrovanými pravidly a nevlídnou atmosférou, měla podstatný podíl i absolutní absence sexuální výchovy a požadavek panenství. Při zachování určité diskrétnosti měly nicméně majetné vrstvy dostatek možností k rozptýlení, byť genderově byli coby živitelé zvýhodněni muži. Kdyby měli lidé oné doby možnost spatřit naši současnost, zhrozili by se, jak lehkovážně přistupujeme k instituci manželství, na které stála tehdejší společnost. Vévodkyně je kostýmní velkofilm, kde je na co koukat a co obdivovat, počínaje velmi solidní výpravou a hereckými výkony předních evropských herců konče. Z komentářů je cítit, že někteří by ocenili spíš styl Jane Austenové a víc romantického ducha, ale taková prostě byla doba. Já měl spíš problém se scénářem, na kterém se ještě dalo víc zapracovat a rozvinout charaktery. Celkový dojem: 65 %. (14.03.2016)

Dost mi to připomnělo Marii Antoinettu, která stavěla na stejných základech. Jednoznačně musím vyzdvihnout herecké výkony kamenného, chladného Ralpha Fiennese a Keiry Knightely, kterou sice nepovažuju za kdovíjakou herečku, ale tady mě rozhodně o svém hereckém umění přesvědčila. U příběhu jsem se (překvapivě) vůbec nenudil, navíc byl doplněn dobrou kamerou, kostýmy a v neposlední řadě hudbou. Ze scén mě asi nejvíc dostala ta, kde Georgiana předává svoji Elizu generálu Greyovi. Vlastně ani nevím, proč bych měl zůstat pouze u průměru, Vévodkyně na ty 4* (alespoň u mě) má. (29.04.2010)

Režisér Saul Dibb, o kterém jsem asi nejen já v životě neslyšel, zfilmoval jeden z těch zajímavých historických příběhů a to ten o vévodkyni Georgianě. Kostýmy rozkošné, lehká hudba Rachel Portman moc pěkná, ale celkově povrchní, chladné a bez citu stejně jako Ralph Fiennes, u kterého je to ale na rozdíl od filmu považováno za klad. The Duchess je sice o trochu lepší než The Other Boleyn Girl, ale film mě k sobě prostě nedokázal připoutat a to i přesto, že mám Keiru Knightley rád, ale zde se tváří jen jako porcelánová panenka než herečka. (6/10) (21.12.2008)

Tak takové filmy mě dokážou nadzvednout ze židle. To Keira ani Ralph nepoznají prázdný, vykastrovaný scénář, kde chybí věci jako napětí nebo pravé emoce? Ten románek lady G. a Charlese Greye jsem nežrala ani minutu (i díky příšernému herectví Dominica Coopera). A stejně tak se mnou nepohne ani chvíle, kdy se Ralph na Keiru vrhá, nebo peripetie s milenkou. Tenhle film je tak hloupý, sterilní a průměrně natočený, že by bez áčkového hereckého obsazení putoval rovnou na televizní obrazovku, kde by ho převálcovala většina dílů Hornblowera. Průměrné filmy mě nerozčilují, ale ve Vévodkyni pod tím vším vidím základ skvělého příběhu, který by v rukou jiných tvůrců bral dech a masíroval slzné kanálky. (17.04.2009)