Wrestler

Smutný film o stárnoucím zápasníkovi, který ví, že wrestling je to jediné, co má. Není tu žádný padouch, kterého by Mickey Rourke na konci zbušil. Všichni wrestleři jsou mezi sebou kámoši a pomáhaj si, popřípadě si dobrácky vyjadřujou respekt. Tyhle scény mě bavily nejvíc, kámoši se bavěj v backstagei a hned nato se cvakaj sešívačkama a mlátěj se prknama s omotanejma drátama. Jsou tu i klasické motivy, jako sbližování s dcerou, jenže z toho nemáte hřejivej pocit, ale je vám smutno. Přesto ale film doporučuju. Mickey Rourke je výbornej a namakanej a Marisa Tomei má skvělou postavu a hraje taky dobře. (11.01.2009)

Musím říct, že tenhle Aronofskyho pokus o realističnost je mi ještě o něco bližší, než jeho audiovizuálně vycíděné eskapády ve Fontáně nebo Requiemu. Tady totiž může svůj režijní um prodávat bez příkras a v podstatě klišovitý filmu o stárnoucím Wrestlerovi se mu podařilo proměnit ve víc, než co obvykle nabízejí životopisná dramata. Randy je díky němu a hlavně Rourkeovi mnohem hmatatelnějším hrdinou a Wrestler tak exceluje zejména ve scénách, kdy se snaží předávat nějaká ta životní moudra. V těch chvílích máte pomalu pocit, jako byste sledovali nějaký dokument a myslím, že to je právě to, čeho chtěl Darren docílit. Povedlo se. 9/10 (29.12.2008)

Okatá snaha vymanit se ze škatulky formálního exhibicionisty Aronofskymu vyšla na výbornou. Wrestler v sobě směšuje to nejlepší z poctivě odžitých sportovních dramat a špinavé nezávislácké poetiky, přičemž výsledek není zdánlivě ničím výjimečným, prostě jen perfektně funguje a bere dech v každém z momentů, kdy dech brát má. Aronofsky zústává většinou jen tušen v pozadí, a i když párkrát neodolá a lehce manýristicky se připomene (zvuk u naslouchátka, nástupy nad scénu), prostor chytře zasvěcuje Mickey Rourkeovi. Nemusím halasné návraty ani oscarové exhibice... ale Rourkeovo vtělení do té wrestlerské trosky je sakramentsky odzbrojující. Z malého čitelného projektu uhnětlo opravdu velký film. 90% (26.01.2009)

Oslnivý Mickey Rourke v příběhu wrestlera, který má sice na povrchu tvrdou slupku, ale pod ní je o poznání měkčí - zkrátka citlivý chlap. Aronofsky opustil rádobyumělecké manýry a nechal prostor příběhu a mně si získal tímto filmem nejvíc. Rourke je zatraceně přesvědčivý a tak bych si tipl, jestli náhodou nedostane Oscara, no uvidíme. 80. léta už jsou pryč, ale s tou božskou hudbou a tímto filmem si připomeneme, že měla své. Bravo chlapci! (11.05.2009)

Bolel ma kazdy jeden jeden jediny tlkot, kazdy uder toho zlomeneho, slabeho srdiecka Randyho "The Rama" Robinsona ... Od melancholie a smutku ma bolelo cele telo, kazdy jeden nadych... Aronofsky je pre mna Boh. To, co sa mu podarilo s Pi, Requiem a Fontanou, u mna vyvrcholilo Wrestlerom. Neuveritelne uveritelne natoceny film. Vlastne, tak ako vzdy... (30.12.2008)