Neporazitelný: Vykoupení

Je to dosť dobrý akčný film, ktorý je priamym pokračovaním predchádzajúcej dvojky. Má výborný príbeh o skvelom ruskom bojovníkovi, Boykovi, ktorý kvôli zranenej nohe prestal bojovať vo väzenských turnajoch, ale rozhodol sa vrátiť a po víťazstve v miestej väznici sa dostane až na medzinárodný turnaj odohrávajúci sa v Gruzínsku, kde je cenou za celkové víťazstvo sloboda. So spracovaním som nadmieru spokojný, v tomto type filmu je príbeh často len výplňou medzi akčnými scénami, ale to nie je tento prípad, tu je celý dej výborný, bez zbytočných miest, vzťahy medzi dôležitými postavami fungujú, no hlavne oceňujem, že Adkins a jeho šéf, teda záporáci z dvojky sú tu na kladnej strane a obom sa kvôli ich zaujímavých prístupom nedá nefandiť. A zaujal ma aj skvelý pomerne nečakaný záver. Súbojov je tu celkom dosť a v rámci svojej kategórie sú perfektné, možno aj najlepšie. Natočené sú skvelo, s minimom strihov a so zaujímavými spomaľovačkami, fyzické schopnosti bojovníkov sú na veľmi vysokej úrovni a aj choreografia je výborná. Najviac sa mi páči súboj Adkinsa s Lateefom Crowderom, ktorého capoera je tu zobrazená zatiaľ najlepšie ako som kedy videl, svojimi obdivuhodnými schopnosťami poteší aj hlavný záporák Marko Zaror, ktorý má okrem iných perfektný finálový zápas s Adkinsom, len ten Adkinsov impulz k vzchopeniu sa v tomto súboji mi neprišiel moc vydarený, no všetka akcia tu je vynikajúca. Herecké obsadenie je skvelé, Scott Adkins vo svojej najlepšej úlohe, jeho šéf a mnoho zaujímavých postáv, len američan nie je tak dobrý, ako by mohol, ale časom sa mu dá fandiť. A čo sa týka réžie a technickej stránky, tak mi prišli ešte o niečo lepšie ako v predchádzajúcom diely, hlavne mimo akcie, takže úplná spokojnosť. Film splnil to, čo sa od neho aj dalo čakať, vo svojej kategórii patrí medzi špičku. Je na veľmi podobnej úrovni ako dvojka, ale príbeh má trojka lepší a dosť prospela aj zmena v Adkinsonovom postavení z hlavného záporáka na hlavného hrdinu. Som veľmi spokojný, potenciál bol využitý prakticky na maximum. 79% (28.05.2010)

Normálně se mi klepou ruce. Tohle bylo úchvatný. Kdo neviděl Souboj titánů, nemusí truchlit... stačí, aby se podíval na U3, protože to, co předvedou Adkins se Zarorem ve finálovém fightu, se jinak nedá nazvat. Ale nejenom závěrečná ultrafyzická smršť úderů, kopů, otoček a akrobatických fines, ale i ostatní zápasy mě nadchnuly, bojový koordinátor Larnell Stovall vytvořil tak impozatní směs atraktivních technik, kontratechnik a všelijakých zápasnických pohybů, že mám né sto, ale tisíc chutí vstát ze židle a začít kolem sebe mlátit nábytek, dveře, gauč a ledničku. Souboj Adkins vs Crowder, no páni, to je hřejivý balzám na moji duši. Nenudil jsem se ani v neakčních pasážích, sledovat Scotta i jako herce mě prostě bavilo. Během posledního fightu jsem dostal kromě všeho dva dárky: ač klišoidní, miluju scénu, kdy si hlavní hrdina vzpomene na útrapy, kterými procházel, a jako politý živou vodou rozjíždí nová komba... a pak jsem s napětím čekal, jestli se k hudebnímu doprovodu přidá i Nathaniel Dawkins se svojí Bring It On... všechno se mi splnilo, prostě parádní zážitek, něco, co přijde jednou dvakrát za rok. Postava Yuriho Boyky je pro mě neskutečně inspirativní a motivační... prostě: Bravo (zasvěcení pochopí) (21.05.2010)

"Mluvení není moje silná stránka." Boyka je borec. Dokonce i já bych měl problém zmlátit ho. Viděl bych to spíš na remízu ... teda kdyby neměl ruce, nohy, hlavu a já bych se nepouštěl do žádnejch větších akcí. Stejně bych prohrál, protože Boyka je fakt borec. Přesto je naprosto nepochopitelný, jak jsem se u toho bavil. Příběh totiž napsal někdo, kdo těch ran do palice inkasoval fakt honě, ale ty souboje jsou natočený naprosto perfektně. A o to asi šlo víc, než ukázat chyby v gruzínským vězeňským systému. (26.12.2022)

Scott Adkins jako živý speciální efekt. Stačí, aby film měl jeho, schopného choreografa a režiséra, který dokáže ctít a využít jejich práci, a nic víc už k úspěchu nepotřebuje. Překvapivě ale právě filmografie Scotta Adkinse dokazuje, že najít tuto kombinaci bývá někdy zatraceně těžké, ale také že mnohdy své sehraje také scénář i part, který má Adkins hrát. Třetí Undisputed nemá ani natolik bazální scénář jako předchozí dva díly série a vznikl i za viditelně nižší rozpočet, ale nic z toho nevadí, protože vše vyvažuje upřednostnění arénového vyprávění a plné využité hlavní atrakce. Adkins tentokrát dostává prostor ukázat i své charisma, ale vedle toho zůstává vše ostatní podřízeno jeho fyzickým přednostem v kontaktní choreografii s dalšími atlety před kamerou. Co produkce šetří na výpravě a statistech, to naštěstí investuje do choreografie a přípravy soubojů. Díky Adkinsovi a dalším atletům si může dovolit dlouhé záběry, které berou dech nápaditou kombinací úderů a akrobacie, na které se nehrabe žádný ze současných blockbusterů. O to víc pak vynikne také Florentinův formální styl, který je oproti jiným DTV machrům překvapivě neokázalý a funkční. Zatímco Roel Reiné si vymyslí jeden dva gimmickové záběry, kde okázale blbne s kamerou, a Jesse V. Johnson si nikdy neodpustí ty bitky v protisvětle, Florentineho přednost spočívá v tom, že kamera v bitkách v jeho filmech je nenápadně pohyblivá. Jeho cílem není upozorňovat na to, že je všechno v dlouhých záběrech, ale aby v rámci nich kamera suplovala střihovou dynamiku svým pohybem. Kamera tak sleduje údery a kontakt, kopíruje pohyby a neustále se přesouvá do ideálních velikostí a úhlů záběrů, které dají maximálně vyniknout choreografii. A právě v "Undisputed III", kde scénář neodvádí zbytečně pozornost (jako v sérii "Ninja") dosáhlo kombo Adkins-Florentine absolutního vrcholu. (04.04.2020)

Třetí díl Neporazitelného je na tom nejlíp. Opět o něco vyšší úroveň než předchozí díl. I když opět to není nic světoborného, ale tady aspoň trochu na rozdíl od dvojky debilnost příběhu ustupuje do pozadí. Prostě tu máme turnaj nejdrsnějších vězňů z celýho světa a vítěz získává propustku ven, což jak se ukáže není až tak pravda, ale vše se dá vybojovat! Fajty jsou i tentokrát ok, snad jenom menší výtka k tomu finálnímu, který je tedy největší klišé jaké se dá vidět. Adkins dostává jako svině a pak se vzmuží a dobije borce i se zlomeným kolenem... Nic novýho pod sluncem, ale choreografie je fajn a Scott to řeže velmi slušně. samozřejmě, že jak to celé dopadne je naprosto předvídatelné už od začátku, ale to už jaksi patří k věci. Zkrátka solidní řežba nic víc níc míň. 60% (21.09.2013)