Světová invaze

Přišlo mi to jako takovej mix Dne nezávislosti (útok mimozemšťanů) a District 9 (celej ten styl točení, akce i velice dobře vypadající triky), což mě celkem potěšilo, i když ruční kamera, která všechno zabírala dost zblízka a někdy chaoticky, nebyla vždy nejšťastnější, ale celkově je to správná vojenská řežba s emzákama, kde se demoluje a střílí jak kdyby hlavní postava nebyl obvykle ne zrovna moc akční Eckhart, ale sám Arnold Schwzenegger z Komanda, nicméně celýmu filmu podle mě trošku chybí nějaká jiskra, která by to nadzvedla, ale i tak, po tom, co tomu v úvodu zdejší uživatelé nepěkně nařezali, to dopadlo dobře. (03.04.2011)

|| Scenár: Christopher Bertolini | Hudba: Brian Tyler | Produkcia: Jeffrey Chernov, Neal H. Moritz, Ori Marmur | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Relativity Media, Original Film | Rozpočet: 70 miliónov $ | Tržby: 202,466,756 $ || Megalomanský kolotoč, striedajúci jednu akčnú scénu za druhou. Ako väčšinou, i teraz zlyháva hlbšia charakterizácia postáv - ľuďský faktor dostáva strašne málo priestoru, a tým pádom scenár siaha po patosom nafúklych dialógoch, ktoré miestami môžu pôsobiť smiešne. Nič to ale nemení na fakte, že Battle: Los Angeles je rýdzo audiovizuálna lahôdka, ktorá vegetariánom akčných filmov pravdepodobne nebude chutiť. Filmu chýba viac precíznosti v logickosti a dejovej hutnosti, no má zaujímavé nápady a technicky zvládnuté momenty. Hudba Tylera a herecký výkon Eckharta znamenitý. Trochu menej roztrasenej kamery, a o pár decibelov menej v kine, a bol by som nadmieru spokojný. | Videno v CineStar Praha, čsfd premiéra, 10.3.2011 | (08.03.2011)

Krajně nevyrovnaná záležitost, která si půjčuje ze všeho možného (od Black Hawk Down přes Válku světů a District 9 až po Green Zone), přičemž ale povětšinou jen recykluje slabší aspekty těchto svých vzorů. Pvní část filmů je naprosto super, v momentě, kdy se na plátně objeví provařená držka Michelle Rodriguez to ale všechno klesne o jednu úroveň níž... Naprosto epické a opulentní momenty jsou střídány jinými, naprosto nezvládnutými, nechtěně směšnými, nefunkčními a mizerně provedenými. Neutuchající akce je sice super a daří se držet napětí, je ale ničena silně proměnlivými triky (jejichž úroveň kolísá od solidních až po vyloženě mizerné) a scénář, byť z větší části omezen na vojenské pokřikování, dokáže zcela nečekaně kouzlit tak šílená WTF, že je to skutečně pouze a jedině k pláči smíchy (a nemám teď na mysli patos, který k tomu vojenskému prostředí tak nějak patří a vadí mi, stejně jako anonymní a nepřehledná akce, výrazně méně, než u filmů s větším důrazem na civilní postavy). Jediným neoddiskutovatelným kladem je tak Aaron Eckhart, Liebesman ale není dostatečně dobrý režisér, aby dokázal ustát z totální prdele vytažený scénář Christophera Bertoliniho. A scénář v tomto případě skutečně pohřbil celý film tak, jako Los Angeles pohřbily hromady suti. (10.03.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)

Haters gonna hate, byť zrovna tady mi ta spousta nenávistného flameu přijde docela scestná. U kombinace válečného filmu s emzáckou invazí mě sice z fleku napadne půltuctu režisérů, kteří by z toho vydestilovali ultimátní žánrový crossover, ale i tak se dá mluvit o relativní spokojenosti. Liebesman ždíme rozpočet správným směrem, tzn. parádní triky a působivá výprava ‚amerického Mogadishu‘. Bohužel nemá moc shůry dáno k tomu, aby fungoval více než jenom na poli kvalitního řemesla. V té záplavě patosu jsem marně hledal silnější charaktery, které by tomu dali osobnější momenty, občas to odhlehčili hláškou a pokud by zařvali, učinili by tak v grandiózním stylu. To vše Liebesman jenom oťukává, ale nikdo do toho nenakročí úplně. Místo toho nechává jednotku postupovat podle zákonitostí videoher až do závěrečného ohňostroje, jemuž předchází tříminutové odolávání náporu. Čert to vem, i ty dějové fatality směrem ku logice. Lepší 3*, ať nežeru, ale po stažení z kin po tom neštěkne pes. (07.04.2011)