Ano, šéfe!

K prvnímu zhlédnutí tohoto pořadu jsem se dostal relativně velmi pozdě, a jsem příjemně překvapený jeho zábavností. Nikdy bych nevěřil, že se najde dost majitelů restaurací, kteří do toho půjdou, a vida, zřejmě stále není radno podceňovat sílu televize - podle všeho není problém v podstatě do libovolného formátu na způsob reality show najít vždy dostatek zoufalců, kteří jsou ochotní se ztrapnit před kamerou. V tomto případě je to ale asi ztrapnění veskrze užitečné, a Pohlreichovi nelze upřít, že je to mistr ve svém oboru, takže každá jeho rada skutečně nad zlato. Když koukám na fotky Pohlreicha z doby, kdy tento formát startoval, vidím, že celkem obstojně přibral, což mi přijde docela zajímavé. Měl jsem nějak za to, že doba, kdy každý kuchař musel být správný tlouštík, patří minulosti, a že člověk Pohlreichova typu bude mít vzorné BMI. Nu, asi to byl z mé strany poněkud neopodstatněný předpoklad. V každém případě vážně výborný a zábavný pořad! Snad jediné, co mi na něm vadí, je Pohlreichovo neustálé používání slova "vole". Vulgarismy v telce jako takové mi nevadí, ale toto je odporný zlozvyk, který by se ten člověk měl odnaučit, v mých očích ho to hodně degraduje. (14.04.2015)

Docela zábavný (a možná i prospěšný) pořad, který nemohu sledovat pravidelně, neboť pak bych musel při každé návštěvě restaurace nejprve projít kuchyň, zkontrolovat mrazáky a personálu ukázat konkrétní potraviny, které do svého jídla nechci. Zároveň bych musel být přítomen celému procesu tvorby jídla a obzvláště bedlivě sledovat, zda-li mi na talíři nepřistane náhodný flusanec. To se radši tupě nacpu a nebudu přemýšlet o tom, že by na cestě od vesele pobíhajího kuřete do nacpání kuřecího masíčka do mé tlamičky mohla nastat nějaká chybička. (17.04.2009)

Tento pořad, který bych přiřadil do novodobých kritických Reality Show nám jako jeden z mála ukazuje, jak někteří lidé po revoluci začali podnikat v oborech, kterým ani trochu nerozumí a ještě si do své restaurace nebo hospody pozvou televizní štáb s plešatým frickem z gestapa, aby jim řekl v čem dělají chybu.Ten jim pak většinou proběhne kuchyní jak vítr, ukáže jim, že tam mají neskutečný bordel jak v tanku, Dokáže jim, že ti kuchaři co vaří ty dobroty vlastně ani kuchaři nejsou, jelikož neznají ty základní gastronomické postupy. Ukáže jim, že jsou tak tupí, že ani nedokážou vytvořit jídelní lístek, tak aby na tom vydělali, protože neumí ani malou násobilku a nakonec, aby toho nebylo málo ochutná třeba jejich guláš, co vlastně ani není guláš, ale obarvená voda s paprikovou příchutí a cibulovým podkladem .A oni se pak diví, kroutí hlavou a tváří se dotčeně, protože si ho pozvali, aby je chválil a ne, aby je kritizoval, protože si hlavně chtěli udělat reklamu, přitom se ve většině případech ztrapnili. Někdy je to i skoro jako groteska, kdy oni nadávaj na něj, on nadává na ně. Fakt sranda, pár dílů stojí za zkouknutí. I když je pravda, že nám po revoluci vyrostli restaurace jako houby po dešti, tak po zhlédnutí tohoto pořadu už chodím jen do hospod a to fakt jenom na to pivo. Za reálnost a zábavu musím dát 100%. (15.01.2021)

Všechna čest, kdo umí, ten umí. Osobitý svéráz Zdeněk Pohlreich a jeho exkurze po českých hospodách, hospůdkách, penzionech.... Přiznávám, objevil jsem ho teprve nedavno a teď zpětně " lovím " na netu starší díly, ale aby takhle netradičním a zajímavým způsobem dělal někdo pořad o vaření, to zcela upřímně smekám klobouček. Po Krausově Uvolněte se prosím a inteligentní Ebenově Plovárně, jediný " seriál na pokračování " , co splňuje přísnější měřítka a označení " kvalitní tvorba " a " nutí " diváka týden co týden usedat k Tv a s chutí si dopřávat další a další díly. p.s. Zdendo, jen do nich, ať se jim potí a lesknou ty jejich hlavičky jak psí kulky. Držím palce! (19.03.2010)

S odstupem času je pro mě Ano, šéfe! definitivně nejlepší televizní show, která se tady objevila minimálně od revoluce. Absolutně mě nezajímá, že nejde o originál, že Ramsey umí být vtipnější a drsnější. Já chci vidět českou mutaci pořadu v našich podmínkách a s typickými trademarky českých restaurací. Celou dobu se tak divák může mastit na buranství, postkomunistické malosti a neschopnosti změnit zajeté koleje. To vše ve vyhrocených situacích těsně před krachem a v některých případech i v nekonečném labyrintu dluhů. Člověk žasne, kolik primitivů se dostalo k penězům, Naštěstí většina z nich o ně rychle přišla, takže jim není třeba závidět. Ovšem je nutno přiznat, že poměr primitivů a sympaťáků se časem skoro vyrovnal a epizody byly o to emocionálnější. O Pohlreichovi jsem do té doby neslyšel, to přiznávám bez mučení, ale už během pár dílů jsem si jeho rázný styl zamiloval stejně jako většina národa. Po lehce nervózní první epizodě se brzy rozkoukal, začal brutálně hláškovat a již během první série se etabloval v jednu z největších televizních hvězd. Je navíc úžasné sledovat, jak se díl od dílu dostává do větší pohody a celé natáčení si neskutečně užívá. Show má hned několik legendárních vrcholů. Kluk, co si přišel hrát s kamením, naprosto nepochopený význam slova podnikání dvou blbů z Brna, lidský odpad podnikající v Německu (samozřejmě původem Čech), naivním snílkům oči otevírající návštěva Chicaga nebo smutný klaun Bolek, který se utápí v chlastu v té době ještě na své farmě. Třešničkou na dortu jsou pak platonické lásky, které vznikly během natáčení pořadu, když dotyčné dámy neustály sálající charisma legendárního Šéfa. Pojď, Zdéňo! (11.09.2009)