Ano, šéfe!

Tento pořad, který bych přiřadil do novodobých kritických Reality Show nám jako jeden z mála ukazuje, jak někteří lidé po revoluci začali podnikat v oborech, kterým ani trochu nerozumí a ještě si do své restaurace nebo hospody pozvou televizní štáb s plešatým frickem z gestapa, aby jim řekl v čem dělají chybu.Ten jim pak většinou proběhne kuchyní jak vítr, ukáže jim, že tam mají neskutečný bordel jak v tanku, Dokáže jim, že ti kuchaři co vaří ty dobroty vlastně ani kuchaři nejsou, jelikož neznají ty základní gastronomické postupy. Ukáže jim, že jsou tak tupí, že ani nedokážou vytvořit jídelní lístek, tak aby na tom vydělali, protože neumí ani malou násobilku a nakonec, aby toho nebylo málo ochutná třeba jejich guláš, co vlastně ani není guláš, ale obarvená voda s paprikovou příchutí a cibulovým podkladem .A oni se pak diví, kroutí hlavou a tváří se dotčeně, protože si ho pozvali, aby je chválil a ne, aby je kritizoval, protože si hlavně chtěli udělat reklamu, přitom se ve většině případech ztrapnili. Někdy je to i skoro jako groteska, kdy oni nadávaj na něj, on nadává na ně. Fakt sranda, pár dílů stojí za zkouknutí. I když je pravda, že nám po revoluci vyrostli restaurace jako houby po dešti, tak po zhlédnutí tohoto pořadu už chodím jen do hospod a to fakt jenom na to pivo. Za reálnost a zábavu musím dát 100%. (15.01.2021)

Kdy konečně ŠÉF dorazí i do Interhotelů, aby i tam je zkritizoval, a ukázal jim, že jedí nechutné jídlo, že vše dělají hůře než by dělal on a že právě na něho tam čekali? Ten kdo si nechá takhle nahlížet pod pokličku svého podnikání, tak nevím, co si o něm myslet. Ve velkých městech možná je to reklama, a na malých asi zábava... Nevím. Ale dokud má sledovanost, tak bude vysílán. To vím! (29.05.2010)

Zdeněk Pohlreich je frajer a rád se dívám na jeho pořady. Líbí se mi, že to nebylo jen o vaření, ale hlavně dal každé hospodě – restauraci – motorestu kde si ho pozvali pořádně do těla. Protože u některých dílů mi bylo až na zvracení, když jsem viděl, v jakém bordelu někdo může vařit, nebo jaké dělá blafy. Pro sprosté slovo on nešel nikdy daleko, ale je super, že jim kritiku řekne pěkně do očí a ne, že bude jen pomlouvat za rohem do kamery… (24.11.2018)

Kupodivu dost zajímavý a zábavný pořad. Z. Pohlreich nejde pro nějakou vulgaritu daleko a jeho způsob jednání s lidmi je možná až příliš přímý (pro někoho snad na hranici urážlivosti), ale na druhou stranu říká co si myslí a hlavně - to co říká má hlavu a patu. "Ano, šéfe!" dokazuje, že tam kde je dobrá vůle a ochota přijmout dobrou radu je možné něco změnit k lepšímu, ale také že pokud si externího poradce (byť sebelepšího) pozve podnikatelský diletant nebo člověk bez zájmu věnovat se své firmě naplno, jedná se o akt zoufalství a ztrátu času pro všechny zůčastněné. 16.4. 2009 jenom dodám, že tlachy o tom, jak má tento pořad "bavit zdeptanými kuchtíky" jsou jenom zbytečným plácáním. Pohlreich sice občas mluví jako dlaždič, ale kuchaře nikdy neuráží ani se na ně nevytahuje (jeho údajná namachrovanost - další žvást), naopak má schopnost získávat lidi na svou stranu a v zatím asi šesti pokračováních pořadu se mu to také daří. 4. 11. 2011 - Po shlédnutí dalších sérií a zejména pod dojmem z té aktuální musím korigovat jak tu předchozí (více než 2 roky starou) větu, tak svůj názor na celý pořad. Pan Pohlreich se - patrně v zájmu vyšší sledovanosti a svojí popularity - začíná chovat způsobem, který mu někteří neprávem vyčítali již dříve (viz výše). Bez ohledu na odbornou nezpůsobilost některých aktérů, to co předvedl například v Rybárně v Pardubicích (ale nejen tam) silně zavánělo cílenou provokací, mající za cíl dohnat personál restaurace k co možná "nejefektnější" reakci, za kterou je poté dotyčný(ná) vyplísněn(a) majitelem, který ve své snaze získat kýženou nálepku neváhá chovat se k "šéfovi" s trapnou servilitou. Jak je vidět ze závěrů pořadu, nejedna podobná situace vyústila v personální změny a těžko říci, zda a kdo na nich vydělal. V poslední sérii si stravovací zařízení navštívená "šéfem" většinou nejlepší reklamu neudělala - až na pár výjimek právě naopak. U mne je to zatím už jen na tři *, šéfe, a jestli to takhle půjde dál, tak to vaše "rychlý, sexy a čistý" vaření bude mít možná tu neustále omílanou (a přesto nicneříkající) "ideu", ale začne zavánět odérem dobrot úplně jiného pána z konkurenční televize... (13.03.2009)

S odstupem času je pro mě Ano, šéfe! definitivně nejlepší televizní show, která se tady objevila minimálně od revoluce. Absolutně mě nezajímá, že nejde o originál, že Ramsey umí být vtipnější a drsnější. Já chci vidět českou mutaci pořadu v našich podmínkách a s typickými trademarky českých restaurací. Celou dobu se tak divák může mastit na buranství, postkomunistické malosti a neschopnosti změnit zajeté koleje. To vše ve vyhrocených situacích těsně před krachem a v některých případech i v nekonečném labyrintu dluhů. Člověk žasne, kolik primitivů se dostalo k penězům, Naštěstí většina z nich o ně rychle přišla, takže jim není třeba závidět. Ovšem je nutno přiznat, že poměr primitivů a sympaťáků se časem skoro vyrovnal a epizody byly o to emocionálnější. O Pohlreichovi jsem do té doby neslyšel, to přiznávám bez mučení, ale už během pár dílů jsem si jeho rázný styl zamiloval stejně jako většina národa. Po lehce nervózní první epizodě se brzy rozkoukal, začal brutálně hláškovat a již během první série se etabloval v jednu z největších televizních hvězd. Je navíc úžasné sledovat, jak se díl od dílu dostává do větší pohody a celé natáčení si neskutečně užívá. Show má hned několik legendárních vrcholů. Kluk, co si přišel hrát s kamením, naprosto nepochopený význam slova podnikání dvou blbů z Brna, lidský odpad podnikající v Německu (samozřejmě původem Čech), naivním snílkům oči otevírající návštěva Chicaga nebo smutný klaun Bolek, který se utápí v chlastu v té době ještě na své farmě. Třešničkou na dortu jsou pak platonické lásky, které vznikly během natáčení pořadu, když dotyčné dámy neustály sálající charisma legendárního Šéfa. Pojď, Zdéňo! (11.09.2009)