Osm a půl

Po prvním shlédnutí jsem byl docela zaskočen a příliš nevěděl, jak se k tomuto snímku mám vlastně stavět. Fellini sledování nijak neusnadňuje a rozlišit, co jsou sny, co jsou představy, co jsou vzpomínky na dětství a co je vůbec realita, může být pro nepřipraveného diváka, poněkud fatální problém. Ovšem napodruhé, když už jsem věděl, do čeho jdu, mě čekal interesantní umělecký zážitek. Skutečně výborně zobrazená tvůrčí a osobní krize. Hlavní hrdina, Guido Anselmi, je slavný režisér, jehož producent mu důvěřuje a velkoryse produkuje jeho další film, ale Anselmi sám neví, co točit, o čem ten film vlastně bude. „Snažím se lidem říct něco důležitého, i když nemám co říct.“ Každý od něho chce další vytříbený film, Anselmi je však nejistý sám sebou a útočiště se snaží najít u žen. Avšak ani u manželky Luisy, ani u milenky Carly a ani u krásné herečky Claudie nenajade útěchu a svou ztracenou sebejistotu. Závěr znázorňující velkou tiskovou konferenci, na které je Ansalmi zaplavován otázkami novinářů za zvuků Wagnerovy Jízdy Valkýr je skutečným vrcholem tohoto geniálního filmového díla. (27.05.2005)

• Opäť sa vyžaduje dvojitá projekcia, že priam najideálnejšie sa to hodí zrealizovať zrovna tak, aby skrátka prebehla len v jednom dni, kedy dokonca divák ešte lepšie pochopí hlavnú myšlienku tohto filmu s číselným názvom 8½, v podstate priamo pojednávajúcom o režisérovi Federicovi Felliniovi a jeho následnej strate tvorivej inšpirácie, keď ho vo filmovom spracovaní stelesňuje práve jeho „alter ego” Marcello Mastroianni, ako režisér Guido Anselmi. • Totižto by sa najskôr mohlo zdať, že ide čisto iba o výplod akýchsi scenáristických fantázií, nezakladajúcich sa na akýchkoľvek reálnych kontúrach, keďže si to pravdepodobne autor celé len vymyslel, aby tým bol proste strašne zaujímavým, ale nakoľko som videl väčšinu z predchádzajúcich najznámejších filmov, pričom poviedku (preto pol) Le tentazioni del dottor Antonio (Pokušenie doktora Antonia) zo snímku Boccaccio '70, som síce zatiaľ nevidel, no i napriek tomu môžem smelo prehlásiť, že minimálne tieto štyri: I Vitelloni, La Strada, Le notti di Cabiria, a rovnako aj La dolce vita, sú tak extrémne nadštandardné, filmové diela, že sa ani nie je tomu čo čudovať, prečo zrazu stratil všetky režisérske nápady, ktorými mimochodom doteraz len tak oplýval, inak by zrejme nenakrúcal jeden lepší film, než bol ten druhý, až sa tým pádom naprosto vyčerpal, kde na druhej strane by sa patrilo tiež podotknúť, že po tomto filme už nikdy viac nevytvoril taký excelentný opus, ako tomu bolo doposiaľ. • Jednoznačne vyššie spomínané 4 + aktuálne recenzovaný, považujem za vôbec najsilnejšiu "pätorku", akú Fellini počas svojej bohatej kariéry vytvoril, že je zároveň veľkou škodou najmä to, že sa hneď v takmer samom úvode vybičoval do najväčších, režisérskych výkonov, čo si napríklad mohol trochu "pošetriť" na neskôr, trebárs v každej dekáde by priniesol presne takýto typ výtvoru, no zase musím skonštatovať, že sa to tak malo jednoducho stať, lebo tieto filmové práce vznikli presne v takej dobe, kedy to bolo úplne najvhodnejšie. • Samozrejme, že ani po roku 1963 absolútne nezaspal na vavrínoch, ale to už je na úplne inú diskusiu. Áno, niekoľko nasledujúcich počinov som určite videl, no moje celkové dojmy (pozatým), sú zväčša len priemernými, čo je vskutku hotovým paradoxom, ktorému sa pomaly ani nechce veriť. • Elegantný, vo veľa ohľadoch mimoriadny, a k tomu pomerne i vzrušujúci, a to kvôli účasti mnohých, krásnych herečiek, vrátane „božských” Claudii Cardinalovej a Anouk Aiméevej, kedy sa kameramanovi Giannimu Di Venanzovi, podarilo docieliť neuveriteľnej, estetickej roviny, ktorá sa vďaka podmanivej, Rotovej hudbe, stáva v celkovom ponímaní - nadčasovým unikátom, na aký sa nezabúda, a možno s akýmsi smutným dodatkom na záver, že sa režisérovi nepodaril znovu zopakovať takýto veľký úspech, ktorý treba pripisovať čistej náhode.   (29.10.2022)

Môj prvý a na dlho aj posledný maestro Fellini. Tento film som pozeral s asi desiatimi prestávkami počas dvoch týždňov, lebo keby som to mal skúsnuť na jeden krát, tak by som to fakt nezvládol. Už takto to bolo riadne sebatýranie, aké by som neprial ani väzňom v Guantaname. Nepokladám sa za blockbusterového diváka, mám rád umelecké filmy aj európsku produkciu, no na film mám jednu základnú požiadavku, aby mal nejaký dej, aby to o niečom bolo a niekam to smerovalo. Toto je jedna veľká nuda bez hlavy a päty, tých 138 minút pôsobilo ako 1380 minút. Ak toto niekto považuje za umenie... ja teda nie. Za hercov a formálnu stránku 40%. (17.04.2004)

Nebudu lhát... nebavilo mě to. Dokonce hodně. Natočené je to asi dobře a má to pár silných momentů, ale jako celek je to strašně zdlouhavé a utahané. Je zajímavé, že jednotlivé záběry mají (asi i díky italštině samotné) úžasnou energii, ale (záměrně) rozervaný celek nutí nudit. Fellini a já jsme se nakonec skamarádili (dokonce jsem už jeho filmografii zkompletoval a celkový dojem je víc než kladný), ale 8 1/2 mi stále nesedí. (09.06.2010)

Myslím, že po dnešku můžu s jistotou říct, že nejsem fandou Felliniho. Silnice byla o něco lepší, ale taky nic z čeho bych byl na větvi, vzhledem k obecnému hodnocení těchto jeho filmů. V Osm a půl se mi líbily postavy, obzvlášť hlavní herec. Všichni měli charisma, možná to dělají ty italské povahy, taky bych pochválil klasickou hudbu a kameru, kterou umí Italové udělat dost zajímavou i bez jakýchkolik efektů. No a abych nezapoměl scéna s harémem byla jediná, která mě opravdu bavila. Ta byla super. Ale jako celek bych to shrnul jako dvou a půl hodinovou intelektuální nudu a jeden z nejslabších filmů IMDB TOPky. Jednoduše jsem tomu intelektuálně nestačil. 50% (03.11.2010)