Indiana Jones a nástroj osudu

Očekávat od Indiana Jones a nástroj osudu fenomenální záležitost by se nemuselo nutně vyplatit, na to je to pořád film, který trpí dostatkem problémů a jednoduše nevyhnutelně možná skutečně přichází až příliš pozdě. James Mangold rozhodně není Steven Spielberg, na druhou stranu je ovšem od počátku jasné, že je milovníkem původních filmů a snažil se dodat maximálně fungující poctu, která navzdory očekáváním zvládne dodat i funkčního ženského sidekicka a přijít i s troufalým závěrem, který rázem nechá leckoho zapomenout na nějaké návštěvníky třetího druhu z Křišťálové lebky. Už za úvod, který v podstatě funguje jako Indiana Jones 3.5 a především výtečného Johna Williamse je ovšem pořád důvodů k spokojenosti dost. Indy se za svou rozlučku s kariérou rozhodně stydět nemusí.... (28.06.2023)

-Já to takhle chci.-Ale já ne!- Nevěřil jsem, že by mě ještě další Indyho dobrodružství mohla nějak pobavit, ovšem...je to lepší než předchozí díl! Téměř permanentní akce je ukázkou toho, jak se bez velkých keců dělá akční film. A navíc je vtipný, což beru jako další plus. A přitom jde o řadu většinou drobných momentů, jako je třeba auto napresované v úzké uličce, které pobaví. Samozřejmě je tu celá řada odkazů na předchozí díly, nejvíce asi na Chrám zkázy (např. honička s vozíky nebo chatrný most přes vodu), ale i na Dobyvatele a pak na Poslední křížovou výpravu. Je to milé, vidět v některých scénách či předmětech minulá dobrodružství. Asi bych teď napsal oslavný elaborát, který by ale nikdo nečetl, jelikož dlouhé recenze unavují. Vynechat kino byla tentokrát chyba... a na závěr ždímání kapesníků. Povedené. (29.08.2023)

Poslední čtvrthodinka je jediná pasáž, kde funguje nějaká nostalgie a já být vypravěčem příběhu, byl bych v dovršení životní poutě Dr. Jonese mnohem nekompromisnější. Přišlo by mi to mnohem emocionálnější a logičtější (znalci vědí). Zbytek je přinejmenším rozporuplný. Úvod s vlakem si člověk neužije, když se na něj ze všech stran řítí citelný CGI a vy jenom se smutkem vzpomínáte na také vlakový úvod Poslední křížové výpravy, kde Spielberg takové digitální barvičky nepotřeboval a neměl (pochopitelně) a fungovalo to mnohem lépe. Úmorně dlouhá honička v Tangieru zase vypadá, vzhledem k dlouhým prostřihům, jako by zdejší ulice byly aut prosté a liduprázdné a dlouhé jako letištní plochy, neveřil jsem tomu ani sekundu. A takhle je to tady se vším. Je to prostě po většinu času takové dobrodrůžo ve stylu „vidět a zapomenout“, asi na úrovni přeplácané Spielbergovy čtyřky. Jinak zde hojně kritizovaná Phoebe Waller-Bridge byla fajn, má takové rozpustilé šibalské charisma a je skvělým protihráčem mrzouta Forda a vlastně mě bavila z celého filmu nejvíc. (01.09.2023)

Těleso Jones ponořené do derniéry je nadlehčováno silou nostalgie, která se rovná tíze tónů Williamse spjatých s ponořeným tělesem.. Objektivně by se nedostatky našly, ale tady jde o subjektivní fakta upraveného Archimédova zákona, ne pravdu (syrakuské finále dechberoucí, úplné The Final Countdown vibes). Myslím si, že penzista Indy bude rád. Teď už mu nikdo nemůže říkat Juniore.. Mangold se začíná stávat expertem na konce ikon.. (18.07.2023)

Indy je zpět!? Prvních 30 minut, jsem i přes podivný obličej měl pocit, že tohle bude fungovat. Postupně se ten pocit vytrácel. Nové i staré postavy jsou celkem fajn, hlavní záporák by mohl být výraznější. Celý problém však spočívá v tom, že moderní blockbustery jsou extrémně dlouhé a třeba i tady to rozhodně filmu neprospívá. Závěr je obdobný (a zábavný) úlet, jako u Křišťálové lebky, ale ta měla aspoň pevnou ruku pohádkového kouzelníka Stevena Spielberga, který je stále tak o několik pater lepší režisér než James Mangold. Pro všechny zúčastněné jsem rád, že Indy dokončil svojí cestu a i když film není žádná pecka, rozloučil se několika zábavnými momenty a může odejít do důchodu. Jsem rád, že jsem to viděl a byl u toho, ale vracet se rozhodně budu k prvnímu nebo třetímu dílu. (13.07.2023)