Den nezávislosti: Nový útok

Pôvodný Deň nezávislosti je pre mňa synonymum slova blockbuster, vo svojej dobe to bolo niečo nové a poriadne veľkolepé, takáto mimozemská invázia tu ešte nebola a aj keď ma už nebaví tak, ako kedysi, predsa len je to klasika, pri ktorej rád občas vypnem a pár scén si aj dosť užijem. Od tejto novej verzie som pre istotu moc nečakal, aby som nebol zbytočne sklamaný, ale aj tak to dopadlo veľmi zle, tu nefunguje absolútne nič. Ale aspoň mi to bolo jasné už po pár minútach. Nerozumiem tejto voľbe zasadiť dej akoby do budúcnosti, aj keď je to vlastne len alternatívna súčasnosť, kedy sa ľudstvo vďaka mimozemskej technológii výrazne posunulo, keď sa aj tak nejedná o vyrovnanú vojnu, ale opäť prakticky len o čisté vyhladenie, kde ľudstvo technologicky nemá aj tak žiadnu šancu. A pritom vo filmoch s tématikou invázie je podľa mňa aj tak najatraktívnejšia práve tá konfrontácia reálnych súčasných technických možností s vyspelou civilizáciou. No ani dejovo mi to vôbec nevyhovovalo, tu absolútne nefunguje to ideálne dávkovanie tajomna, informácií a akcie, ako napríklad aj v pôvodnom filme, ktoré malo ideálnu štruktúru, toto je celé úplne preplácané a tak aj keď sa tu toho odohrá relatívne dosť, je to len hrozná nuda. A nijak to nepodporia ani postavy, síce sa vráti takmer kompletné obsadenie pôvodného filmu, ale z nich za niečo stojí a má nejaký zmysel jedine Jeff Goldblum, zvyšok je tu len na to, aby sa nostalgicky objavil a pritom to aj tak vôbec nefunguje. A z nových postáv zase nesklame jedine William Fichtner, no nemá moc pristoru. Ten sa zbytočne dostal vlastne len mladej generácii a síce ani Liam Hemsworth a ani Maika Monroe nepatria medzi jej najhorších predstaviteľov, v takomto filme nemajú moc čím zaujať. Po akčnej stránke sa tu tiež moc chváliť nedá, za niečo stoja jedine tie rozsiahle deštrukčné scény, ako pristánie obrovskej lode, to aspoň bolo celkom zaujímavé, inak všetky tie prestrelky a letecké scény sú už len nepodarenou variáciou na scény z pôvodného filmu. Takže Roland Emmerich je síce stále megaloman, ale v tomto filme mu už okrem tej veľkoleposti nefunguje absolútne nič. Nový Deň nezávislosti je presne taký film, akého som sa aj najviac obával, typický príklad súčasného blockbusteru, kde ma bavili možno tak dve minúty, inak je to len nezaujímavá nuda. 35% (26.09.2016)

Totální tvůrčí zoufalství a skok o tři třídy dolů. Emmerich jakoby úplně zapomněl díky jakým trademarkům a režisérksým postupům vystoupal v roce 1996 na vrchol pomyslného blockbusterového žebříčku. Jeho ID4 byl vtipný, dynamický, emocionální a místy i velmi mrazivý film. Především byl ale obrovsky zábavný, se zajímavými postavami kterým jste fandili ač (či možná právě proto) byly velmi rozličné. O 20 let později ale máme nový útok, který je koukatelný jen díky formální/trikové evoluci. Protože o scénáři nemůže být řeč, noví hlavní hrdinové jsou nezajímaví a nudní a ti staří tam jsou málo času a nebo se s nimi zachází trestuhodně špatně. Dalo by se říct, že až na Goldbluma je režisér nenechal zestárnout s grácií a noblesou, kterou by potřebovali a zároveň by byli skvělými tahouny pro mladé hladové krky, kterým je mimochodem v průměru asi tak 15 let a pilotují stíhačky, létají na měsíc a bez mrknutí oka se obětují pro lidstvo. Nadsázka je fajn, ale tady to mnohdy bylo myšleno až příliš vážně. Ten mix byl zkrátka namíchán od začátku špatně. Nelze neodpustit ani okaté kopírování Aliens a Koule. Opravdu obří zklamání intergalaktických rozměrů a s nostalgií vzpomínám na dokonale vymazlenou a charizmatickou jedničku. (25.06.2016)

Anděl zkázy Rolie se po dvou dekádách vrátil tam, kde mu nejvíc kvetla pšenka. Všechno je nyní rozměrnější, bombastičtější, digitálnější, ale bohužel bez jakéhokoliv náboje. Návrat starých známých tváří nepomáhá, jednou za půl hodiny se vypotí nějaký joke, nová generace pilotů zoufale nudí a zasazení do období, kdy lidstvo (byť logicky) vládne mimozemskými technologiemi, zcela zadusilo tu původní atmosféru reálného ohrožení při rozprskávajících se Manhattanech a Bílých domech. Jinými slovy, před dvaceti lety to byla roztomilá pitomost, teď je to už jen pitomost. Přesto všechno si Emmericha cením, že se už léta drží nastolené linie (naivita, patos, idealismus, patriotismus) a ač jeho snímky působí degenerativně, mám je svým zvráceným způsobem rád. Rolande, i kdyby si natočil Den díkuvzdání o útoku obřích krocanů z Proxima Centauri, budu tam. Mám Tě rád, klaune.. (25.07.2017)

Příšerné pokračování. Dvakrát tolik, pokud má divák to "štěstí" a vidí ho pár hodin poté, co si dal z nostalgie jedničku. Generický "všeho víc" sequel, przněný nulovými vlastními nápady, nevyužitými postavami z minula a s kopou nových mladíčků, kteří jsou tak necharismatičtí a nudní, až to bolí (vůbec tohle nucené omlazování filmů je zlo, nechápu, že by studio zabilo táhnout to třicátníky). Nejhorší je každopádně to, že je druhý Den nezávislosti hrozná nuda. Akce zaměnitelná, efekty špičkové, ale to už dneska nepřekvapí. Když je největším překvapením filmu to, že se z jedné z původních postav (vzhledem k současné politicky korektní době) vyklubal gay, je prostě něco špatně. Jednoznačně to nejslabší, co v rámci destrukce Emmerich natočil. 30% (17.07.2016)

"Tohle je mise BOZ. Přímý zákaz všech civilistů a diktátorů." Tak nám vzplála další z bitev, které se nedají vyhrát a vzhledem k dění v první díle patrně ani prohrát. Takže Královno raď. Za mě se na to tedy koukat dalo, i když tu leteckou akrobacii vesmírným bordelem patrně nedokážu úplně ocenit. Nicméně táta a syn Levinsonovi občas pošimrali mou bránici, svérázný prezident Whitmore mne zase rozesmíval svým patriotismem, Dr. Okun ke své holé zadnici přidal i skvělou sbírku netradičních nástrojů a sekání mimozemšťanů katanou si při prvním kontaktu rovněž vyzkouším. Jenže pak tam byli ti synové, dcery, manželky či nevlastní pravnuci původních hrdinů a ti mě zaujali snad jen svou mimořádnou nezajímavostí. (12.12.2016)