Bílá královna

Lekce historie z Bradavické červené knihovny. A tím rozhodně nemyslím nějaké stranění červeným, Lancasteři, a vlastně všichni muži, jsou zde totiž až do posledního dílu série zobrazení jako neschopný plevel, se kterým intriky bílých lomcují ze strany na stranu. A nejen oni, celá historie se totiž smrskla na kouzlení a řešení osobních problémů a vendet žen obou rodů, zatímco opravdová politika se odehrává za zavřenými dveřmi, a ony s pomocí svého šarmu, čárymárů a boží prozřetelnosti tahají za nitky. Rámcový děj jednotlivých dílů se pak omezuje na to, která z nich a kolikanásobně zrovna rodí, popřípadě umírání jejich ratolestí z těch či jiných důvodů. A i přes tu červenou jsou postavy černobíle ploché jak prkna, všichni hodní jsou krásní a milí, všichni zlí naopak odporní, slizcí a drzí, jediným zajímavým aktérem byl samotný Kingmaker, ale ten, jak víme, bohužel nežije věčně. V kontrastu s povedeným vizuálem a krásnou hudbou je pak v druhé polovině naprosté selhání v maskování veku postav, kdy starší aktéři pouze rozpustí velkolepé účesy a vymění bohaté róby za hadry, zatímco v obličeji vypadají stále jako ta jejich dítka, která ještě přežívají. To souvisí i se zmateným skákáním v čase, žádné zápletce se totiž nevěnuje víc než půl hodiny a roční období se v ději střídají stejně rychle jako jednotlivé scény. Ano, chápu, že emancipace žen a whatnot je dnes v kurzu, ale takto jednostranným pojetím hyzdit anglickou historii prostě JE jedním z největších seriálových failů BBC. Takhle prosím ne. (02.09.2013)

Od seriálu jsem si sliboval mnohem více, než jsem následně dostal. Tvůrci evidentně nepracovali s přemrštěným rozpočtem, takže se veškerá akce odehrává mimo záběr a mnohem větší pozornost se věnovala romantice a častému odhalování tělesných partií (ano, horňáci jásají). Do děje byla, čertví proč, vepsána i jakási čarodějnická linie (asi pro úspěch Harryho Pottera), která mi fakt lezla na nervy. Dohromady to pro mě byla jedná velká směs negativ i pozitiv, takže neutrální tři kousky zhruba vystihují můj názor na celý tento počin. (25.01.2021)

O Válce růží jsem se ve škole učil, že to byl boj mezi rody Lancasterů a Yorků. Až díky tomuto seriálu jsem se něco blíže dozvěděl o několika silných ženách té doby (Markétě z Anjou, Alžbětě Woodvillové, Anně Nevillové, Markétě Beaufortové), které stály po boku svých manželů či otců (králů Jindřichovi VI, Eduardu IV a Richardu III). Doba to byla drsná a plná krve, díky tomu důrazu na zmiňované ženské postavy je zde ale možná až přemíra romantiky (a erotiky). Alžběta Woodvillová se svou dcerou rovněž Alžbětou tu zas každo chvíli kouzlí (a ovliňují tak výsledné události), což mě tedy moc nebavilo. Ze všech těch zmiňovanaých žen mě tak asi nejvíce zaujala (ač ne svým vzhledem) postava Markéty Beaufortové, která po celou dobu jde fanaticky za jediným cílem a to naplnit "boží" záměr, že se její syn Jindrich Tudor má stát anglickým králem. Kdo zná anglické dějiny tak ví, že se jí to nakonec podařilo a jeho nástupem na trůn došlo k symbolickému smíření Lancasterů s Yorky. ******************************************************************************************************* Po vzhlednutí všech dílů se nemohu odpustit komentář ke dvěma fabulacím v celém vyprávění. Že se dle autorů seriálu Alžbětě Woodvillové podařilo zachranit (nastrčením dvojníka) alespoń jednoho ze svých synů (Richarda) před trpkým osudem princů z Toweru (jak jsou Eduard a a Richard nazýváni v historiografické literatuře) ještě beru, neboť nad skutečným osudem obou Alžbětiných synů se asi vždy budou vznášet otazníky. Ale nechat Alžbětu z Yorku, budoucí manželku Jindřicha Tudora a anglickou královnu, milovat se před rozhodující bitvou s králem Richardem, to považuji vážně za vrchol. Tímto totiž tento seriál žel klesl na úroveň mýdlové opery. (28.02.2021)

V anglické historii se nevyznám, ale tuším, že základ ve skutečnosti to mít musí, protože tohle by snad nikdo ani nevymyslel. Bohužel jsem si skoro jistý, že za pár dní si nebudu jednotlivá jména pamatovat, natož souvislosti a vztahy mezi postavami (hlavně když se tam všichni jmenují Richard, Alžběta, Jiří, Jindřich nebo Eduard - prostě taková ta klasická královská jména, která na konci musí mít rozlišovací římskou číslovku). Tento seriál je kostýmní podívaná a odehrává se na krásných dobových hradech, zámcích a jiných interiérech (horší je to s exteriéry, které jsou často takové chudé - lesy, pláže a plácky někde za humny). Soustředíme se hlavně na klasické intriky, boj o moc/trůn, sňatky a zákulisní vztahy mezi rody, dynastiemi, předchůdci, následníky, potomky. Mnohem méně nebo skoro vůbec nejsou vidět žádné bitvy, kterým se vždy vyhneme střihem z událostí před do událostí po. Takže nečekejte žádnou velkolepost nebo vizuálně epické scény. Ani popravy, vraždy nebo krev nejsou zobrazeny přímo a my si musíme vystačit maximálně tak s umíráním na nějakou nemoc nebo otravu. Dost neopodstatněně se do děje promítly věci jako čarodějnictví a jasnozřivost, kterým tehdejší společnost opravdu věřila, což bych ještě chápal, ale vadilo mi, že schopnosti žen z rodu Riversů (nebo Woodvillů?) zde byly vyobrazeny jako skutečné - že dokáží přivolat mlhu, bouři, déšť, nemoci a skutečně vidět budoucnost. To si mohli odpustit. V hlavní roli krásná Rebecca Ferguson, která se ale v závěrečných dílech objevuje čím dál méně, silně kontrastuje se škaredou pobožnou Markétou Beaufortovou (Amanda Hale) a dalšími ženami, na jejichž pohled je celý děj zaměřen. Postav je zde mnoho a je to hodně zamotané, takže člověk musí dávat celou dobu velký pozor, aby se neztratil. Některé postavy bohužel oplývají různými výdobytky moderní doby, jako poměrně moderní účesy nebo kvalitní chrup, což mi přišlo podezřelé. Vyzdvihnout musím Lorda Warwicka neboli Králotvůrce v podání Jamese Fraina (který snad ani neumí nebo nemůže hrát kladné role a to mu sedí) nebo vychytralého lorda Tomáše Stanleyho (zahraného Rupertem Gravesem), který si vždy hlídal zadní vrátka. Musím pochválit vývoj postav nejen z hlediska mocenských taktik, ale i kvůli zdařilému procesu stárnutí - žádné přehnané vrásky nebo nalepovací šedé obočí, ale přirozeně vypadající jemné masky. Musím říct, že seriál mě dějově opravdu bavil a zjistit něco o této historické etapě bylo zajímavé (třeba o "Válkách růží" neboli "Wars of the Roses" jsem se dozvěděl až zde a ne, nemá to nic společného s "The War of the Roses", hehe). Anglickými dějinami se kvůli tomu ale nikdy podrobněji zabývat nebudu, stejně bych to všechno zase zapomněl. (12.04.2022)