Le Cri du papillon
The Last Butterfly
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jiří Krejčík ml.Hrají:
Tom Courtenay, Brigitte Fossey, Freddie Jones, Milan Kňažko, Josef Kemr, Luděk Kopřiva, Pavel Bobek, Josef Laufer, Miloš Skalka, Rudolf Pellar, Jiří Lír (více)Obsahy(1)
Paříž, druhá světová válka. Francouzský mim Antoine Moreau je zatčen gestapem. Jeho milenka spolupracovala s protinacistickým odbojem, čehož chtějí jednotky SS využít k tomu, aby se v židovském ghettu podílel na kruté komedii. Dostane za úkol připravit dětské divadelní představení, které by inspekční delegaci Mezinárodního červeného kříže přesvědčilo o spokojenosti a štěstí života v ghettu. Moreau se však dokáže vzepřít nechutné objednávce a pojme inscenovanou hru O perníkové chaloupce jako podobenství o skutečnosti, jež měla být utajena. V mezinárodním obsazení vytvořil Milan Kňažko další postavu v uniformě (po Zániku samoty Berhof), tentokrát se však jednalo o muže z "druhé strany", důstojníka SS.
Slavného francouzského mima chtějí nacisté přimět, aby pohostinsky vystoupil v terezínském ghettu. Když umělec zjistí, že jeho produkce se má stát součástí cynické kamufláže, uspořádané pro důvěřivou komisi Červeného kříže, rozhodne se vyslovit pravdu o skutečných poměrech v Terezínu vládnoucích. Režisér Karel Kachyňa, jenž tento přece jen staromilsky, ba místy až sterilně pojednaný snímek natáčel v mezinárodní koprodukci (a hlavní roli ztělesnil Tom Courtenay), se pokusil vylíčit sílu svědomí: ani nátlak a hrozby nepřimějí čestného umělce, ale se zpronevěřil svým zásadám. Pantomimické kreace vedl Boris Hybner.
(oficiální text distributora)
Recenze (63)
Karel Kachyňa byl skvělý tvůrce, který uměl navodit osobitou atmosféru svých snímků, uměl vytvořit "smutnou legraci" a dokonale depresivní nálady. Zde se děj vrhá opět do období druhé světové a holocaustu. Nedokážu říct, co mi na filmu vadilo, ale nedokázal jsem do něho naplno vžít. Přitom se jedná o mistrovský kousek s originálním hereckým obsazením a myšlenkou. Otta Ševčík jako nacista jako vždy excelentní. ()
Obdivoval jsem během filmu odvahu hlavního představitele za to jaké udělal nečekané divadlo pro nacisty, i jeho nebojácnost když šel do transportu. Výsměch všem Němcům od těch co čekali na transport ,to byla odvaha v podání hlavního hrdiny . Je milé, že vzniklo něco v mezinárodní spolupráci v tak brzké době po sametové revoluci. ()
Kachyňovo mistrovské dílo, hlavně co se týče myšlenky. Tímhle dramatem se jistě zapsal do dějin protiválečné kinematografie. ()
Velice depresivní film, ve kterém slavný komediant a mim v Němci okupované Paříži dostane od gestapa nabídku, která se nesmí odmítat. Díky ní se dostane do stísněného, nelidského a krutého prostředí ghetta, kde vidí strasti a útrapy jeho židovských obyvatel. Antoine Phillipe Moreau je pařížský mim, který má milenku, jenž spolupracuje s odbojem. Sám věří v brzký konec války a příchod Američanů. Jednoho dne má představení v divadle, kam dorazí pozdě, bez klaunského nosu a jeho představení se místním gestapákům moc nelíbí. Předvádí totiž scénku se psem a ukazuje, jak vysoko dokáže jeho pes vyskočit. Po vystoupení k němu domů dorazí gestapo, milenka se snaží utéct oknem, ale rozplácne se na chodníku, zatímco Antoine je zatčen a končí na gestapu. Dostane do držky a nakonec mu velitel nabídne angažmá v židovském městě, kde má vystoupit pro děti, a poté bude propuštěn. Ve městě jej však čekají jen samé nepříjemné a zlé věci. Nejprve jej malá holka jménem Stela okrade o jednu brašnu, a také dostane od gestapáků přes držku za to, že se prochází po ulici s cigaretou. Nakonec mu Stela ukradenou brašnu vrátí, a tak může Antoine předvést svoje číslo. Velitel města mu navrhne pohádku Šípková Růženka. Antoine zjišťuje, že jeho vystoupení bude ovlivněno tím, že musí vybírat děti, které se umí hlasitě smát. Nejprve to odmítá, ale pak poznává pravdu o seznamech transportovaných židovských obyvatel města. Začíná se zkoušet, herci jsou židovské děti, a mimo hru hrají také dospělí. Musí se totiž předvést před Červeným křížem a ukázat mu, že ve městě panuje "šťastný život". Pravda je hold krutá a pouze herci si mohou být jisti tím, že prozatím neskončí v transportu. Stela je na Antoina naštvaná, protože ten spí s její učitelkou Věrou, která je krásná mladá židovka s pěknými kozi. Stela začne trucovat a nakonec se dostane k Antoniovi potlučená, špinavá a s ukradeným kostelním zvonem. Za to má být potrestána transportem, ale Antoine ji na poslední chvíli zachrání, a místo ní je transportován mladý kluk. Antoine si však upraví pohádku o Šípkové Růžence podle sebe a je na čase zahrát divadýlko pro Červený kříž. Velitel tábora se svými pohůnky zavalí delegaci Červeného kříže do hlavy nějaké klíny o tom, jak se děti mají dobře a jak se pro ně dokonce koná divadelní představení. Věra vysvětlí Antoinovi, že dříve také žila a měla manžela a děti. Nakonec přichází vrchol filmu - divadelní představení o Perníkové chaloupce, které je však předvedeno tak, aby vyburcovalo delegaci, protože to byla poslední šance poukázat na to, co se ve městečku skutečně děje. Jestli někdo jako já čekal šťastný konec, tak bude zklamán. Film plný morálních dilemat, existenciálních otázek a snahy důstojně žít v nedůstojných podmínkách. A Kňažko byl jako velitel městečka a důstojník SS naprosto excelentní! ()
Francuzsky mim prekonal svôj strach so smrti a svojim upravenym predstavenim poukazal na surovu skutočnost ktora mala zostat utajena.Film ma však až tak nezaujal ako ine Kachinove filmy. ()
V podstatě není co dodat, snímku lze vytknout jen maličkosti a pár nepodstatných drobností. Sem tam to u malých herců zaskřípalo, ale jinak… ()
Po legendární Smrti krásných srnců natočil Kachyňa tři spíše rozpačité snímky, ale poté se opět vrátil do skvělé formy právě s Posledním motýlem, avšak bohužel v době, kdy o kinematografii nikdo moc nejevil zájem. Hofmanova a Kachyňova adaptace kanadského spisovatele Michaela Jacota o francouzském mimovi poslaném za trest inscenovat dětské představení do židovského ghetta sice zrovna neoplývá realistickým dějem, ale zejména díky perfektní poetické kameře Jiřího Krejčíka ml. a hudební dramaturgii Milana Svobody to vlastně skoro vůbec nevadí. Tom Courtenay je v hlavní roli mima opravdu vynikající, nejsem si ovšem jist, zda Postránecký byl úplně nejvhodnějším adeptem na jeho nadabování, možná ho klidně radši mohl symbolicky namluvit choreograf snímku Boris Hybner. Oproti tomu Sejkův dabing strhujícího Freddieho Jonese v roli dojemně tragikomicky žertujícího dirigenta byl naprosto perfektní. Skvělé výkony podali též Kemr, Kopřiva, Pellar či Husák. Dojem z filmu bohužel trochu pokazilo nesmyslné obsazení dřevěných pěveckých hvězd Laufera s Bobkem do rolí členů rady starších (oproti sice podobně překvapivému, ale naštěstí zdařilému obsazení Molavcové do role sekretářky velitele tábora), jakož i typický pozdně kachyňovský pedofilní náznak v líčení přátelství mezi mimem a malou dívkou z ghetta v jinak silném podání pozdější dokumentaristky Lindy Jablonské. ()
Poslední scénář Oty Hofmana, autora pana Tau, Lucie, postrach ulice, Chobotnic z II. patra, Návštěvníků a mnohých dalších pohádek. Trochu nezvyklý film pro oba, jak pro něj tak i Kachyňu. Ve mezinárodním obsazení a se zajímavými herci jako Josef Laufer, Pavel Bobek, mladý Dejdar a další. Snímek o naivitě jednoho umělce, který jede do Terezína skutečně přesvědčen, že má hrát pro děti a později pro Červený kříž. Postupně ale zjišťuje, že nemůže s nově nabitými zkušenostmi, notně děsivými, tábor opustit. A s tímto tušením tomu dá tečku, když najde odvahu k nazkoušení skryté pravdy. Film působí tísnivě a samozřejmě strašně smutně, svým koncem nevyjímaje. ()
"Krásný" film!!! Divadelní kousky byly famózní!!! Karel Kachyňa je skvělý. Vynikající výkon všech herců, v čele samozřejmě s hlavní postavou mima. O tomhle filmu podle mě ví jen málokdo a z široké české veřejnosti prakticky nikdo, to mě mrzí. ()
Film příjemně překvapil a dokreslil mé pocity, které jsem zažil při návštěvě Terezína. Špatné je, že se o takovém filmu dozvídám jen náhodou a běžně ho v TV nedávají... ()
pro člověka, co má děti, je to nepředstavitelně silné... ()
Děti v ježibabině peci... při tom běhá mráz po zádech. ()
Tento film nám pustili na výletě v Terezíně. Velice silný dojem jak z výletu tak z filmu. Bylo to natočeno přímo v Terezíně čímž, je to o to uvěřitelnější. Delegace Červeného kříže, nacistická propaganda a odvážný poslední vzdor lídí před jistou smrtí. Karel Kachyňa odvedl dobrou práci ()
Budou mi chybět,moc chybět režiséři jako byl pan Kachyňa.Třeba se jednou objeví jiní,ale zatím to tak nevypadá a tak mi pan Kachyňa chybí a bude dál chybět. ()
V pražských kinech se promítal od 25.4.1991 (Lucerna) ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1991/92. Stále mě uvádí v úžas, jak málo je tento skvělý film znám. Už v době premiéry jaksi zapadl bez záře a dodnes ho neviděla i řada mých filmových přátel, z nichž někteří ho bez vidění hodnotí jako nevydařené dílo natočené na objednávku - jak se mýlí panáčci. Musím zjistit kdo má na to práva a zahrát to děťátkům zhovadilým, snad prozřou ( o čemž pochybuji). Bude to zase perlách a vepřících. ()
Kachyňa téměř nikdy nezklame. Perfektní divadlo, hudba, prostě vše. 85%. ()
Silný filmový zážitek plný emocí, trochu cynického humoru lidí bez budoucnosti a hlavně typicky Kachyňovské poetiky. Právem vysoké hodnocení ()
Tento film patří do zlatého fondu kinematografie.Natáčel se u nás v Terezíně na autentických místech.Asi málokdo ví že z Terezínského getta opravdu na podzim 1944 odjel transport červeného kříže do Švédska. ()
Film začníná celkem nenápadně, stárnoucí mim má pro SS sehrát dětské představené, aby uklidnili a přesvědčili Červený kříž o tom, že židé se v Terezínském ghettu nemohou mít lépe někde jinde než právě tam. Postupně ale nabírá film grády a velmi efektivní a pro SS nečekané ztvárnění Perníkové chaloupky divákovi na dlouho uvázne pod kůží. ()