Philip K. Dick's Electric Dreams

Do kina nastoubil nový Blade Runner a do tv Electric Dreams. Seriál se zaměřuje na povídky Dicka a každá epizoda je věnovaná jedné povídce. Povídky jsou upravené, aby byly vhodnější do tv a občas to je k lepšímu občas k horšímu. Kvalita jednotlivých epizod je taky kolísající, stejně jako povídek. Určitě potěší, že každá epizoda má vlastní herce a vždy je tam několik známých tváří. Celkově to je trochu slabší než Black Mirror, ale i tak je tam několik hodně slušných epizod a nemůžu říct, že by byla nějaká vyloženě nekoukatelná. Za mě 75% a pokud bude další série, rád si ji dám. (07.03.2018)

Líbí se mi Dickovy povídky - jejich komornost především. A to je přesně věc, která se mi nelíbí na tomhle seroši. Všechno uděláme velký a hlučný. A to ani nemluvě o tom, že si od autora tvůrci opět vzali jen základní myšlenku a zbytek totálně přeorali k obrazu svému (pardon: k obrazu těch troubů, který neumí číst nic jinýho, než žvejky na facebooku). Můžu říct, že po přečtených pěti svazcích Dickovo povídkových knih jsem horko-těžko poznal dvě, možná tři povídky (Impossible Planet, The Commuter a Human Is). Během každého dílu jsem si říkal: "A tohle jsem taky četl? A proč se to, kuafix, jmenuje úplně jinak, než původní povídka??" Navíc nutit se ke koukání každého dalšího dílu - to není moc velkou vizitkou, že? Naštěstí od druhé půlky se celkový dojem značně zlepšil, což nemůžu říct o prvních pěti dílech, které jsou z mého pohledu naprosté propadáky. Obzvlášť díl Crazy Diamond, což doteď netuším, jak bylo napsáno jako původní dílo... Zkrátka a dobře: škoda promarněné šance. (05.12.2018)

Tento seriál akoby padol z neba pre priaznivcov Dickových poviedok (vrátane mňa) a priaznivcov Black Mirror (vrátane mňa). Čiže osobne ma jeho vznik veľmi potešil a iba máloktorá adaptácia poviedky klesla u mňa pod nadpriemer. Za to najlepšie v tejto desiatke považujem Human Is, Autofac a Real Life. Za relatívne najslabší dielik celku zase Father Thing. Zvyšok sú čisté, i keď subjektívne, "štvorhviezdičky". Uvidíme, či sa dočkáme ďalšej série, my fanúšikovia PKD by sme ju s radosťou uvítali a aj si ju stopercentne zaslúžime, materiálu na spracovanie je habadej. (18.04.2021)

Tohle je fakt balzám na duši každého fanouška pravověrné sci-fi. Desítka diametrálně odlišných povídek, které fungují jako pocta klasické sci-fi se vším, co k tomu patří. Zatímco současná science fiction je v jistém smyslu tak trochu sterilní, tyto povídky, ač z Dickových předloh zadaptované velmi volně, ctí zdrojový materiál a jsou hravé, plné retro atmosféry, abstrakce a imaginace. Seriál v mnohém připomíná rozmanité sci-fi antologie z devadesátek, ať už jistými brakovými aspekty či velice pestrými scenáristickými, ale i přepálenými vizuálními nápady. Electric Dreams ale mají výhodu i v moderním přístupu k seriálové filmařině. Kromě kvalitních efektů je každá z epizod rozvážně nasnímaná a zrežírovaná a vypadá skutečně filmově. Příjemným překvapením je i nadupané herecké obsazení, kde se střídá jedna známá tvář za druhou. Na tenhle typ seriálu bych klidně vydržel koukat 10 sérií, obzvlášť pokud by si udržel takto vyváženou kvalitu a pestrost. (05.07.2022)

Většina krátkých příběhů z pera Philipa K. Dicka v sobě skrývá zábavu, tajemství, nápad, poselství. V padesátiminutových verzích jim ale zůstává možná ten nápad, v některých případech protivně natažený na neúnosnou délku, jindy nosný jen v první třetině a pak trestuhodně opuštěný. I přes pár vydařených Arnaldsových melodií tak z Elektrických snů zůstal nedotažený pokus, ve kterém mi jako jediná učarovala epizoda Human Is, ve které Bryan Cranston opět hraje Bryana Cranstona. Takový mile výmluvný paradox. (27.06.2018)