I tre volti della paura

Traduje sa, že inšpiráciou pre voľbu názvu kultovej hudobnej britskej skupiny Black Sabbath bol tento film, ktorý natočil taliansky režisér Mario Bava v roku 1963. Originálny názov tohto snímku znie "I tre volti della paura", ale v anglicky hovoriacich krajinách bol distribuovaný pod titulom "Black Sabbath". Muziku formácie Black Sabbath mám rád, takže som bol veľmi zvedavý na film, podľa ktorého sa pomenovali. Jedná sa o poviedkový horrorový snímok, ktorý je zložený z troch epizód. Prvá, úvodná časť "The Telephone" (Il Telefono) je o výhražných telefonátoch. Potom nasleduje gothický vampírsky príbeh "The Wurdulak" (I Wurdulak). Túto trilógiu uzatvára spiritualistická ghost story "The Drop of Water" (La goccia d´acqua). Ja som bol spokojný. Užil som si to. Bolo to veľmi dobré. Bravo maestro Bava. **** (11.11.2022)

Povídkové horrory mám hodně rád a tenhle byl jeden z těch nejlepších, které jsem viděl, beru li v potaz celek. První povídka nadprůměr, znepokojivé, stísňující, ale žánrově tenhle styl co jde spíš do krimi thrilleru po Italsku úplně nevyhledávám, ale dobrý - 3/5. Druhá povídka masakr, takovou atmosféru jsem u horroru hodně dlouho nezažil - to prostředí, námět, kulisy, mlha, zborcenina hradu, Karloff, prostě úžasný a být to samostatný film roztažený do celovečerní stopáže bez hluchých míst, tak jde do mý TOP 50 - 5/5. Poslední povídka krátká, svižná, úderná a děsivá - 4/5. Díky druhé třetině Black Sabbathu bych sem hrozně rád dal 5*, ale jako celek jsou to "pouze" velmi silný čtyři. 8.5/10 (31.12.2013)

Parádní povídkový film, má všechno co bych vyžadoval. Atmosféru, dobrý příběh a některý strašidelný pasáže. První povídka Telefon mi přišla jako nejslabší, byla taková obyčejná a přemýšlel jsem že to raději stopnu. Naneštěstí jsem to neudělal a dokoukal jsem to. První povídka je nuda s dobrýma hercema a zajímavou pointou 50%. Druhá povídka a zároven nejlepší je atmosférická pecka o jakýmsi Wurdulakovi. Karloff tady podává naprosto exelentní výkon a atmosféra v tomhle díle je naprosto parádní, navíc ta chatka a ten les dokáží nahnat husinu. A i celej příběh je parádní. Jen škoda že je to občas zbytečně natáhlý. 90%. No a poslední povídka je o prstenu a duchovy. Slabej příběh kterej si to na druhou stranu vynahradil kurevsky strašidelnou mrtvolou, je sice pravda že je tu zbytečné natahování ale ta mrtvola mě celkem děsila. 80% Strašně škoda první povídky, která zkazila dojem chtěl jsem dát 5*, ale bohužel první povídka je slabá. (09.07.2012)

Italové točí Rusy a Francouze a vznikne z toho žánrová klasika. Oduševnělá, se smyslem pro tajemno a strach. Naneštěstí ale jen lehounce nadprůměrná. Zápletky všech tří povídek jsou veskrze triviální, většinou předvídatelné a nijak originální (asi by se slušelo zdůraznit že dnes, v době vzniku literárních předloh - a možná i filmu samotného - pravděpodobně ne). Přesto dokáží vybudovat zajímavou a potřebnou atmosféru. Potěšilo mě řazení povídek, které je nakonec seřadilo od nejslabší po nejsilnější. První povídka je skoro k pousmání, třeba i proto, že zjistíte, kde asi (možná) brali inspiraci tvůrci Vřískotu. Ale zase tu můžete vidět představitelku Angeliky Michele Mercier. Druhá povídka mě potěšila studiovými kulisami (já tohle miluju), krásnými ženami (ach, Zdenko) a schopností z mála vytřískat poměrně dost (jak málo stačí, aby šel z Karloffa strach). Poslední povídka pak svou zasmrádlou neoriginalitu přehlušuje skvělou maskérskou prací a obrovským umem vyděsit takřka z ničeho (opravdu, když už nic, tenhle film a tahle povídka ukazují, že k tomu stačí opravdu málo). Nejvíce z celého filmu mě pak bavil Karloffův závěrečný proslov a titulky. Fakt zábavné. Ve své době na velkém plátně by to na mě asi působilo hodně, dneska už asi, coby zmlsanec konzumující hodiny a hodiny horrorového filmu, potřebuji trochu více. Je spousta věcí, kterými mě film zaujal, uspokojil a pobavil. Naneštěstí mezi nimi není to hlavní. Trochu jsem se nudil a nemůžu se zbavit pocitu neukojení. Podívám se na to někdy znovu? Asi jo. (05.04.2013)

Třikrát Mario Bava volně na motivy příběhů Alexeje Nikolajeviče Tolstého, Antona Pavloviče Čechova a Guye de Maupassanta.  První povídka Telefon s krásnou Angelikou, tedy Michelle Mercier,  je  lehce tuctovou  ale vcelku vysokonapěťovou jednohubkou, která ztrácí zejména v nesmyslném jednání hlavní postavy. Ale krásná je opravdu prvotřídně! Druhá je čistokrevným gotickým hororem s vynikajícím Borisem Karloffem, nádhernými kulisami starého sídla, mlhou a   krví podlitýma očima za oknem v temné noci... Třetí je pak nejlepší, další čistokrevná, tentokrát duchařská záležitost s děsivostí na maximu. Zvuky, barvy a opravdu hnusně odporné strašidlo...První za tři, druhá za čtyři, třetí za pět. (06.01.2023)