Halloween: H20

John Carpenter dal v roce 1978 světu zásadní slasher jménem Halloween, který poprvé představil ikonického zabijáka Michaela Myerse a skrze něj jednu z nejikoničtějších hororových postav všech dob. Druhý Halloween v režii Ricka Rosentala je poté ucházející sequel, který Carpenter již pouze psal a došlo v něm na zvrat, kterého sám Carpenter později litoval. Každopádně to po závěru filmu vypadalo, že má Laurie Strode od svého bratra Michaela definitivní pokoj a tvůrci se tak skrze Halloween III rozhodli vydat směrem antologických filmů, po tragickém výsledku ovšem bylo snazší vrátit se k Myersovi. Jenže Halloween IV-VI jsou z dnešního pohledu přinejlepším snesitelné braky, které odkaz původního filmu nemohli pomočit ve větší formě. I proto sedmý Halloween ve finále udělal několik chytrých kroků. Z prstu vycucaný zvrat sice zůstal kánonem, z kontinuity se ovšem rázem vymazalo vše po dvojce, došlo k návratu Jamie Lee Curtis v roli Laurie Strode a především si někdo uvědomil, že je v roce 1998 ideální přijít v rámci řádění Michaela Myerse s nějakou svěžejší formou. A i proto byl v době svého vydání sedmý Halloween se symbolickým podtitulem H20 (20 let později) tím nejlepším Halloweenem od prvního filmu.   S původním námětem přišel Kevin Williamson, který skrze jím napsaný Vřískot v roce 1996 zvládl nakopnout novou vlnu slasherů, která nově především fungovala na principu uvědomělosti hororových stereotypů a výsměchu samotnému slasherovému podžánru. Williamson sice není u filmu uveden, pomáhal ovšem dvojici Robert Zappia a Matt Greenberg s libovolnými replikami a drobnými úpravami. K návratu Carpentera poté tehdy nedošlo, režie se ovšem chopil Steve Miner, který svou režijní kariéru započal druhým a třetím dílem Pátku třináctého, kdy světu představil Jasona Vorheese a především se u série o zabijákovi s hokejovou maskou držel v jejím nejsnesitelnějším období. Se scénářem tak pomáhal zkušený autor nejprogresivnějšího slasheru 90. let, režie se chopil se slasherem zkušený tvůrce a v hlavní roli mohla opět zazářit královna všech scream queens. Co by se vlastně mohlo pokazit?   Samotný film po vzoru Halloweenu II začíná za doprovodu písně Mr. Sandman a zobrazení rozverné halloweenské nálady, kdy lidé krájí dýně, připravují se na koledování a vše vypadá velmi idylicky. Jenže pak si jednoduše Michael Myers řekne, že 20 let už je dlouhá doba a že by nebylo špatné udělat si jeden rodinný sraz. Halloween: H20 se v tomto ohledu nesnází odpovědět na nejrůznější otázky, nijak výrazněji neprozkoumává pochybnou mystičnost Michaela Myerse a nesází ani na kdovíjak kreativní vraždění a vysoký body count. Miner se v tomto ohledu překvapivě distancuje od všech předchozích příšerných dílů Halloweenu a po vzoru Carpentera na to chce primárně jít přes budování atmosféry, které následně prakticky celou dobu funguje. Po 20 letech a šesti (respektive pěti) se mohl zdát koncept naprosto vyčerpaný, Miner ovšem dokázal, že se s Michaelem Myersem ještě pořád dá zpracovat zajímavým způsobem.   John Carpenter se tehdy neobtěžoval vrátit ani na pozici skladatele, dvojice John Ottman a Marco Beltrami ovšem tehdy byli ideální volbou, kdy se tento fakt utvrdí už během úvodních titulků, které doprovází známý proslov Dr. Loomise o tom, jak je Michael Myers představitelem čistého zla. Jamie Lee Curtis tu díky PTSD Laurie Strode a jejím nově nabytém statusu matky měla prostor pro to něco hrát a mohla působit dojmem, že si tehdy návrat do své první velké a především nejslavnější role zatraceně užívá. V Halloween: H20 se ostatně nevyhnutelně z kořisti musí stát lovec, kdy je v tomto případě vidět nadhled příspěvku samotného Williamsona. I když Michael Myers v roce 1998 pořád byl tím nejstylovějším slasherovým zabijákem, rázem bylo o poznání snadnější přát mu smrt. I proto, že vizuální řešení jeho masky tentokrát nebylo tím nejšťastnějším.   Halloween: H20 měl štěstí i v castingu jednotlivých vedlejších roli, kdy za vypíchnutí stojí především Josh Hartnett ve své první velké roli jakožto syn Laurie John, kdy jen zamrzí, že načrtnutý komplikovaný vztah s jeho matkou není ve finále komplexnější. Dále LL Cool J, kdy jeho Ronny patří mezi nejzábavnější postavy z celého Halloweenu či Adam Arkin jakožto Will Brennan, tajný přítel Keri Tate (tedy Laurie). Vedlejší postavy poté sice dle očekávání předeším vyplňují kolonky tradičních postav v rámci slasheru, s některými z nich (především s Ronnym) se občas pracuje poměrně zajímavým způsobem.   V průběhu je vlastně strašně zábavné sledovat, že si v případě Halloween: H20 Miner uvědomuje práci s očekáváním a v jistých momentech diváky šikovně potahá za nos, aby tím narušil jejich víru a následně je zasáhl nepřipravené. Finále i díky tomu působí dojmem, že je bravurně vystavěné a jeden finální úder vyvolá ten správný pocit zadostiučinění. Právě v ten moment snad i vyvstane pocit, že by Halloween: H20 mohl fungovat jako solidní zakončení trilogie. Jenže to by život musel být férový a Jamie Lee Curtis by skutečně musela odejít na vrcholu. Díky klauzuli ve smlouvě producenta Moustaphy Akkada totiž bylo již při realizaci H20 jasné, že tímto bravurním návratem příběh nekončí. Skrze následující Halloween: Zmrtvýchvstání poté sérii paradoxně zvládl pohřbít právě Rick Rosental, který již jednou příběh Michaela Myerse zdánlivě uzavřel. Jen to bohužel v roce 2002 bolelo o poznání víc. A nejen díky přítomnosti Bustyho Rhymese.   Na tom ovšem v součtu tolik dvakrát nezáleží. Ne poprvé a ne naposledy se totiž projevilo, že je u série Halloween vlastně snadné některé filmy naprosto ignorovat a díky retroaktivním kontinuitám a neustálým pokusům začít znova si vlastně divák může vytvořit vlastní kontinuitu dle vlastního výběru. S odstupem je to ovšem vlastně těžké, protože Halloween z roku 2018, který by klidně mohl nést název Halloween: H40, nastavil pár let nazpátek stejně vysokou laťku jako svého času H20. I navázání na H40 poté nedopadlo nejlépe, s odstupem času jsou ovšem nejspíš právě H20 a H40 těmi nejlepšími filmy ze série Halloween s výjimkou původní Carpenterovy klasiky. Jestli to chce někdo bude chtít v brzkých letech zkusit s Michaelem Myersem znova, inspirace těmi nejlepšími kusy jako právě H20 a zároveň pokus přijít opět s něčím svěžím by rozhodně (nevyhnutelnému) budoucímu 14. Halloween filmu prospěli.... (31.10.2022) (méně) (více)