Solaris

Tento film ma dva problemy. Je to sci-fi ale vsetky sci-fi aspekty su uplne podruzne. Kludne by sa to mohlo odohravat na zemi v jednej miestnosti a vysledok by bol rovnaky. Takisto cela ta zahada ohladom zjavovania sa mrtvych ludi je podruzna. Riesia ju len v poslednej tretine a aj tak k nijakemu rieseniu nedôjdu. Cely film je vlastne psychologicko romanticka drama. A tu je druhy a podstatny problem tohoto filmu. Ten vztah o ktorom cely film pojednava vo mne nedokazal vzbudit ziadne emocie. Je to podane strasne nezazivne. Nezachanili to ani spickovy herci, ktorí si pred odpovedou na kazdu otazku daju niekolkosekundovu artovu pauzu behom ktorej velmi seriozne pozeraju do blba a az potom monotonne odpovedia. Tento styl mi absolutne nevyhovuje. Preto som sa behom filmu strasne nudil. 4/10. (25.10.2015)

Děs běs nebo vynikající snímek. Jedno je jisté, pro zhlédnutí snímku, musí být člověk správně naladěn. Já jsem naštěstí tento předpoklad splňoval, přesto se ale nemohu zbavit pachuti nespokojenosti, která i přes velikou osobitost snímku, která je pro Soderberghovy filmy typická, nezmizela. Na můj vkus až moc utahané a stylem ne nepodobné Kubrickově Vesmírné odysee, přesto se snímku nemůže upřít určitá magičnost a především příjemné překvapení spojené se samotným závěrem. Ač se může zdát komentář spíše negativně pojatý, finální pocit je nakloněn spíše pozitivně, proto 76% (25.11.2013)

Soderberg se filmařsky znemožnil... Nedokázal se zcela oprostit od ruského originálu, obsadil typově stejné herce, nahodil obdobně pomalé tempo, ale naprosto selhává obsahově. Veškeré myšlenky jsou maximálně redukovány, střih odstranil všechny zbytečnosti za snahou vypíchnout to nejdůležitější. Velmi smutně dopadají nudné vzpomínky, stejně tak "vztah" hlavních protagonistů. Tam, kde Tarkovskému stačilo jen lehce naznačit a nechat na divákovi, Soderberg vše doslovně vysvětluje; postavy si pokládají triviální otázky - opět v rozporu se zvolenou formou. Jednoduše tragédie. (23.12.2006)

„A smrt nebude míti vlády…“ Vyrovnání se s odloučením, či ztrátou může být při poznání, že lidská inteligence i vnímání jsou v konfrontaci s jinými formami života značně omezené, docela problematické. Když z toho člověk vyvázne (relativně) živ, odchází s ponaučením, že pokud lpět na nějakém životě, tak na tom, co patří tomu nejbližšímu.. Dvě stě kilová korpulentní dáma zvaná Forma zalehla střízlíka Obsah a konec je zcela mimo Lemův lem, nicméně v rámci celku, melancholické lovestory, v níž vesmír hraje až druhotnou roli, proč ne. Natascha McElhone umí roztřást kolena, doktor Ross se taky snaží, přechody mezi flashbacky a lodí jsou neuvěřitelně plynulé a vesmír tepe hypnotickým, ambientním hučením. Nevím, jak to ten Soderbergh dělá, ale jeho filmy jsou nasnímané tak, že v nich všechno vypadá dobře. I Clooneyho chlupatý zadek.. (25.03.2013)

Budu za kacíře, když řeknu, že Lemova kniha mě přes všechen myšlenkový obsah zrovna dvakrát nenadchla především pro spoustu zbytečně dlouhých pasáží, které se hlavního děje dotýkaly naprosto okrajově (BTW mám tenhle problém prakticky se všemi Lemovkami). Zato obě filmová zpracování jsou nadmíru vydařená, možná právě díky tomu, že každé jde svou vlastní cestou a každé si z knihy vybírá něco jiného. Soderbergh se na člověka dívá především skrze lásku mezi mužem a ženou jako základní stavební kámen lidskosti. Je pro něj tím, co člověka formuje. Sugestivní s podmanivou hudbou, podepřené Natashou McElhone, která do role naprosto sedí a v jejích velkých očích se jeden může ztratit jako v oceánu Solaris :)) (04.10.2005)