Volavka

Připomenout si po letech Volavku byl užitečný nápad, tím spíše, že už znám i Scorseseho remake "Skrytou identitu". Jednak jsem si potvrdila, že staré kousky v novém kabátku prostě nemusím, jednak jsem si uvědomila, co mi na americké verzi vadilo nejvíc. Zapomenu na přemrštěně lacinou stylizaci Jacka Nicholsona, zdůrazním jen, že Matt Damon pro mne herecky zajímavý asi nikdy nebude a tím fakt, že Di Caprio v něm neměl rovnocenného spoluhráče. Zato Andy Lau a Tony Leung Chiu Wai jsou zde skutečný herecký pár, film samotný se lehce dotýká klasiky žánru a my tak smíme vidět muže, kteří se mohli vzájemně respektovat. Tvůrci se soustředí na psychologickou drobnokresbu a civilní osudy obou hrdinů, v závěru navíc boří zavedená schémata, což "Volavku" činí dvojnásob zajímavou. Pokud mne Damonův gauner v podstatě nezajímal, tak s Andyho podrazákem jsem v konečném důsledku schopna cítit. Jinak: začínám mít pocit, že Tony Leung je bezkonkurenčně nejzajímavější a nejlepší asijský herec současnosti. (10.06.2010)

Jo, mám pomalejší vedení, musel jsem se podívat dvakrát, aby mi všechno bylo jasné. Ale na svoji obranu podotýkám, že na to, co se během těch ani ne sto minut odehraje, jsem vůbec nebyl připraven:) Andy Lau a Tony Leung opět podávají maximální výkon a nejvíce odměněným je divák. Díky za to všechno a vřele doporučuju celou trilogii. 100% (23.11.2006)

Dva muži se dostanou na opačnou stranu zákona - policista je infiltrován k mafiánům, mafián k policii. Když se k nim film po deseti letech vrací, všímá si především jejich zařazení do rozdílné společnosti... Jenže zatímco gangster dělá u policie kariéru, policista by rád s neplánovaně prodlouženým úkolem skončil. Jenže o jeho pravé identitě ví už jen jeden člověk... A nemusí dlouho trvat, než ho mafiánská volavka objeví a zabije. Třebaže film pracuje s napětím, pozornost je věnovaná především soukromým životům "volavek". Působivý snímek na rozdíl od ostatních filmů "Nového Hong-Kongu" nepracuje s extrémně rychlou střihovou skladbou a snahou zaujmout co nejefektněji, tématem připomíná filmy Johna Woo a Ringo Lama, ale je mnohem civilnější a soustředěný na jedince v extrémní situaci více na žánrová schémata, která ostatně v závěru porušuje. (13.01.2006)

Sice jsem si to musela pustit dvakrát, abych pochopila všechny souvislosti, ale tak moc mě to bavilo, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení. Od samého počátku víme, kdo je čí agent a přesto je film napínavý, úžasné jsou jemné detaily, které se skládají do celkového obrazu a navíc mě neustále překvapovala jedna smrt za druhou. K tomu připočítám dobrý hudební motiv a charismatické hlavní hrdiny a skvělý akční thriller je tady. (26.12.2005)

Volavka vs. Skrytá identita: Volavka jednoznačně boduje vizuálním pojetím, je modernější, dravá, běží zatraceně rychlým tempem (někdy až moc, člověk má dělat, aby pochopil, co se děje). Další body jsou určitě za Tonyho Leunga, který očima uhraje to, na co jiní potřebují kolem sebe mlátit rukama nohama (nic proti Leo). Scorsese na to jde jinak: nesoustředí se jen na odvyprávění děje, zajímají ho ještě víc postavy. Jednotlivé hrdiny (ať už kladné či záporné) poznáme mnohem lépe, vciťujeme se do jejich každodenních životů. Závěrečné zůčtování je proto mnohem emocionálnější. A taky je tu naprosto úžasná postava Marka Wahlberga, díky které jsem neskončil po projekci Skryté identity v depresích. Podtrženo a sečteno, asi záleží na naturelu každého, jaký přístup ke stejné látce mu víc vyhovuje. Já dám poslední dobou na emoce, takže mám radši Scorseseho remake. Ale jen o chlup. (01.01.2007)