Ako sa budia princezné
Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)
(více)Recenze (383)
Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... ()
Ještě si pamatuju, jak jsem na tom byl v kině za dob mého mládí - dnes se na to dívají moje děti. Moc pěkná pohádka! ■ Úvaha: Napadá mě, že na počátku legendy o Šípkové Růžence byla princezna trpící chorobou srážlivosti krve (pravděpodobně ne hemofílií, protože tou ženy netrpí téměř nikdy), která musela být držena mimo dosah všeho, co by ji mohlo zranit :). ()
Moje oblíbená pohádka, jejímuž kouzlu jsem podlehla až v pozdějším věku(že by se dříve tolik nevysílala?!). Klasické zpracování Vorlíčka se opravdu povedlo. Stejně jako výběr herců (především nezapomenutelný Vládimír Menšík, který už v době natáčení bojovala s nemocí), krásná hudba a celkový děj. 78%. ()
Pohádka o tom, kterak Růžena Králová nemohla praktikovat akupunkturu a jako švadlenka by si neušila ani zástěru. Vcelku dobrá pohádka, ale ruku na srdce, nad běžné hodnocení ji povyšuje hlavně V. Menšík, jehož věčně hladový hláškující sluha je highlight tohoto příběhu ("Vy snad nemáte srdce...tak nemáte žaludek."). Rovněž věčně stonající Honza Kraus je super ("Ale já měl taky rýmu a kašel!"), ale zbytek týmu už je holý průměr. Jako dítě jsem často usínal s písní, jejíž slova byly: "Na sedmém lánu, u sedmé sýpky, svítil jak svíce růžový keř..." ()
Tahle „klasika“ mě hodně dlouho míjela. Viděl jsem ji až teď v dospělosti a můj dětský pohled a nostalgie mě v hodnocení neovlivňují. Možná proto, je to jen za průměrné tři hvězdy. Jiné zpracování klasické pohádky beru. Je vždy fajn, když se tvůrci pokusí přinést něco nového. Tahle verze na mě ale působila spíše vlažně. Dobré obsazení nějak nemělo co hrát. Zaujala mě postava sluhy Matěje v podání tradičně skvělého Vladimíra Menšíka a postava rozmazleného prince Jiřího v podání ideálně toporného Jana Krause, kdy to chvilkama zavání až parodií. :-) Zbytek osazenstva spíše průměr a Jan Hrušínský jako princ Jaroslav? Ten byl jako leklá ryba. Suma sumárum občas úsměvná situace v tradičním a jen lehce pozměněném příběhu. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (29)
- Role sluhy Matěje byla Vladimíru Menšíkovi psána na tělo. Scenáristka Bohumila Zelenková měla od Václava Vorlíčka příslib, že obsadí právě tohoto herce. (Jirka_Šč)
- Na úplném začátku úvodních titulků vidíme pohled na hrad Pernštejn. Ikonická hranolová „věž čtyř ročních období“ je v tomto záběru „dostavěna“ do očí bijící růžovou filmařskou kulisou. V žádném jiném záběru v celém filmu již tuto kulisu ale nespatříme, naopak je zmíněná hranolová věž ukazována tak, jak je. (jlumos)
- Herec Jan Hrušínský v roli prince Jaroslava utrpěl během natáčení vlastní vinou zlomeninu stehenní kosti. Po jednom natáčecím dnu byl ubytovaný společně s hercem Janem Krausem a představitelkou Růženky Marií Horákovou v hotelu v Telči, kde všichni tři měli shodou okolností pokoje hned vedle sebe, příčemž Marie Horáková jej měla mezi pokojem Jana Hrušínského a Jana Krause. Oba Janové se tehdy dohodli, že Marii překvapí a že k ní do pokoje vlezou po římse, jenomže s Janem Hrušínským se římsa utrhla, on proletěl skleněnou tabulí okénka od restaurace, která byla přidružená k hotelu, a spadl na výčep mezi stoly. Paradoxní bylo, že před několika málo minutami prý Jan Hrušínský z téže restaurace odešel do svého hotelového pokoje. (Lynette)
Reklama