Režie:
Vojtěch TraplKamera:
Andrej BarlaHudba:
Vladimír SoukupHrají:
Július Pántik, Jiří Pleskot, Josef Mixa, Jiřina Petrovická, Karel Dobr, Miroslav Zounar, Ladislav Šimek, Vladimír Šmeral, Světla Amortová, Václav Neužil st. (více)Obsahy(1)
Tendenční pohled na události z 13. - 25. února 1948 v Čechách a na Slovensku. Statické dialogové scény citují oficiální prohlášení. Nezvládnuté masové scény působí (jistě nechtěně) komicky. V úvodu filmu jsou použity pasáže archivních snímků z dokumentárního filmu "Čas rozhodnutí" (1975, režie Josef Šuran). (oficiální text distributora)
Recenze (45)
Film, ktorý vyniká predovšetkým neuveriteľne stupídnymi dialógmi, patetickými scénami a absenciou pevnej réžie. Keby si vzal film na starosť Otakar Vávra, bol by z toho ozajstný veľkofilm pretože on vedel dokonalo ukočírovať niekoľko tisícový dav. Ale Vojtěch Trapl na to skrátka nemá. Davové scény pôsobia smiešne a herci tak nechutne prehrávajú, že sa na tento film skrátka nedá pozerať. A to nehovorím o demagógii ktorej je film nacpaný k prasknutiu. Všetci predsa vieme že február 1948 nebol víťazstvo pracujúcich ale len dokončenie integrácie do východného bloku. ()
Téměř dvouhodinové "drama", odehrávající se v nejrůznějších pohovkách, křesílkách, konferenčních sálech a stolových společnostech. Namaskovaní herci odříkávají "dokumentární" věty za jednotlivé politiky. Věty jsou často autentické, kontext hrubě zkreslen. Július Pántik jakousi záhadou nebyl za předvedený výkon zavřen ani zastřelen, byť jeho herecké podání silně zvýrazňuje Gottwaldovu postupující syfilis. Celý příběh je traktován div ne jako poslední dnové Krista, obzvláště procházka Gottwalda s Nejedlým nad Prahou neodbytně přivolává takové konotace. Je to skutečně velmi špatné a nestojí to za vidění. Pro zájemce - ano, je to barevné. ()
Politika mi nevadí ale pardon v tomhle sem se po hodině opravdu ztrácel a pak to musel vypnout.Opravdu to nešlo:-(( ()
U předešlého Traplova „majstrštyku“ Tobě hrana zvonit nebude jsem se pobavil o hodně víc. Tady nepomůže ani Július Pántik, který šumluje, plave v textu (občasná zaváhání a krátkodobá selhávání paměti se pak snaží zamaskovat rádoby záměrně užívaným psychologickým herectvím plným „oduševnělých“ pauz v řeči) a v postavě tehdy 52-letého Klementa Gottwalda se po místnostech stranického sekretariátu šourá jako starý syfilitik. Ne že by Kléma touto nemocí netrpěl, ale v dobových archivních záběrech z pozdější doby, než ve které se odehrává film, je v podstatně lepší formě. Možná se mu tím Pántik chtěl pomstít za to, že musel vzít "nabídku, která se nedala odmítnout"... Ale ve filmu je spousta daleko horších hereckých výkonů - vyniká mezi nimi role soudruha, který několikrát zaníceně opakuje, že by nejradši všechno rozmlátil. Jako z jiného světa je vynikající Jiří Pleskot, který má svého Edvarda Beneše ve všech směrech do detailu přesně odpozorovaného. Dialogy většiny postav jsou naprosto otřesné a o režii nemá ani cenu psát, protože těžko se píše o něčem, co neexistuje. ()
Po filmovej stránke to nie je úplne najhorší počin, po obsahovej samozrejme neskutočná demagógia. ()
Trapl strikes again! Oslněn úspěchem že natočil opravdický celovečerní film (Tobě hrana zvonit nebude) se vrhl do dalšího projektu, sám přišel s námětem a sepsal scénář a obklopil se stejnými herci (Mixa, Petrovická, Zounar, Růžek, Šimek, Adlt, samozřejmě Švarc). Komunisti se hádají, jestli už jit do ozbrojeného puče nebo ne v čele s Pántikem/Gottwaldem ve scéně, která vypadá jako nepovedená parodie - soudruzi vedoucí z Barrandova, zvyklí na Vávrovu zručnou demagogii museli padat do mdlob. Člověka už po letech zaskočí, jak nenuceně se komunisté těší na ozbrojený puč, obzvlášt když ví od soudruha Filipa, že to žádný puč nebyl (viz rozhovor v idnes). Film nemá nic - šmrnc, náznak charisma a to ani z propagandistickeho hlediska, z filmu nesálá ani stopa revolučního patosu, pro současníka, který není ani masochistou ani se nezajímá o historii a její různé výklady je tenhle dovuhodinový produkt k nepřežití. Herecké výkony jsou děsivé, Pántik hraje Gottwalda jako po mozkové obrně, dialogy jsou vysloveně otřesné, ale současně zoufale nudné. Skutečně smutným počinem je Šmeralův Nejedlý - osm let po Skřiváncích na niti ve stejné roli, ale v opačném postoji je slušným plivancem na svů morální profil. Neodpustím si pár ukázek: Lidovecký poslanec: "Budeme důsledně trvat na zásadách křestanské demokracie".Soudruh z JZD: "Té vaší demokracie se moje krávy nenažerou." Na schůzi se debatuje o gruntech, kde si ještě malo i velkorolníci myslí, že jim zůstanou a do toho Kovařík pronese "Půda patří těm, kteří na ní pracují. Ovšem, malorolníci nemůžou vědět, že tuhle větu chápou špatně...O Laušmanovi se tady temně nadhazuje - "kdo ví, co má Laušman za lubem". No, však oni mu to soudruzi vysvětlí, až ho v roce 1953 unesou z emigrace z Rakouska a on umře ve vězení. Komunistický agent v sociální demokracii Fierlinger a katolík Plojhar jsou sympatičtí chlapci, rozvážní komunisté z ROH mírní dělníky, kteří už už chtějí jít do stávky a převzít moc, diskuse probíhají pod tranparentem Znárodnění s nikým diskutovat nebudeme a obzvláště pikantním Zabráníme rozvratu - upevníme měnu, zpívá se Kamarádi, to je mládí.. atd. 'To karfik: Zkrátka dal jsem dohromady neumětelství na všech frontách, nudu a ideologický záměr, podlehl jsem a dal odpad:) ()
Vyhrocená politická témata pouze formou objektivního dokumentu, jako hraný film to musí skončit jako tady - nudné, otravné, neúplné. Pántik v roli Gottwalda je nekoukatelný. ()
Traplovsky dokonalé! Moudrý rozvážný baťuška Gottwald v boji o "podstatu naší národní existence", v boji proti "novému Mnichovu". Co záběr, co dialog, to perla. V sedmdesátých letech jsme ty komedie fakt uměli. ()
Je to podobně veselá taškařice jako poslední díl Gottwalda, ve skutečnosti ale ještě méně záživná, leč srovnatelně uvědomělá. Prostě typická normalizační interpretace dějin, tendenční, politicky korektní, účelově zkreslená. Když člověk vidí ty rozčílené dělníky, co by to nejradši vzali hákem se zbraněmi v ruce, projev Světly Amortové pro kterou je těžké hledat slušné označení a vůbec celý ten marast, který nás uvedl do 40 let plíživě ekonomické i morální devastace, má z toho značně frustrující pocit. Jeden z filmů, které už nikdy znovu vidět nechci. ()
Československé drama tendenčně popisující únorové události v roce 1948. Režisérské taktovky se chopil nechvalně proslulý V. Trapl, jehož jméno je synonymem pro totální ideologické převrácení skutečnosti a také kinematografický amatérismus. Dle očekávání snímek představuje situace o jejichž historické pravdivosti nemá valného smyslu hovořit. Navíc veškeré dialogy jsou prvoplánovaně rudě zabarveny, až se zdá neuvěřitelné, že autor byl při psaní scénáře při smyslech. Hlavní postavu komunistického předáka K. Gottwalda, ve snímku zobrazeného jako moudrého uvážlivě hovořícího lidumila, hrál J. Pántik. Tento slovenský herec se pokusil napodobit Gottwalda nejen vizuálně a pohybově, ale zejména kladl důraz na dokonalé ztvárnění jeho dikce, což často hraničilo s komickým vystoupením (obzvláště u jeho rozvláčného a charakteristického projevu na Staroměstském náměstí se nešlo nepousmát). Jako člověk snažící se pochytit něco z historických událostí mě však příjemně překvapily popisy se jmény a funkcemi u jednotlivých politických osobností této doby, i z tohoto důvodu lze snímek považovat za pokračování Vávrovi válečné trilogie (pochopitelně filmová kvalita je o několik úrovní níž). Ve snímku tak můžeme zachytit osoby jako E. Beneš (J. Pleskot), P. Drtina (O. Brousek), Z. Fierlinger (J. Langmiler), J. Masaryk (?) a mnohé jiné. Sledovat tuto Traplovu fantasmagorii lze doporučit pouze otrlému divákovi očekávajícímu dopředu filmové utrpení, lze však proniknout do pokřiveného normalizačního myšlení fanatiků, jímž není proti srsti vymyslet paralelní historii, čímž však nikterak nehodlám popírat skutečné totální taktické selhání nekomunistických stran v té době. Jedna hvězda patří panu Pántikovi, že se odhodlal zastoupit B. Pastorka, jakožto dvorního představitele filmového K. Gottwalda a také pro jeho zábavné pojetí této osobnosti. ()
,,A potom! Gottwald není Tuzar. Kléma je komunista, kdežto Tuzar byl oportunista.“ Strávit dvě hodiny v kancelářích, zasedacích místnostech, schůzích a výborech je skutečně pořádný oříšek. Asi desetkrát jsem u filmu usnul a některé pasáže jsem strávil v mikro spáncích. Přesto tento komunistický skvost nezahodím do odpadu. Jako polehčující okolnost nad tímhle jinak příšerným brakem beru v potaz příjemné hlasy dvou hlavních představitelů: Júlia Pántika jako Gottwalda a Jiřího Pleskota jako prezidenta Beneše. Když se ti dva sešli na jedné scéně a já uslyšel jejich klidné hlasy, usnul jsem do jedné minuty jako mimino. O příběhu a ději se nemá cenu rozepisovat, je to nudný a pokřivený obraz minulosti bez jakékoli známky něčeho zajímavého nebo zábavného. Tenhle film musel a musí nudit i zapřisáhlé komunisty, tak moc nudný je. ()
"Zadlužit se u lichváře? To v minulosti vždycky moc špatně dopadlo". Náhodou... některé výroky jsou stále pravdivé. Nechybí humor (rozhodně ne nechtěný), vhodně zakomponované dobové záběry, herci nejsou špatní. Nevýhodou je hlavně to, že se v tehdejších událostech a hlavně postavách moc neorientuji. Ano, není to žádná velká sláva, ale odpad rovněž ne. "Tady to máš, Klémo". ()
Bohužel, film dost sráží Július Pantík, svým nevýrazným ztvárněním Klemy, a kdyý se tam objevila Světla Amortová, to se mi div kudla v kapse neotevřela! Jinak KSČ si natočilo toto, dnešní mocipáni zase škváry jako Polojasno, atd! ()
Propagandistický snímek podávající zkreslené informace o politickém vývoji v Československu, vzestupu KSČ až po Vítězný únor 1948. Velmi mi to připomíná historickou trilogii Otakara Vávry - Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy, kde např. prezident Beneš byl vykreslen jako slabý a zlomený muž a naproti němu Klement Gottwald, udatný vůdce a zachránce českého národa. Stejně tomu bylo i v případě tohoto snímku, byť tedy tento Gottwald mi nepřišel tak dynamický jako ten ztvárněný Bohušem Pastorkem ve zmíněné trilogii, ale ve výsledku to na celkové situaci vůbec nic nemění. Odpad kinematografie to určitě není, není dobré filmy odsuzovat bez předchozího zhlédnutí, ale je zapotřebí si o dané problematice něco přečíst, prostudovat si příslušné materiály a poté si celou situaci komplexně vyhodnotit a udělat si kritický úsudek. ()
Vřele doporučuji. Ale vezměte si k tomu kýbl na zvratky. Já se dokonce někdy i zasmál, hlavně tomu, jak nám Sověti posílali obilí. Figur jak na orloji, furt se prndá a prndá, prostě agitka nejhoršího zrna. Bohužel to nemohu porovnat se skutečností, neb jsem v dějepise nebyl dobrým žákem. Navíc jsem apolitický, takže jsem tomu vůbec nerozuměl. V postavách jsem měl zmatek asi po desíti minutách, popisky nepopisky. A přiznám se, koukal jsem trochu do karet, ještě že jsem si je do Linuxu stáhl. ()
Ten Kléma byl ale sympaťák... Dialogy jsou samozřejmě naprosto příšerné a černobílé až hrůza, ale jako nepřeberná studnice hlášek na půlnoc do hospody je to naprosto výborný film. "Soudruzi, my vás nedáme!!" :-) Je přímo rozkošné, jak se Češi snaží mluvit po slovensky a Slováci zase zkouší krásné české "Ř". Ale musím dát jeden bodík za to, že se dost herců opravdu hodně podobá svým "předlohám". Aspoň něco se povedlo. Celkem vzato... ()
Teda, řeknu vám, to je něco.... jak voni ti soudruzi tam sou... až sem ti byla celá upocená. ()
na mě toto cosi působí po těch letech,kdy všichni víme,jak se sovětským svazem padla bída na zem, jako nechtěné zrcadlo komunismu... každá věta,každý dialog působí jako parodie a naschvál bych toto pouštěla v hodinách dějepisu,samozřejmě s normálním výkladem toho,co po těchto jejich plánech nastalo za realitu.. ()
Gratuluji všem, co tuhle hovadinu zkoukli až do konce. Já to nevydržel. ()
Související novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)