Danton

Hooooodně utahaný, ale na svojí dobu zajímavá koprodukce Polska, Francie a Západního Německa a nebýt hlavní role, asi bych to ani nedokoukal. Gérard Depardieu už jako mlaďas dokázal neskutečný kousky, zahrát buřiče své doby tak jako by to nedokázal snad nikdo. Díky němu jsem na film také dokoukal, jinak bych se asi utrápil. Film samotný totiž není nic unikátního, machinace, nenávist, závist, a zase ty machinace. Je to stále dokola, ale v té době to jinak ani fungovat nemohlo. Danton v tom udělal docela zásadní bordel a proto se na to nechalo koukat, ale nehrát ho Gérard, asi ten film ani nedokoukám. Tyhle historické fresky známých osobností mi příjdou stále na jedno brdo, žádná změna, ale tady ta změna vyčnívá, a to se mi na tom hodně líbí. (31.12.2008)

Dialógmi prehltené, prevažne interiérové dielo pripomína skôr kostýmovú divadelnú drámu, nie historický veľkofilm. Určitá pútavosť sa tomu, vzhľadom k zvolenému historickému obdobiu, uprieť nedá, ale o nič mimoriadne, hodné viacnásobného uzretia nejde.Mňa najviac potešila drobná scénka, ukazujúca plagáty so ženami poodhaľujúcimi svoje nahé prsia, ktorá len potvrdila tézy spisovateľa Roberta Antona Wilsona, ktoré naformuloval v knihe Ištarin návrat (súvis oslobodenia ženy s odstránením skostnatených pravidiel patriarchátnej spoločnosti). Na okraj filmu drobná poznámka: Pokiaľ platí vo viacerých komentároch spomínaná téza o revolúcii, ktorá požiera vlastné deti - s čím v prípade Dantona i Robbespiera súhlasím - tak potom to, čo prebehlo u nás v r. 1989 nebola vôbec žiadna revolúcia, ale púhopúhy mocenský prevrat. Veď deti našej "revolúcie" si spokojne žijú naďalej a nie je mi známa jediná obeť. 70%. (17.12.2009)

Mužská čest a hrdost, ženský úděl, politické intriky, revoluce a neskutečný Gérard, kterému stejně bravurně sekunduje Wojciech Pszoniak. Velkolepá podívaná s bezchybnou atmosférou i herectvím a famózně mysteriózním hudebním doprovodem, jenž, společně s očekávanou precizní režií, povznáší závěr filmu někam na vrchol světové kinematografie. (04.03.2016)

Veľká francúzska revolúcia - Maximilián Robespierre - Georges Jacques Danton. Najklasickejšie čarovné slovíčko, ktoré vystihuje poslednú dekádu 18. storočia, je bez akýchkoľvek bližších debát : g-i-l-o-t-í-n-a, ktorá pravidelne vyčerpávala nepohodlných tak, že do úvahy spadala táto príznačná pomôcka, ktorá behom sekundy poslala človeka do večných lovísk, spôsobom, že sa mu odtne hlava... Nechutná, depresívna doba, ktorá sa s nikým absolútne nesrala !!! Vedel by som si ju predstaviť, ako účinný nástroj na nenávidených politikov, ktorými sa to všade, len tak hemží... Nejaké tipy ? Sakra, veľa ich je... Pred týmito dvomi pánmi, ktorí si liezli do zelí, čakala gilotína na Ľudovíta XVI a jeho manželku Máriu Antoinettu. Vynikajúci historický film, venujúci sa týmto udalostiam, vyššie uvedených, bez manželského páru, nižšie, pod taktovkou, skúseného poľského majstra - Andrzeja Wajdu + za kamerou stál, slovenský borec - Igor Luther, ktorý tomu dodal, extrémne znepokojivý podtón, vlastne po celý čas som mal strašne divný pocit !!! Vystupuje tu pomerne veľa hercov, rôznych národností, ale mňa najviac tradične zaujal - DEPARDIEU, keď bol ešte veľmi schopný herec ! I Wojciech Pszoniak, ako ROBESPIERRE, je výborný, no Gérard, medzi všetkými najviac exceluje, určite treba vidieť cez francúzsky originál s českými titulkami, inak neodporúčam, ak nie takto. Jednoducho, pred kamerou, i za kamerou, sa stretli špičkoví pracovníci, kde to nemohlo dopadnúť zle, či napríklad napísať scenár, podľa Jean-Claude Carrière, ktorý spolupracoval s českým režisérom Milošom Formanom, či i samotní aktéri z Poľska, Wajda, Holland, sa zapojili do finálnych prác, to je maximálny pôžitok, ktorý ma priklincoval, takmer na 2 a pol hodiny do sedačky ! Významný film, ktorý som až doteraz nevidel, čo sa javilo, ako veľká chyba, ktorú bolo treba, čo najrýchlejšie dať do poriadku ! (23.06.2016)

Poměrně slušně se daří vylíčit chaos a sociální rozdíly, které ve Francii zavládly. Pomocí monologů a rozhovorů hlavních postav film předkládá hlavní myšlenky i vlastní historii. Potíž nastává v okamžiku, kdy divák není obeznámen s historií revoluce. Jednotlivé činy a výroky Dantona nebo Maxmiliána se stávají nepochopitelnými a zmatenými. O hédonistického Depardieua se tahá asketický Robespierre a bezejmenný pidimužík s kordem, ale proč? To je otázka. Danton se na scéně potácí ze strany na stranu, popíjí víno a jeho záměry jsou neznámé. Když se výbor pro veřejné blaho rozhodně ho uvěznit, divák nemá ponětí, proč to udělal. Evidentně má ale obtloustlý politik moc manipulovat davem. A tak mezitím, co probíhá směšný vykonstruovaný proces, Robespierre se nechá malovat. V zásadě je zde Maximilián vylíčen jako kostnatý a, ač povětšinou s klidnou tváří, výbušný diktátor, který nechává zabíjet lidi pro vlastní přesvědčení veřejného blaha. Danton oproti tomu je zde jako mučedník, jediný pravý idealista, který chce dobro pro lid. Krátce po expresivní popravě Dantona a dalších kontrarevolucionářů se Robespierre jeví jako nemocný chudý stařec, který pochybuje sám o sobě, což si uvědomuje, když mu jeho synovec recituje revoluční články. Film má několik kladných momentů, ale jako celek se mi zdá, že hraje spíše na dojem. Hudba, která nedokresluje, ale tvoří atmosféru, expresivní výjevy stříkající krve, plamenné projevy, opulentní hostina. Naproti tomu informační hodnota pokulhává, protože divák je uveden do již běžícího děje a problematika je jen lehce načrtnuta. Každopádně poselství filmu, že revoluce začala zabíjet své vlastní děti, se podařilo vyobrazit celkem přesvědčivě. (19.12.2013)